Režie:
Ludvík RážaScénář:
Šárka BaborovskáKamera:
Milan DostálHudba:
Petr HapkaHrají:
Radoslav Brzobohatý, Jana Preissová, Soňa Novotná, Jan Potměšil, Ivan Trojan, Dagmar Havlová, Zlata Adamovská, Martin Dejdar, Filip Renč, Regina Rázlová, Mahulena Bočanová, Jan Čenský (více)Obsahy(1)
Fantazijní pohádkový příběh o věčném hledání pravdy, lásky a spravedlnosti nás zavede do písečné Antarie, země, která leží kdesi v tajemných dálkách nekonečna. Antarii, tak jako i třem ostrovům života – Ostrovu blažené nevědomosti – Ostrovu blažené lásky a Ostrovu blažené moudrosti – vládne nesmrtelný a mocný Antares (R. Brzobohatý). Jeho nejmladší syn Antar (J. Potměšil) zatouží jednoho dne poznat skutečný život i lásku, a proto se rozhodne vydat na ostrovy života. Otec jej před touto poutí zrazuje, nechce ztratit nejmilejšího syna. Ale mladičký Antar jeho prosby a varování nevyslyší… (Česká televize)
(více)Recenze (33)
Zdá se mi to poněkud překombinované - nevím, kolik dětí by vydrželo sledovat tuhle pohádku až do konce! ()
Pokus o artovou pohádku se podle mě těžce minul účinkem. Vypadá spíše jak nějaké lyricko-epické divadlo z říše fantazie než televizní pohádka pro děti. Kostýmy, masky a scénář by asi divadelní milovník ocenil, ale mě se to vůbec nelíbilo. [296. hodnocení, 25. komentář, 50%] ()
přehrávání herců, které by uspělo na prknech divadla, ale ne v TV pohádce pro děti ()
To že je příběh pro děti? A pro jaký věk? Škoda, že nejde o klasicky natočený film, ale o studiové zpracování. Ne že bych leccos režisérovi nevytkla, ale být dítětem, asi bych netušila, o čem ta "pohádka" vlastně je. ()
Pro dospělé ***, pro děti * ()
Nevšední pohádka, svou podstatou spíše mýtický, poučný, moudrý příběh, skrovným rekvizitám a trikům navzdory, pro spíše starší děti a především dospělé. Po letech jsem si osvěžila paměť a zpětně dokonce zvedám na plný počet, nejen protože modrá čísla si tento kvalitní, herecky rozhodně zajímavý, byť skromný počin nezaslouží. ()
Už v prvních minutách, když jsem viděl ty kulisy jsem tušil, na co budu koukat a věděl jsem, že je zle. Když pak jely úvodní titulky, bylo u mne jasno. Vše se pak potvrzovalo dějem, pokud tedy jaký byl a ustavičným kafráním. Herci to hráli toporně, ale asi to tak být mělo. Už za dvacet minut jsem netušil, kdo na A je kdo. Nu, oni se všichni jmenovali podobně, takže zmatek byl dokonalý. Pro mne hloupá dialogovka naprosto k ničemu. ()
Pohádka???? ()
Překvapivě silně obsazená pohádka, kdy se sešla tehdejší elita mladých a dále zkušených herců. Například Ivan Trojan nebo Dagmar Veškrnová jsou zajímavé osobnosti v pohádkách často nevídané. Celá řada známých herců navíc hraje i malé role. Nicméně já tyhle abstraktní pohádky ve stylu nějakého podobenství opravdu nesnáším. Jsou těžce stravitelné, děti je rozhodně nikdy milovat nebudou a celý příběh je takový zvláštní. Podle vypravěče se ani neodehrává na Zemi. Snad jen kostýmy jsou vskutku originální, ale tvůrcům se je podařilo vystavět tak, že vypadají všichni jako nějací mimozemšťané. Ne, díky už nikdy víc. ()
Připadá mi že je to pohádka, tak od 14 let věku!Ale je nádherná a mám ji ráda.Má hezké vizuální zpracování ,barevnost a svoji jedinečnou atmosféru! Samozřejmě i kvalitní herecké obsazení. ()
Tato inscenace mě zaujala především svým hereckým obsazením. Těžko ji hodnotit. Jako dospělého diváka mě oslovila víc, než jsem čekala, ale nepamatuji si, že jsem ji viděla celou jako dítě. Marně přemýšlím, pro koho je inscenace určena, protože pro děti podle mě. Nemyslím si, že větina starších dětí, které by ji už mohly zvládnout dokoukat, se budou dívat na něco označované jako pohádka. Sama bych to úplně za pohádku neoznačovala. ()
Bohužel, krom hereckého obsazení a krásy našich českých děvčat mě na této pohádce nezaujalo nic. A myslím si, že u dětí tato pohádla, nebo spíše psychologický příběh také moc nezabodoval. ()
Tato melodramaticky pojatá inscenace než pohádka nám snaží asi ukázat že nevědomá blaženost je hrozná jak ČSSR a lidé se musí probudit z okovů iluze blaženosti. Výsledek této divadelní hry je těžkopádný a s pohádkou má velmi málo společného těch jinotajů je přespříliš, ale budiž. Zajímavá je jen plejáda herců dokonce i budoucí kotelnice a máte slovo Jílková hrála asi jednu dívku zamufikovanou do obvazů. Rok 1989 rok pádu iluzí se blíží a uvidíme chudou postsocialistickou zemi která bývala tak bohatá pohled do zrcadla je stejně bolestivý jak pohled na zestárlou vládkyní Antarie v podání Jany Preissové. Jan Potměšil podává slušný výkon “Asyrského” prince. ()