Královna Margot

Krásná výprava i kostýmy, historická atmosféra i krvavá řež, jenže... se zmateným dějem bych se už nějak vypořádala, Adjani krásná, zároveň však trošku bezduchá až mimózní, ale na to jsem u ní už zvyklá, nejvíc mně ovšem nesedlo teatrální nasazení herců, kde bezpochyby vynikal Vincent Perez, ten musel být fyzicky vyřízený z té přemíry prudkých pohybů a rozmáchlých gest, mít stažený zvuk, hádám se, že sleduju operetu. (10.04.2009)

Co se herců a výpravy týče, nedá se nic vytknout. Ovšem s tím ostatním už je to horší. Scénárista a režisér se mermomocí soustředili na Bartolomějskou noc, která je zobrazena perfektně, ovšem z toho ostatního (další asi 2 hodiny) udělali mdlou vatu bez ladu a skladu. Každou chvíli jsem si nebyl jist co se to právě děje, spoustu se toho jen načrtlo a nedotáhlo do konce, spíše to působilo jako sestřih seriálu. Jinak se nejedná o špatný film, dobové reálie jsou, myslím, hodně věrné a herci hrají jako o závod, ovšem pro historický film je základ silný scénář. A o ten se "Královna Margot", bohužel, opřít nemůže. 55%. (03.08.2010)

Vynucený sňatek Markéty, dcery francouzského krále a Jindřicha, krále Navarrského měl ukončit náboženské rozbroje a nastolit mír.. Následovala však hrůzná Bartolomějská noc.. Královské intriky smrtící.. Drsná a krvavá záležitost, až mi mráz po zádech běhal.. Herecký ansámbl výborný, tady není o čem.. Velkolepá výprava a krásná hudba.. (07.10.2020)

Film opravdu zajímavý, spletitý, plný různých intrik. Ze začátku mi připadal trošku zmatený, než se člověk dokázal dobře orientovat v postavách a ději. Bartolomějský masakr je zde natočen s patřičnou barvitostí. Oskarová nominace za kostýmy je zde určitě na místě, stejně jako zasloužený César pro hlavní hrdinku Isabelle Adjaniovou. Zasloužené čtyři hvězdy. (17.05.2007)

Dumasovy knihy, včetně Královny Margot, mi už zpříjemnily mnoho bezesných nocí, a tak jsem z filmu docela zklámán. Snaží se dodat počátku série (dál u Dumase následuje Paní z Monsoreau a Králův šašek), která se cele soustředuje na napínavý děj obratně vpletený do historických faktů a nehraje si na vznešenou literaturu, umělecké rozměry. Dobře, Margot je ideál ženy - napůl světice, napůl kurva -, ale proč jsou scény záchrany Le Mola stylizovány a la Máří Magdaléna u krvácejícího Ježíše? A vlastně i hrůzu Bartolomějské noci vnímáme přes malířskou estetickou stylizaci evokující barokní monumentální fresky. Louvre je zase vylíčen jako místo neustálého hříchu a zvrácenosti, kde každý spí s každým bez ohledu na sourozenecký vztah. Dokáži si představit nějaký původní scénář držící se o hodně věrněji historických faktů než historické mytologie devatenáctého století, který by toto vše unesl. Ale proč to všechno věšet na chudáka Dumase? (27.02.2009)