Královna Margot

Královna Margot je jedním z mých nejoblíbenějších historických filmů, který vládne svými kostýmy, velkolepou výpravou, vynikajícím scénářem, výběrem herců a parádní hudbou Gorana Bregoviče. Isabella Adjani je nádherná, její bratři odporní, král Karel doslova smrdí z plátna, lokace a atmosféra věrny své době, celkově se mi film líbil natolik, že ani neřeším, nakolik se liší od historických skutečností. Beru to tak, že to napsal Dumas st. a tvůrci látku podle něj zpracovali. Učinili tak po svém, syrově, drsně, realisticky a velice zajímavě. U Medicejských to byla vždycky divočina a co se týče Bartolomějské noci, tedy pouliční války křesťanů s protestanty, to musel být masakr, který si jen těžko dokážeme představit. Koho film minul a má zálibu v historických snímcích, tomu jej vřele doporučuji. S přáteli jsme na něm byli v roce 1994 v kině Vesmír a sebral nás tak, že jsme na něj šli následující zase. Všichni. Bylo nás tenkrát pět. :) (24.01.2019)

Co mě jako první napadlo - "Ještě že se toho filmu ujali samotní Francouzi" :) Znázornění důležité části svých dějin, které jsou ve filmu zachyceny i s různými detaily ale pro mě byli poměrně náročné a orientace v tom, kdo je přesně kdo,kdo je koho syn či bratr, nebo milenec ;) Kdo přesně je katolík a kdo protestant....Ale po určité době jsem se chytla, ale hlavně mě upoutaly kostýmy a úchvaná Isabella Adjani, které by asi těžko mnoho lidí v době natáčení hádalo skoro 40 let :) Více se mi líbila druhá půlka filmu, kdy se naplno rozjely intriky, nenávistné pohledy, touha po vládě a po krvi, která byla někdy prolita nevědomky a také realistické znázornění tehdejší doby, ve které se lidé zamilovávaly jen ojediněle... (09.09.2011)

Naprosto výjimečný snímek, který by si zasloužil velké plátno. Jakkoli je dějová linka v zájmu dramatičnosti a napětí oproti skutečnosti poupravena, ihned na to během sledování zapomenete a ponoříte se do Francie zmítané brutálními a krvavými náboženskými válkami. Bartolomějská noc patří k nejděsivějším okamžikům v celých francouzských dějinách a Patrice Chéreau se tento okamžik snažil zachytit ve vší syrovosti, což se mu neskutečným způsobem podařilo. Herecké obsazení je výtečné a zde kromě Isabelly Adjani kraluje především Virna Lisi v roli intrikánské královny-matky Kateřiny Medicejské. A pak mě naprosto upoutal tehdy mladý Vincent Perez, na kterého se mi velmi dobře dívalo. Královna Margot je velkoleým snímkem, který má i dnes co nabídnout. (26.08.2020)

Spojenie klasického Dumasovského románu s jedným z najatraktívnejším obdobím francúzskych dejín by nemalo sklamať žiadneho fanúšika historického filmu (nielen tých). Uvítal by som ale trochu lepšiu dramatizáciu, menej romantiky a tiež som mal pocit, že sa často hralo na efekt s cieľom čo najviac diváka šokovať, či už pomermi na kráľovskom dvore, hektolitrami krvi alebo samotnými udalosťami, pretože niektoré udalosti zo scenára majú od tých historických ďaleko. Navyše som si všimol prehrávanie u niektorých hercov, tento nedostatok však vo veľkej miere kompenzuje neskutočne krásna a záhadne smutná kráľovná Margot, v podaní neodolateľnej krásky Isabelle Adjani. Celkový dojem mi však aj napriek spomenutým negatívam vyšiel ako nadpriemerný. 75/100 (10.09.2015)

Dumasovy knihy, včetně Královny Margot, mi už zpříjemnily mnoho bezesných nocí, a tak jsem z filmu docela zklámán. Snaží se dodat počátku série (dál u Dumase následuje Paní z Monsoreau a Králův šašek), která se cele soustředuje na napínavý děj obratně vpletený do historických faktů a nehraje si na vznešenou literaturu, umělecké rozměry. Dobře, Margot je ideál ženy - napůl světice, napůl kurva -, ale proč jsou scény záchrany Le Mola stylizovány a la Máří Magdaléna u krvácejícího Ježíše? A vlastně i hrůzu Bartolomějské noci vnímáme přes malířskou estetickou stylizaci evokující barokní monumentální fresky. Louvre je zase vylíčen jako místo neustálého hříchu a zvrácenosti, kde každý spí s každým bez ohledu na sourozenecký vztah. Dokáži si představit nějaký původní scénář držící se o hodně věrněji historických faktů než historické mytologie devatenáctého století, který by toto vše unesl. Ale proč to všechno věšet na chudáka Dumase? (27.02.2009)