Útěk z vězení - Série 1

Absolutní nářez. Po první sérii na mě snad 95% seriálů působí úplně zpomaleně. Revoluční, scénáristicky natáhnuté k dokonalosti a výborná režie. Skoro vše, co se v seriálu odehraje není dílem náhody, ale chytré vsuvky, která nakopne už tak adrenalinové tempo. Precizní paleta postav, jejich motivace, přirozený humor a ani chvilka nudy. Ubisoft se ani nemusí snažit o Splinter Cell na plátna, poněvadž první série Prison Break je názornou ukázkou stealth akce, improvizace, logiky a napětí. Wentworth Miller se pro roli Scofielda narodil, nesmírné charisma, úžasný herecký projev (to však platí u všech jeho kumpánech, obzvláště Purcell, kterej se topí v béčkovejch hovnech) a celej ten proces, postup, hledání cest, čtení okolí a zvyků muklů kolem něj, mě fascinovalo. Vždycky je cesta a ani samotka neznamená konečnou. Líbilo se mi, jak aj čte ze svého tetování, a ačkoliv mu celá ta věc přerůstá přes hlavu, je to jedným slovem génius. Asi ten největší, kterej se kdy na plátnech zjevil. Nepamatuju postavu, u který bych tak obdivoval postup celým příběhem, natož aby to byla civilní postava, která se štítí a zhrozí z násilí kolem něj. Scény, kdy zůstane šokovanej v cele od krve a klepe se, jen a pouze podtrhují naturalistický podkres a kulisu, ve které se to dění odehrává. Nutno dodat, že to není pouhá kulisa, ale skutečně obří pískoviště, které slouží k interakci mezi Scofieldem a samotným útěkem. Splinter Cell nezmiňuji náhodou. Majkl šplhá po trubkách, římsách, vše si pečlivě plánuje, taktizuje, chodí šachatama a potrubím. Je jasné, že všechno se naplánovat nedá a proto je každej krok vpřed nesmírně riskantní a doslova o hubu. Atmosféra celého Fox River na mě dolehla. Může za to především citlivá režie, Djawadiho impozantní soundtrack a skvělé herecké projevy. Dostanu se do hlavy muklovi, kterého čeká trest smrti - je nevinný, ale pocítím na vlastní kůži, jak mě poslední hodiny odtikávaj, sním poslední jídlo, zahraju poslední karty se svým bratrem s uvědoměním, že za pár chvil to přijde a prostě nejde z toho nezešílet. I ostatní postavy skutečně výborné, nehodlám každého vypisovat detailně, to se musí vidět a prožít. Bavil mě každej, každej je výbornej a neumim si bez něho Prison Break představit. Každej něčim přispěl. Nyní jsme venku, a však čeká nás pro tentokrát skutečně těžší konkurence, mnohem těžší než vláda a její zabijáci. Na scénu přichází FBI hunter, Mahone. A Majkl dostal rovnoceného rivala. (19.06.2017)

Je to téměř ve všech ohledech velmi podařené. Neseděly mi jen dvě věci: 1) herecký projev hlavní postavy v podání Wentwortha Millera - podle mě je to prostě špatný herec, 2) určitá schematičnost děje, kdy se v každém díle objeví zdánlivě neřešitelný problém, který je téměř vždy ještě v rámci daného dílu (případně v tom dalším) rychle neutralizován. Vede to na jednu stranu k neustálému napětí a dodává to na zajímavosti, což byl určitě cíl, který se tím pádem bez debat podařilo naplnit. Na druhou stranu diváka brzy omrzí, když se tempo a rytmus vyprávění nikdy nemění. Sledovat tenhle seriál bylo možná tím pádem ideální klasicky ve stylu jedna epizoda týdně a s napětím ve víru spekulací a domněnek čekat na další díl. Pro denní multiepizodní binge watching na streamovacích platformách to možná není úplně vhodné. Já jsem do toho vpadnul rychle (na začátku i čtyři díly za večer) a ke konci jsem pouštěl tak jednu epizodu během dvou tří dní a občas jsem se koukal, kolik zbývá do konce. Přitom ty poslední epizody 1. série jsou vlastně naprosto vynikající. Jen to pro mě bylo pořád na jedno brdo... Tak nějak si ale zároveň myslím, že v sezóně 2005/06, kdy to šlo do vysílání bych z toho byl unešený. Nároky zmlsaných diváků od té doby obecně asi docela povyrostly. (07.10.2023)

Revoluce, scénáristická a stylová genialita, již mám namemorovanou. Chytře se staví na kombinaci prostředí, vynikajících postav, pomalu dávkovaných příprav na útěk a komplikací; veškeré překážky jsou očekávatelné a jsou logickým a pravděpodobným vyústěním toho, co se stalo dříve. Pole, kde se může odehrávat další děj, je soustavně rozšiřováno i rafinovanou distribucí informací – jelikož jsou nám poskytovány informace, ke kterým hlavní postava nemá přístup, zvyšuje se tím napětí té které scény, jelikož my ze své pozice domnělé vševědoucnosti nevidíme způsob, jak problém vyřešit. Tím, že jsou nám ale zároveň upírány informace, ke kterým hrdina přístup má (a ke kterým přístup zároveň logicky mít musí), nenabude výsledné rozuzlení nikdy podoby deus ex machina. (15.03.2017)

Tady si dal někdo hodně práce s přemýšlením. Vše nešlo hladce. Situace, kdy se věci sraly, ať už s úmyslem druhých, či souhrou náhod, i když některé byly hodně klišé, uměly zabrnkat na nervy. Různorodé charaktery, které mají své cíle a jdou si za  nimi, ať už to způsobí jakekoliv komplikace, se povedly. První série rozhodně patří k těm, co vás připoutá ke křeslu a napětím nepustí 🙂 (21.12.2023)

Jsem velkým fanouškem vězeňských filmů, takže úspěch a moje líbivost v Prison break pro mě není žádným překvápkem. Rád bych řekl, že nic lepšího jsem neviděl, ale to zas prrr. Trošku mi tu vadí celkovej průběh série, kterej se dostkrát točí trošku dokola, jakoby tvůrci chtěli co nejvíc natahovat děj. Úmysl je to samozřejmě dobrej, jen na mě to zkrátka působí trochu toporně, spíš jako vaření z vody. Je to ale jen muj osobní pocit, kterej bere týhle startovní sérce jen pár bodů. Na 5 to každopádně ale stačí. 87%. (06.03.2020)