Režie:
Ludvík RážaScénář:
Šárka BaborovskáKamera:
Milan DostálHudba:
Petr HapkaHrají:
Radoslav Brzobohatý, Jana Preissová, Soňa Novotná, Jan Potměšil, Ivan Trojan, Dagmar Havlová, Zlata Adamovská, Martin Dejdar, Filip Renč, Regina Rázlová, Mahulena Bočanová, Jan Čenský (více)Obsahy(1)
Fantazijní pohádkový příběh o věčném hledání pravdy, lásky a spravedlnosti nás zavede do písečné Antarie, země, která leží kdesi v tajemných dálkách nekonečna. Antarii, tak jako i třem ostrovům života – Ostrovu blažené nevědomosti – Ostrovu blažené lásky a Ostrovu blažené moudrosti – vládne nesmrtelný a mocný Antares (R. Brzobohatý). Jeho nejmladší syn Antar (J. Potměšil) zatouží jednoho dne poznat skutečný život i lásku, a proto se rozhodne vydat na ostrovy života. Otec jej před touto poutí zrazuje, nechce ztratit nejmilejšího syna. Ale mladičký Antar jeho prosby a varování nevyslyší… (Česká televize)
(více)Recenze (33)
Nevšední pohádka, svou podstatou spíše mýtický, poučný, moudrý příběh, skrovným rekvizitám a trikům navzdory, pro spíše starší děti a především dospělé. Po letech jsem si osvěžila paměť a zpětně dokonce zvedám na plný počet, nejen protože modrá čísla si tento kvalitní, herecky rozhodně zajímavý, byť skromný počin nezaslouží. ()
"Jak smutná je radost, kterou jsem poznal." Podle mého názoru se jedná spíš o fantasy, než o pohádku a asi se najde jen hodně málo dětí, kterým by se tato inscenace líbila. Ani mně se v dětství moc nelíbila, ale až teď vím proč a není to jen těmi filozofickými úvahami o věčnosti, blaženosti, lásce a moudrosti, nebo snad její temnou atmosférou, či ponurým hudebním doprovodem, ale především jejím nepřehledným dějem, který na začátku, bez jakéhokoliv vysvětlení přeskakuje ze země Antarie na Ostrov blažené nevědomosti, kde se divák seznamuje s jeho obyvatelkami, včetně dívky Albíny. Načež se příběh přesouvá zpět do Antarie, ve které se opět bez vysvětlení, objevuje dívka Albína, ale jako nějaká jiná bytost Anke a tato nepřehlednost, která je naštěstí v průběhu dění vysvětlena, musí na děti stejně jako tenkrát na mě, působit přinejmenším chaoticky. Možná, že dnešní děti navyklé na složitější formy vyprávění, by se s touto dramatickou hrou vyrovnaly stejně jako já v dospělosti, ale pro současnou mládež, bude zase příliš statická a málo zábavná. Mně už se však líbí. ()
Pohádka tak napěchovaná nespočtem podobenství, archetypů a symbolů, že dost ztěžkla. Nevím jak děti, ale mě to téměř přimáčklo ke zdi a rozdrtilo palec u nohy :-( Zástup populárních herců se snažil hrát jako na divadle, k tomu nesmírně zvláštní a velice výtvarně řešené kostýmy (má poklona tvůrci)... Jenomže to velké téma v kombinaci s pojetím, kdy každá postava nešetří podivnými výrazy s pohledy do prázdna a bere se strašně vážně, mi do té jinak skromné studiové televizní realizece fakt nějak nesedělo... Asi tak, jako by se někdo pokoušel vpravit narozeninový dort do sklenice od okurek. ()
Tak já čekal ostrovy, které bude vlastnit multimiliardářka Blažena a bude na nich mít kdovíco a dočkal jsem se jenom dementní pohádky, která jako by předznamenávala pád československé tvorby až na dno. Děj byl hrozný, lokace taky, herci příšerní,... Tak mě napadá, za co je vlastně ta jedna hvězdička? 10% ()
Překvapivě silně obsazená pohádka, kdy se sešla tehdejší elita mladých a dále zkušených herců. Například Ivan Trojan nebo Dagmar Veškrnová jsou zajímavé osobnosti v pohádkách často nevídané. Celá řada známých herců navíc hraje i malé role. Nicméně já tyhle abstraktní pohádky ve stylu nějakého podobenství opravdu nesnáším. Jsou těžce stravitelné, děti je rozhodně nikdy milovat nebudou a celý příběh je takový zvláštní. Podle vypravěče se ani neodehrává na Zemi. Snad jen kostýmy jsou vskutku originální, ale tvůrcům se je podařilo vystavět tak, že vypadají všichni jako nějací mimozemšťané. Ne, díky už nikdy víc. ()
Reklama