Režie:
Patrice ChéreauKamera:
Philippe RousselotHudba:
Goran BregovičHrají:
Isabelle Adjani, Daniel Auteuil, Jean-Hugues Anglade, Vincent Perez, Virna Lisi, Dominique Blanc, Pascal Greggory, Claudio Amendola, Miguel Bosé (více)Obsahy(1)
Bartolomějská noc a její svatba splynuly v jedno. Krev a touha po moci se valily ulicemi Paříže... Rok 1572, Francii už přes rok pustoší náboženské války, vůdcem katolíků je vévoda de Guise, hlavou protestantů admirál Coligny. V čele království stojí žena, katolička Kateřina Medicejská, která vládne za psychicky labilního syna Karla IX. Nejradši má svého mladšího syna Anjoua a trpně snáší benjamínka Alencona. Jejich sestru, krásnou Margot, obětuje míru v zemi a provdá ji za protestanta Jindřicha Navarrského. Doufá, že tím boje mezi znepřátelenými tábory de Guise a Colignyho utichnou… Přinese sňatek mír? Historický snímek Královna Margot vznikl podle stejnojmenného románu Alexandra Dumase. Jeho obsahem je jedno z nejkrvavějších období francouzských dějin, totiž náboženské války mezi katolíky a hugenoty v XVI. století, jejich vrcholem byla Bartolomějská noc (23. – 24.8. 1572). V této době se odehrává příběh sestry francouzského krále, Markéty z Valois, jež je z politických důvodů donucena ke sňatku s nenáviděným navarrským králem Jindřichem. Příslušnice rodiny, orientované na katolické náboženství, je šokována brutalitou svých souvěrců, a postupně začíná sympatizovat s protestantským manželem. Významnou úlohu v její proměně sehraje vášnivý milenecký vztah s mladým hugenotem La Molem. Přestože příběh filmu přesvědčivě zapadá do rámce reálných historických událostí, Chéreauovi nejde jen o zachycení dobové atmosféry; výprava a kostýmy mají mnohem víc symbolický význam než popisně realistickou funkci. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (139)
Neznám Dumasovu literární předlohu, ale film se mi moc líbí. Výborné herecké výkony, nádherné kostými, kamera a hudba. Bartolomějská noc, to byla vskutku velká tučná zabijačka. Snad se na mě huguenoti nebudou v hrobech zlobit za ten výrok. Jen si tak říkám, když jsem se zaposlouchal, jestli už tenkrát používali ve francouzštině slova jako v moderní hovorové řeči. Ale proč by ne? Ostatně to je jen detail a ještě k tomu možná úplně zbytečně mnou nadhozený. ()
Dumasovy knihy, včetně Královny Margot, mi už zpříjemnily mnoho bezesných nocí, a tak jsem z filmu docela zklámán. Snaží se dodat počátku série (dál u Dumase následuje Paní z Monsoreau a Králův šašek), která se cele soustředuje na napínavý děj obratně vpletený do historických faktů a nehraje si na vznešenou literaturu, umělecké rozměry. Dobře, Margot je ideál ženy - napůl světice, napůl kurva -, ale proč jsou scény záchrany Le Mola stylizovány a la Máří Magdaléna u krvácejícího Ježíše? A vlastně i hrůzu Bartolomějské noci vnímáme přes malířskou estetickou stylizaci evokující barokní monumentální fresky. Louvre je zase vylíčen jako místo neustálého hříchu a zvrácenosti, kde každý spí s každým bez ohledu na sourozenecký vztah. Dokáži si představit nějaký původní scénář držící se o hodně věrněji historických faktů než historické mytologie devatenáctého století, který by toto vše unesl. Ale proč to všechno věšet na chudáka Dumase? ()
Historické fresky patří mezi můj oblíbený žánr, Isabelle Adjani je neuvěřitelná baba, Daniel Auteuil neumí zahrát špatně...paráda...takhle nějak má vypadat historický velkofilm. Zákulisní intriky dokážou být mnohdy daleko přitažlivější než zástup rytířů v lesklé zbroji na bitevním poli (který BTW stojí hollywoodská studia nekřesťanské miliony ;-) ()
Autorům filmového přetlumočení jedné z nespočetných próz Alexandra Dumase staršího se podařil malý zázrak. Aniž zcela překryli původní romantismus předlohy, odstranili větší část jejích slabin a dosáhli podstatně výše než např. tvůrci klasické adaptace TŘÍ MUŠKETÝRŮ z počátku šedesátých let. I když jejich Margot je oproti té původní poněkud idealizovaná, a to nejen ve vzhledu (viz WIKIPEDII), je zobrazena jako živá, zranitelná bytost, která si v mravně nevázané době zachovává základní mravní a lidské vazby (i když ne zcela konvenčně). Feministická reflexe, jež je v tomto pojetí určitě obsažena, je práva skutečnosti: tato žena byla intelektuálkou své doby. Ocenění scén, hereckých výkonů, kostýmních složek je nesporné. Mne osobně více zaujala zdařilá milostná scéna z úvodu filmu mezi královnou a neznámým hugenotem při jednom z mnoha jejích výletů do pařížských ulic - určitě se vyrovná obdobným scénám v POSEDLOSTI. Pozorný divák je v každém případě odměněn nevšedním zážitkem a hlubokými, trvalými dojmy a vzpomínkami. Je to málo? Je to víc než mnoho. ()
Film opravdu zajímavý, spletitý, plný různých intrik. Ze začátku mi připadal trošku zmatený, než se člověk dokázal dobře orientovat v postavách a ději. Bartolomějský masakr je zde natočen s patřičnou barvitostí. Oskarová nominace za kostýmy je zde určitě na místě, stejně jako zasloužený César pro hlavní hrdinku Isabelle Adjaniovou. Zasloužené čtyři hvězdy. ()
Galerie (29)
Photo © France 2 Cinéma
Zajímavosti (10)
- Pôvodne bol do úlohy Henricha Navarrského obsadený a oficiálne aj oznámený Patrick Bruel. Napriek tomu, že prešiel filmovými testami vo dvojici s Isabelle Adjani, nakoniec bol preobsadený Daniel Auteuilom. (Arsenal83)
- Hoci Isabelle Adjani a Daniel Auteuil mali v čase vydania filmu 39 a 44 rokov, ich historické náprotivky v skutočnom živote, Margaret z Valois a Henrich Navarrský, mali v skutočnosti obaja iba 19 rokov, keď sa vzali. (Arsenal83)
- Natáčelo se od 10. května do 3. prosince v Portugalsku (Mafra) a Francii (Saint-Quentin, Bordeaux, Cruzy-le-Châtel, Compiègne, Rambouillet a Senlis). (GASTON73)
Reklama