Kráska v nesnázích

Když jsem viděl, že to poběží v telce, dostal jsem chuť si to připomenout, protože jsem si uvědomil, že to je už 13 let, co jsem na tom byl v kině - což mimo jiné znamená, že zde člověk dostane 30 letou Aňu Geislerovou, která v té době byla pravděpodobně na vrcholu své atraktivity (před 3 lety v Anthropoidu, kdy jí bylo 40, mi už najednou přišla stará) a která se mi tady hodně líbí, i když ji jinak moc nemusím. Vlastně asi všichni herci jsou tady super, především pak Schmitzer je naprostý bůh a jeho postavu jsem hluboce nesnášel, podobně jako ty dva sráče, které hráli Macháček s Hrušínským - scéna, v níž jim Abrhám vytře zrak, je podle mě jedním z vrcholů filmu (protože jinak tam Abrhám hraje tak neuvěřitelného dobráka, až to není možné, ale věřil jsem mu to). Jako asi lze mít výhrady k tomu příběhu, soundtracku (Hansard) nebo samotnému závěru, který mi asi moc nesedl, ale stejně mi to - minimálně na české poměry - přijde prostě jako dobrý film, který stojí i za opakované zhlédnutí. (23.12.2019)

Nějaký čas jsem se Krásce vyhýbal, protože jsem neměl sebemenší chuť zjistit, proč přesně se právě po tomhle filmu stal z Jana Hřebejka symbol úpadku českého dramatu. Ale náhoda tomu chtěla, že jsem nakonec zkusil. Rozumím pokusu o povýšení subžánru "dramatu od stolu", ale zůstává mi hlava stát nad manýrou ve vybrnkávaných ospalých písních. Hřebejk s Jarchovským si natočili film a měli pocit, že tentokrát už skutečně vyprávějí tu pravou současnost. Nepřipisují žádné vtipné figurky, nahlížejí do aktuálního obrazu života a diváci by přece měli jásat, jak scénář bez pardonu vidí národu do duše. A to, že se to nakonec tak úplně nestalo a divácká obec se seřadila od opatrných obdivovatelů až po posmívající se odpůrce, nějak nedokázali překonat. Což z mojí strany není soud, ale reakce na to, jak se Hřebejk bez ohledu na ohlasy diváků začal sám pasovat na blahosklonného mistra žánru, který nám přece dává to, co chceme. Proto dodnes nemůžu zapomenout na rozhovor, ve kterém se režisér vracel právě ke Krásce s argumenty, že ačkoli ji kritika strhala, tak on VÍ, že natočil dobrý film a že stvořit pravou, nefalšovanou a lidskou podívanou se srdcem je přece mnohem náročnější, "než si za obdrženou fůru peněz na počítači množit elfy". A to mě na celých Nesnázích nejvíc zaráží a mrzí. To, že ze sebe pan režisér při prvním náznaku kritiky a něčeho jiného než bezbřehých pelíškovských a pupendovských diváckých ovací stvořil karikaturu bezmála troškovského typu, kterou jsem mu dlouhé roky nedokázal a nechtěl sloupnout a i o dekádu později mi na něj občas probleskne. A proto je tak velké překvapení, když film skončí a při závěrečných titulcích celá ta bublina splaskne. Zůstane obyčejný film, ve kterém právě tenhle patriot tak nenápaditě sází písně Glena Hansarda mezi výstupy co nejabsurdněji nadávajícího Schmitzera a dávky smutně živočišného sexu. Neboli takové pravé čecháčkovské lhaní si do vlastní kapsy, do kterého by se ve svých filmech tak strašně rád strefoval. (15.09.2008)

(Všem milovníkům Jana Hřebejka a českých filmů radím nečíst) Kráska v nesnázích je pro mě filmem v nesnázích. Přiznávám bez mučení a pouštění jakéhokoliv dalšího českého filmu (poslední roky druh nejhoršího mučení ...), že filmy Jana Hřebejka, nejsou moje krevní skupina. S jeho osobou ani kvalitami nemám problém, ale látka, kterou si vybírá a "natáčí", mě neoslovuje. To nezvládne ani "jako lehká ženská chovající se" Aňa Geislerová, jejichž výstřihy a lehké oblečení jsou pro mě zrovna to lepší z filmu:). Postavy ani příběh mě neoslovuje jak by měl a jen sleduji a s chladným odstupem sleduji "někoho, kdo mě vůbec nezajímá...". Neříkám, že to je chyba filmu, já v tom pravděpodobně nebudu nevinně, ale vynášení do nebes bych u Krásky v nesnázích opravdu neviděl rád. Snad jediná postava, která mě zaujala je otčím hraný Jiřím Schmitzerem, který je fantastický a podaný tak neuvěřitelně upřímně, že ho divák musí sledovat s chutí. Tak snad příště toho zaujme více. (14.09.2008)

Pihaté přeceňované pometlo se sklony k toxikomanii na mě vážně nedokáže působit jako femme fatale. Nikdo jí nebere, že je zajisté bloudivá umělecká duše, ovšem seznámit se blíže s jejími reprodukčními orgány jsem nikdy nezatoužil. Tím pádem se tento biják, obsahující spoustu přebytečných cintů dostává mimo mojí oblast zájmu, ovšem díky pevné ruce mé sekernice jsem na to byl donucen přiospale mžourat. Abrhám je dobrý herec, toliko k resumé. (13.08.2012)

Houpoučká červená knihovna, ovšem neuvěřutelně silná v kramflecích, co se vizuální stránky týče. Poměr dějových (ukecaných) a nedějových (obrazových) pasáží je přibližně 50:50 a nutno podotknout, že ty druhé jsou doslova dechberoucí. Aňa není špatná, Abrhám a Brejchová jsou skvělí, Schmitzer vydělává, Roman Luknár je zde spíše do počtu, Vašáryová je bohužel nesnesitelná. Filmu by rozhodně prospělo rychejší tempo. Nicméně Hřebejk to ustál se ctí. PS: Geislerová JE krásná! (20.09.2006)