Královna Margot

Zhruba ve chvíli, kdy pan bratr donutí říct Margot v katedrále "ano", mě v kině za krkem pošimral mráz, kterého jsem se do konce projekce nezbavil. Výborní herci v dobře napsaném příběhu (Dumasovu předlohu jsem četl a film je návodem, jak moderně a aktuálně přistupovat ke klasice), neuvěřitelně sugestivní Bregovicova hudba (funguje i na samostatný poslech) a Roussellotova kamera, no a skutečně naturalisticky podané výjevy z batolomějské noci, inspirované románem Roberta Merleho Mé dobré město Paříž (během nichž, pokud si vzpomínám, slabší jedinci opustili sál). Tleskám a říkám: Bravo! (05.03.2007)

Co se herců a výpravy týče, nedá se nic vytknout. Ovšem s tím ostatním už je to horší. Scénárista a režisér se mermomocí soustředili na Bartolomějskou noc, která je zobrazena perfektně, ovšem z toho ostatního (další asi 2 hodiny) udělali mdlou vatu bez ladu a skladu. Každou chvíli jsem si nebyl jist co se to právě děje, spoustu se toho jen načrtlo a nedotáhlo do konce, spíše to působilo jako sestřih seriálu. Jinak se nejedná o špatný film, dobové reálie jsou, myslím, hodně věrné a herci hrají jako o závod, ovšem pro historický film je základ silný scénář. A o ten se "Královna Margot", bohužel, opřít nemůže. 55%. (03.08.2010)

O onom pohnutém období francouzských dějin náhodou cosi vím, takže mě romantizující verze trošku otravovala. Historická Margot byla zajímavá a rozporuplná postava, a její skutečný příběh by byl mnohem vydatnější pastvou pro city i intelekt. Na druhou stranu, mohlo to být, a většinou bývá, ještě mnohem mnohem horší. (07.09.2015)

Místy opravdu nechutný historický snímek, a to nejen výjevy, ale i chováním postav. Intriky, touha po moci, cesta přes mrtvoly - a to doslova. Všechno pletichaření směřuje neodvratně k děsivému finále. Odstranit kohokoliv není problém, travičství bylo velmi oblíbené již od starověku. Použité jedy většinou neměly protijed a navíc zbůsobovaly velmi krutou a bolestivou smrt. Naturalistické zobrazení se netýká jen násilí a zabíjení, ale také lidské nahoty, která ve scénách po masakru ukazuje lidské tělo jako kus masa, flákoty, pohozené mezi odpadky. Kamera je přesně v duchu francouzských filmů. Na rozdíl od amerických je nekompromisní, nezakrývá, ale ukazuje. Zabíjení se stává natolik sugestivním, že hrůzné obrazy z paměti hned jen tak nevymizí. (12.03.2011)

Co mě jako první napadlo - "Ještě že se toho filmu ujali samotní Francouzi" :) Znázornění důležité části svých dějin, které jsou ve filmu zachyceny i s různými detaily ale pro mě byli poměrně náročné a orientace v tom, kdo je přesně kdo,kdo je koho syn či bratr, nebo milenec ;) Kdo přesně je katolík a kdo protestant....Ale po určité době jsem se chytla, ale hlavně mě upoutaly kostýmy a úchvaná Isabella Adjani, které by asi těžko mnoho lidí v době natáčení hádalo skoro 40 let :) Více se mi líbila druhá půlka filmu, kdy se naplno rozjely intriky, nenávistné pohledy, touha po vládě a po krvi, která byla někdy prolita nevědomky a také realistické znázornění tehdejší doby, ve které se lidé zamilovávaly jen ojediněle... (09.09.2011)