Putování po Blažených ostrovech

Tak já čekal ostrovy, které bude vlastnit multimiliardářka Blažena a bude na nich mít kdovíco a dočkal jsem se jenom dementní pohádky, která jako by předznamenávala pád československé tvorby až na dno. Děj byl hrozný, lokace taky, herci příšerní,... Tak mě napadá, za co je vlastně ta jedna hvězdička? 10% (14.07.2017)

Překvapivě silně obsazená pohádka, kdy se sešla tehdejší elita mladých a dále zkušených herců. Například Ivan Trojan nebo Dagmar Veškrnová jsou zajímavé osobnosti v pohádkách často nevídané. Celá řada známých herců navíc hraje i malé role. Nicméně já tyhle abstraktní pohádky ve stylu nějakého podobenství opravdu nesnáším. Jsou těžce stravitelné, děti je rozhodně nikdy milovat nebudou a celý příběh je takový zvláštní. Podle vypravěče se ani neodehrává na Zemi. Snad jen kostýmy jsou vskutku originální, ale tvůrcům se je podařilo vystavět tak, že vypadají všichni jako nějací mimozemšťané. Ne, díky už nikdy víc. (31.05.2020)

Těžko hodnotit. Scénář byl evidentně připraven spíše pro celovečerní film (včetně Hapkovy hudby), a z důvodů omezených rozpočtů se to nejspíše nakonec prdlo do redakce pořadů pro děti a mládež a Ludvík Ráža zkusil s minimem udělat co největší dojem. Takže nejspíše proto ta přehnaná výtvarná stylizace, to deklamování a divadelní projevy, a samozřejmě je vidět, kde se ve scénáři žel muselo škrtat a krátit... Na druhou stranu ten příběh je silný a baví mne, že jako divák si musím skládat mozaiku sám, a když si ji složím, zůstává mi spousta otázek a filozofických úvah o tom, zda by ostrov plný nařízené lásky, ostrov nevědomí, ostrov moudrosti nebo ostrov nesmrtelnosti a bohatství, ale plný osamělosti, zda některý z nich je lepší než druhý, a proč, zda kombinace všech čtyř by k něčemu vedla, jestli to vůbec jde kombinovat, jak moc je nutná vlastní vůle lidí a co vlastně znamená oběť pro něco, pro někoho. Ale jinak se shodneme, tohle rozhodně není pohádka pro děti, a už vůbec ne na nedělní poobědové odpoledne. (04.03.2017)

"Jak smutná je radost, kterou jsem poznal." Podle mého názoru se jedná spíš o fantasy, než o pohádku a asi se najde jen hodně málo dětí, kterým by se tato inscenace líbila. Ani mně se v dětství moc nelíbila, ale až teď vím proč a není to jen těmi filozofickými úvahami o věčnosti, blaženosti, lásce a moudrosti, nebo snad její temnou atmosférou, či ponurým hudebním doprovodem, ale především jejím nepřehledným dějem, který na začátku, bez jakéhokoliv vysvětlení přeskakuje ze země Antarie na Ostrov blažené nevědomosti, kde se divák seznamuje s jeho obyvatelkami, včetně dívky Albíny. Načež se příběh přesouvá zpět do Antarie, ve které se opět bez vysvětlení, objevuje dívka Albína, ale jako nějaká jiná bytost Anke a tato nepřehlednost, která je naštěstí v průběhu dění vysvětlena, musí na děti stejně jako tenkrát na mě, působit přinejmenším chaoticky. Možná, že dnešní děti navyklé na složitější formy vyprávění, by se s touto dramatickou hrou vyrovnaly stejně jako já v dospělosti, ale pro současnou mládež, bude zase příliš statická a málo zábavná. Mně už se však líbí. (23.10.2015)

Velice mizerná papundeklová pohádka, která mě uvízla v paměti jen proto, že to byl první pořad na naší první barevné televizi. Už jako malého capatra mě nebavila, ale hlavně děsně iritovala. Žádný humor, nadsázka, nic co tyto "tvskvosty" mnohdy zachránilo před zatracením. Asi nejhorší dílo, jinak kvalitního režiéra L. Ráži. (05.11.2009)