Anděl blažené smrti

Anděl blažené smrti, aneb jak to dopadá, když paranoidní StB odposlechne a špatně si vyloží objednávku příslušníka západní rozvědky na pizzu. Mi to přijde stejné, jako když jsem v lese svačil chleba a mravenci si z pár utrousených drobků vydedukovali, že je zvu na mejdan. Po deseti minutách jsem nebyl schopný udržet pozornost a tak tedy jen ve střípkách, co mi z filmu utkvělo... kongeniální dialog: "Parle vous France?" "Vieviel?" "Twenty!".... "inženýr Radek" zněl z pásku jak legendární "zničit krtka" z krtka... ve filmu říkali, že tehdejší prostitutky nebyly donašečkami na StB, čímž mě utvrdili v názoru, že ve skutečnosti byly... se nedivím, že za socíku byla 100% zaměstnanost, když jen na StB na tomhle případu pracovala celá tři patra, odhadem tak dvěstě lidí.. (24.10.2014)

Nevyjasněné události z konce nacistické okupace, barokní socha Anděla blažené smrti, fotky hřbitovů… komu by se u těchhle ingrediencí nesbíhaly sliny? Potenciál ale ubíjí způsob vyprávění - detektiva nebo skupinu vyšetřovatelů tu supluje anonymní voice-over mluvící za celý barák zpravodajské služby, navíc místy sklouzává do dikce připomínající budovatelské týdeníky. Často se pak spíš suše popisují události, než napínavě vypráví příběh, který sám o sobě je rozhodně zajímavý. (23.11.2016)

Kdyby se tato detektivní záležitost tak moc nevztahovala ke komunismu a boji proti západním agentům, byla by to skoro až nadprůměrná ukázka práce detektivní skupiny. Dokumentaristicky nám zde vypravěč popisuje vývoj jednoho z velice napínavých případů, týkajícího se válečných zločinců a kolaborantů. Možná škoda, že z herců neznám téměř nikoho, a jejich výkony, zvláště v detektivní skupině, byly velice mdlé. I tak vcelku povedená kriminálka ze staré školy, podána až nadčasovým způsobem. 55% (03.12.2014)

Československé krimi, natočené v osobitém netradičním stylu, pojednávající téměř dokumentaristicky o konkrétní trestné činnosti, související s ukrytým nacistickým pokladem. Snímek se vyznačuje totální neosobní anonymitou vyšetřovatelů, děj samotný je složen z mnoha sérií sledů fotografií či krátkých záběrů a hlavně, celá kriminalistická činnost je komentována tendenčně velmi uvědomělým vypravěčem. Herecké výkony ve snímku nelze hodnotit, neboť v podstatě neexistují, z účinkujících herců jsem rozpoznal pouze mladého J. Větrovce (když nepočítám jugoslávského herce R. Markoviče v roli tajného). Z těchto důvodů příběh, kriminalisticky zajímavý, ač zbytečně složitý, je naprosto odcizený a nemá velkou pravděpodobnost, že diváka zatáhne do děje, navíc jsem neustále měl dojem, že krimi je podáváno navzdory datu svého vzniku příliš normalizačně a ideologicky podbízivě. Film s mnohoznačným ušlechtilým názvem pro mě skrývá zklamání, experimantálně natočené krimi proběhlo kolem mne bez většího povšimnutí, charakteristická Liškova hudba nedokázala vytáhnout snímek ani do průměru. (15.08.2013)

Špionážní drama na pomezí mystifikačního dokumentu a filmové pocty československé kontrarozvědce. Formální stylizace je povedená, a prvních dvacet minut se dá mluvit i o napětí a atmosféře. Nevadí minimalistické herecké výkony, ani nezúčastněná odtažitost. Bohužel se celý snímek postupně režisérovi rozpadl pod rukama. Překombinovaná zápletka a kadence dalších a dalších laboratorních testů, výslechů a pátrání mě nakonec začala nudit, a v ději jsem se téměř ztratil. Citelně by prospěla nějaká zapamatovatelná scéna, zvrat, nebo třeba výraznější postavy, než anonymní vyšetřovatelé. (25.08.2013)