Panu učiteli s láskou

Dost slabý odvar Džungle před tabulí, který navíc místy působí jako prachsprostá tematická vykrádačka. Odhlédnu-li od charakterové hyperbolizace a přehnané sentimentality, které sice dost nudí, ale jsou pro splnění moralizujícího účelu zcela na místě, zůstává mi na place opravdu skvělý Sidney Poitier a jeho filmový protivník Christian Roberts, díky kterým jsem v polovině neusnula. Průměrný, zapomněníhodný snímek jehož 85% opravdu nechápu. (27.09.2009)

Dneska už je to šíleně naivní. Nejvíc mě asi nudilo, že ten film neměl žádnou zápletku+vyvrcholení (aspol.), ale jen tak pořád plynul na tý vlně pravé poslání učitele je správně vychovat své svěřence. Navíc nechápu, co se zahazoval s tou třídní princeznou, když měl v kabinetu výstavní kolegyňku. (60%) (24.09.2016)

Kdysi dávno jsem slyšela jakousi šílenou estrádní písničku, kde se zpívala právě slova názvu tohoto filmu. Bůhví proč se mi tahle písnička vybaví v hlavě občas i teď, nenávidím ji, je trapně vlezlá, hloupá, divná... Ale za jedno jí vděčím. Když jsem narazila na tenhle film, právě díky ní mě jeho název zaujal a já ho musela vidět. A stejně tak, jak mě kdesi uvnitř drásá ta písnička, cítím, že ve mně zůstane i tento film, ten ovšem v tom pozitivním. Obyčejný trochu naivní a hodně dojemný film se člověku docela lehce dostane pod kůži. Snad je to výborným Sidneym Poitierem, snad schopností Jamese Clavella skvěle vyprávět příběh. Snad jen tím, že jsem na takový příběh právě měla náladu. A nebo chtěl prostě jen přebít tu hroznou písničku. V každém případě jsem moc ráda, že mezi spoustou rádoby dojemných, umělých, přeplácaných amerických blockbusterů se najde i jeden nenápadný britský, který to své kouzlo předává pomalu, lehce, ale nadlouho. (12.06.2011)

Videl som už niekoľko filmov na túto tému. A boli ako cez kopirák, aj keď sa líšili dobou vzniku a krajinou pôvodu. Ono sa asi ani nedá vymyslieť niečo prevratne nové. Vždy to bude viac alebo skôr menej uveriteľná rozprávka. Ale rozprávky majú vďačných divákov a film už od svojich počiatkov divákom sprostredkúva niečo snové, neskutočné. Veď preto sa hovorí o niečom rozprávkovo krásnom, že je to ako vo filme. Tomuto filmu sa nedá veľa vyčítať. Poskytuje divákom to, čo od neho očakávajú. Že tie očakávania nie sú príliš vysoké, že ten černošský učiteľ je príliš ideálny? No a čo? Dnes je tých politicko-korektných a realite vzdialených filmov prinajmenšom toľko, koľko bolo pred pol storočím. (19.03.2022)

Již nesčetněkrát zpracované téma, kterak outsider dostal za úkol zkrotit nejhorší třídu mezi nejhoršími třídami. A světe div se, on to nejen zvládl, on si dokonce své žáky omotal kolem malíčku. A prakticky pokaždé je z tohoto příběhu sentimentální slátanina, která se beze smíchu nedá dokoukat. Čest patří výjimkám a tou bezesporu je Panu učiteli s láskou. Ne, že by ten film nebyl sentimentální, to je a dost. Ale on ten sentiment tak nějak hezky dávkuje, on nestaví jen na tom, že divák bude u sledování brečet jako želva a pro slzy neuvidí chyby. A Poiter je zkrátka úžasný. Na mě tento film zabírá, já mu věřím každé políčko. (17.05.2011)