Miami Vice

Můj oblíbenec Mann mě ani v nejmenším nezklamal (což je dáno taky tím, že jsem neměl páru co od takového námětu čekat) a naservíroval to nejlepší, co nabízí současná akční krimi. Vizuální stránka je jako vždy stylová, atmosféra voní po miamských neónech, floridském moři a kubánském mojitu a oba hlavní představitelé mají dostatečnou dávku hereckého charizmatu (ale bacha, nejde o žádné buddy movie, vztah obou hrdinů je v celém snímku vyloženě okrajový) ... Moc se mi líbilo seriálové zarámování příběhu, který z filmu svým otevřeným začátkem i koncem dělá jakoby jen díl série... Moc pěkná pocta staré televizní legendě. 80% (21.03.2007)

Není to žádné překvapení, přesto to má něco do sebe co nutí diváka sledovat sled sekvencí a nenechá ho na pochybách. Herci jsou velmi pečlivě a vkusně vybráni a ve filmu jejich snaha rozhodně navyšuje kvalitu tohoto filmu. Celkem jsem se bavil, i když se to těžko hodnotí...přeci je to film již mnohokrát uznávaného režiséra a díky tomuto filmu rozhodně jeho pověst poroste dál svižným tempem. Velmi mě přkvapil soundtrack spíše ve stylu elektra a rocku, jehož obsah je k příběhu a k jeho tempu velice dobře přikládán. Nejvíce mě zaujali skladby: Mogwai - Auto Rock, Goldfrapp - Strict Machine, King Britt - New World in My View a nejvíce John Murphy - Who are You. (24.09.2006)

Koktejl z Mannových oblíbených klišé. Dobře nasnímaná, dobře zahraná další Mannova namixovaná variace na téma výběru povolání - aneb další instruktážní film o tom, že ani dobří hoši, ani zločinci nemají tu správnou perspektivu, která by jim umožnila skutečně v čase vychutnávat krásu a hodnotu života, ale že mezi těmi, které jejich povaha či řízení osudu předurčily pohybovat se v šedé zóně mezi oběma stranami, se občas vyskytnou výjimeční jedinci nucení dotýkat se podstaty věci, svého bytí - a že vzácně se při troše štěstí mohou letmo dotknout i jeden druhého. Byť jen na okamžik, v němž se protínají dramatické úsečky jejich životů, jen na tak dlouho, nakolik se jim podaří to protínání svých komplikovaných vektorů v tom okamžiku silou vůle zpomalit. *** Mannovy ústřední postavy ovšem nejsou žádné osvícené bytosti, které by na té hraně dokázaly vybalancovaně žít - jsou to lidi, kteří si nikdy nedopřejí dost času na rozmyšlenou, za co jim život opravdu stojí a proč, a jeho zbytek stráví zase ve zrychleném tempu událostí, smíření s rutinou štvané či štvoucí zveře, pohánění nostalgickou vzpomínkou na ten vzrušující zpomalený okamžik, v němž si užasle sáhli na něco pravého, a namlouvající si, že to je nejvíc, čeho se dá vůbec dosáhnout, takže po zbytek života jim stačí vzpomínat. *** Od filmu Heat, kde se Mannovi podařilo celou tu heorickou rovnici mezi časem, penězi, závazky, touhou prožít si pravou lásku a pravý život, zkázonosnou posledností riskovat a skutečnou vnitřní svobodou, s níž bývá zaměňována, zachytit a rozvést nejlépe a nejjemněji, Mann svoje postřehy na tohle téma neposouvá nikam dál, a pouze opakuje, omílá, předvádí své staré teze v nejrůznějších nových a třeba i slušivě spíchnutých formálních kabátcích, a působí tak poněkud vyčpěle. Chvílemi jsem měla pocit, že se dívám na Dirty Dancing v žánru kriminálního thrilleru. (17.01.2015)

Neobyčejně inteligentně natočený blockbuster, který doplácí na slabý scénář a okázalé přešlapování mimo hlavní proud tradiční detektivní akce. Z mého pohledu je to druhé absolutně největším kladem snímku – o ruční kameře si můžu myslet cokoli, ale ve službách Michaela Manna má své opodstatnění. Atmosféra hodně řeže syrovostí a skvělý hudební podkres jí dodává moderní tempo. Scénář, to už je bohužel neomluvitelné. Malý prostor pro profilování postav, nudná stavba příběhu a žádné zvraty – ani výtečný Mann nedokáže vnést do Miami Vice napětí a jiskru. Ale právě když si člověk odmyslí, že od filmu s rozpočtem 135 melounů se očekává především efekt, začne být tahle autentická povídačka o dvou chlapech na hraně zákona hodně zábavná. Ne jako akční film, ale jako syrové psychologické drama bez kliček a frází. Slabších pět. (01.07.2009)

I na Manna příliš dlouhé (a že mám jeho styl vyprávění rád). Celkem zamotaný děj drží v pozoru zájem, stejně jako tradičně precizní kamera a trefně vybraná hudba, ale onen digitální look působí až příliš často otravně a narušuje tak vizuální kontinuitu filmu (tolik zrnitých scén se v kině jen tak nevidí). Na druhou stranu to má ten příjemný efekt, že díky digitálu je atmosféra Miami syrová. Všechny ty nablýskané káry a obří vybavené baráky nepůsobí jako výtažky z katalogů (jak prezentuje Bay Miami v Mizerech), ale jako reálný doplněk světa drog a zbraní, který se ukrývá za líbivou tváří exotického prostředí. Miami Vice je podstatě to samé, co Robbery Homicide Divison, ovšem s tím rozdílem, že hlavní postavy tu nemají tolik prostoru (především Foxx je krutě v pozadí) a děj je až příliš nárazově pojatý (v rámci pravidel "máme na to vše 90 minut, než spustíme hlavní akci"). Byl by to výborný díl krimi seriálu, ale je to slabší celovečerák. Je mi to upřímně líto, protože mám Manna hodně rád. Snad mu to vyjde příště, až zase zapojí i normální kameru, díky čemuž nebude pak každá akce tak nepřehledná a každá noční scéna jak krupicová kaše... (15.08.2006)