Kráska v nesnázích

Po předchozích "úpadkových" snímcích Jana Hřebejka (myslím tím Pupendo a Horem pádem) jsem od Krásky v nesnázích mnoho neočekával, spíše jsem se chtěl jen utvrdit v názoru, že to s duem Hřebejk-Jarchovský jde z kopce. Ale mýlil jsem se. Film samotný není sice nijak objevný, ale příjemně se na něj kouká a příjemně se i poslouchá (nejen hudba). :-) Herce bych tady nijak speciálně nerozebíral, až na jedinou výjimku, a tou je Jiří Schmitzer. Jeho podání Richarda, to je prostě... jedinečné. Kdyby kvůli ničemu jinému, tak aspoň kvůli němu tento film stojí za koukání. (04.08.2007)

Absolutně nechápu, o čem ten film byl (měl být). Jarchovského scénář vykazoval jistou míru chaotičnosti už při Horem pádem, nicméně tam z chaosu alespoň povstával jasný obsah a záměr, při sledování Krásky jsem už jaksi nestíhal myšlenkové pochody (jsou-li tam nějaké). Zmatené hemžení postav v neorganizovaném orloji "příběhu", který by se dal s jistou mírou arogance a hrubiánství shrnout do věty "staří emigranti jsou pozorní, ale stupidní český automechanik šoustá lépe". Geislerová v tradičně zvulgárnělé poloze, šaramantní Abrhám a žlučovitý Šmicer, dozajista snana o pestré panoptikum postav. Nicméně pouze poslední jmenovaný má v sobě přesvědčivost. Ostatní figury mi přišly jako pimprlata v nudné hře, prošpikované opravdu pěknou hudbou. Krom Jarchovského bych ještě rád poznamenal, že Hřebejkova firma spěje k naprostému úpadku. Pokud jsem v Pupendu i v Horem pádem pár zajímavých nápadu byl schopen najít, v Krásce už jsem o žádný nezakopl. (15.10.2007)

(Všem milovníkům Jana Hřebejka a českých filmů radím nečíst) Kráska v nesnázích je pro mě filmem v nesnázích. Přiznávám bez mučení a pouštění jakéhokoliv dalšího českého filmu (poslední roky druh nejhoršího mučení ...), že filmy Jana Hřebejka, nejsou moje krevní skupina. S jeho osobou ani kvalitami nemám problém, ale látka, kterou si vybírá a "natáčí", mě neoslovuje. To nezvládne ani "jako lehká ženská chovající se" Aňa Geislerová, jejichž výstřihy a lehké oblečení jsou pro mě zrovna to lepší z filmu:). Postavy ani příběh mě neoslovuje jak by měl a jen sleduji a s chladným odstupem sleduji "někoho, kdo mě vůbec nezajímá...". Neříkám, že to je chyba filmu, já v tom pravděpodobně nebudu nevinně, ale vynášení do nebes bych u Krásky v nesnázích opravdu neviděl rád. Snad jediná postava, která mě zaujala je otčím hraný Jiřím Schmitzerem, který je fantastický a podaný tak neuvěřitelně upřímně, že ho divák musí sledovat s chutí. Tak snad příště toho zaujme více. (14.09.2008)

Formálně vzato je Kráska jeden z nejlepších českých filmů posledních let. Bohužel ale patří k těm, které se snaží vyjádřit naráz ke všemu. Ke kriminalitě, sektám, domácímu násilí, české vyčuranosti, dysfunkčním rodinám a bůhví k čemu ještě. Typizované postavy, které toto vše zosobňují, jsou svázány řetězcem vzájemných závislostí, takže to na první pohled nevypadá ani moc samoúčelně. Ale stejně jako v Horem Pádem Hřebejk a Jarchovský prostě tepají tolik zlořádů, že se žádnému z nich nemůžou věnovat pořádně. Do půllitru litr piva nenaleješ. 60% (18.02.2008)

Hřebejk drží trend a klesá zase o stupínek níž. Ne že by byl horší režisér, to jen Jarchovský nabízí plytkou a příběhově veleřídkou story, jejíž obsah by šel shrnout do jedné věty. Mezery v obsahu vyplňuje jen pár videoklipů na sladké písničky a srandičky s Jiřím Schmitzera. Mnohdy nelogický, ale hlavně prázdný trapas okořeněný tím, kolik diváků to Hřebejkovi zase sežralo (a žrát bude). I když jde o červenou knihovnu bez napětí, vnitřní dramatičnosti, originality, ale i bez velkých nedostatků v obsazení (Macháček už je spíš karikatura) nebo v rytmice vyprávění (konec mohl být klidně po sedmdesáti minutách). Více než černobílá postava Emílie Vašáryové, ten kiks hodný spíš Víta Olmera než Hřebejka, přitom vypoví víc než pět komentářů. (06.07.2006)