Anděl Páně

Mírně nadprůměrná pohádka, která se však v důsledku chabé konkurence řadí mezi to nejlepší, co Češi v 21. století na poli pohádek vyplodili. Není to rozhodně klasická pohádka, ale rozhodně je zábavná. Docela se divím, že to zde hodnotilo už kolem 13 000 lidí a já o ní do dnešního dne neměl ani páru. 60% (25.12.2011)

Čekal jsem od toho hodně, no nedostal jsem všechno. Pohádka je sice opravdu mnohem lepší, než co se u nás poslední roky točí, jenže pořád to není nic úžasnýho. Tuto navíc ještě pozdvihuje skvělý anděl Ivan Trojan a pak taky zajímavý čert Jiří Dvořák s černými dlouhými kníry, bez nichž by to vlastně byla jen další z mnoha. Příběh opět nestojí doslova za nic, možná je to i tím, že je to trochu realističtější pohádka a tak se ústřední párek sice miluje, ale miluje povrchně a jen pozlátkově. Možná je to i tím, že tu na mě žádná ta pohádková atmosféra fantazie a lásky a dobroty a nebo špatnosti, černobílého dobra a zla, jasně daných typů postav a jejich charakterů, že tu na mě nevyjukla, ale spíš jen pokukovala z koutečka. Když totiž ani ty dobrý postavy nejsou dobrý, ale jen trochu lepší, než ty špatný postavy, není to ani moc pohádka. No a na závěr, kdyby to tvůrci natočili před několika sty lety, asi by je upálili na hranici za kacířství. Nejen, že tu ukázali Boha a jeho tvář, ale navíc tu mají i anděla, který není tak úplně dobrý a čerta, který není úplně tak zlý a navíc je ještě vpuštěn do nebe. Ale zobrazení Ježíška jako malého děťátka, to je to nejlepší. Pryč s rudým páprdou! (05.01.2007)

Jirko, ty lišáku :-) Konečně jsem prohlédl, co všechno se dá ve tvé pohádce najít. V průběhu sledování mě napadla tři slova charakterizující tvé dílko: (1) milý - celý film je velmi milý, mírumilovný, rozpustile hravý (včetně roztomilého nešiky Petronela). Inteligentní křesťanský humor pochopí snad i nevěřící. (2) mentorský - pohádka poučuje, ale v tom dobrém slova smyslu, protože je to jeden ze smyslů pohádek. Pohádky v sobě často ukrývají vysokou teologii a moudrost. I tady se ti, Jirko, povedlo vsunout do děje jasné a konkrétní poučení, aniž by to působilo lacině. Což je veliké plus. Je vidět, že pohádku točil filmař, který věří tomu, co točí. A do třetice (3) pohádkový - konečně pohádková pohádka! A to přece něco znamená - v porovnání s jinými současnými pohádkami. A třešnička na dortu je čert v podání Jiřího Dvořáka, bravo. Ten mi konečně spravil chuť po Troškově "malým, ale šikovným..." (30.12.2014)

Jiří Strach má prsty ve dvou porevolučních pohádkách, které za něco stály. V první si zahrál (Lotrando a Zubejda), druhou režíroval. Půvabné, vtipné, křesťansky nekřesťanské. Kvality celovečerních pohádkových klasik zdaleka nedosahuje a nad tím rozpočtem by jeden brečel, ale pod inscenační optikou a vzhledem k dlouhodobé pohádkové mizérii budu tentokrát blahosklonný. Třeba mi to jednou někdo přičte k dobru. (25.12.2006)

Zábavně pojaté nebe, kde každou chvíli pobaví nějaká hláška, některá scéna (nebeská brána, Maria cepující pánaboha) nebo detail (Ježíškův ručník) a Bartoška taky nemá chybu. Dole na zemi už to taková sláva není. Většinou je to všechno slušně rozehráno, ale velmi záhy začne klopýtat. Ať už je to nevěrohodný motiv lásky, který vaří z vody, nebo napravení hraběte, kterému stačí půl hodiny v šatlavě a jablko. Potrestání zla je taky odbyto jen tak na půl slova. Ale přes všechny výtky a lacině televizní vzhled i zpracování, s triky, které ze všeho nejvíc připomínají klasické televizní pohádky z osmdesátých let, to bylo nakonec příjemné, milé a na pohádku i zábavné. (01.07.2012)