Grindhouse: Planeta Teror

Nemalá jízda! Jednoznačně o dost lepší polovina Grindhousu (MrHlad to vystihl dokonale) - Robert se zas jednou předvedl jako hračička se solidním talentem, o Bruceovi je už dávno známo, že by se pro pobavení lidu klidně roztrhal (guess who killed Bin Laden) a Quentin se odteď dává jen na hraní perverzáků a končí s režírováním i se sexem. Tu bundu sem hledal dva tejdny...dva tejdny... (21.09.2007)

Ač je to k nevíře, Rodriguez filmovými znalostmi trumfuje i Tarantina a jeho Planeta Teror je naprosto dokonalým koncentrátem žánrových úchylek, vrtochů i nedostatků. Pátrat po smysluplnějším ději může leda tak ten, komu se trashová estetika hnusí, popř. si ji nikdy na vlastní divácké smysly nevyzkoušel. Nejodvázanější nášup roku, který vrší jeden nápad za druhým, kde vše korunuje Rose McGovan, kterou tímto pasuji na nejžhavější dračici letošní filmové sezony a Rodrigueze na nejodvážnějšího freaka, kterému se nic nepříčí (smrt zvířat či dětí). Chci okamžitě Machette, popř. Grindhouse II! (21.10.2007)

Za prvé nejsem příznivcem žánru, za druhé kdyby Rodriguez natočil skutečně dobrý film, byla by první část věty zbytečná. Nejsem ani příznivcem westernu, ale Tanec s vlky nebo Mrtvý muž mě dokázaly nadchnout, což se Rodriguezovi s jeho výletem do splatterpunkových vod v žádném ohledu nepovedlo. Hrozně nemám rád dělení žánrů na vznešené a podřadné, téměř vždycky to zavání snobstvím a maloměšťáctvím. Splatterpunk je snad jediným subžánrem, který se dá už z principu jako celek bez mrknutí oka zařadit mezi poklesnou tvorbu. Záměně totiž rezignuje na tradiční estetické hodnoty a je na to dokonce hrdý. Natočit kvalitní parodii příslušného žánru je pochopitelně možné za splnění několika podmínek: 1. musím důkladně znát to, z čeho si střílím 2. měl bych ten žánr mít rád 3. musím mít k příslušné látce odstup a nadhled 4. znám velmi dobře řemeslo 5. jsem vysoce kreativní Za příklad filmů, kde jsou všechny body naplněny, může posloužit třeba série Spielbergových filmů o Indiana Jonesovi neb, pokud si chceme hrát na našem písečku, Limonádový Joe aneb koňská opera či Adéla ještě nevečeřela. Ve všech zmíněných případech scénáristé a režiséři vycházeli z toho nejpitomějšího, co se v dané produkci vyskytuje a dokázali to přetavit v něco navýsost chytrého, zábavného a dokonce umělecky hodnotného. Ty filmy baví všechny bez rozdílu, i ty, kdo by o brakové předlohy často nezavadili ani omylem. Planeta Teror pobaví hlavně žánrové fanoušky a pak ty, kteří jsou okouzleni svým prvním setkáním se splatterpunkovým stylem. Rodriguez totiž splňuje jen body číslo 1, 2 a 4, odstup evidentně nemá a není ani dostatečně kreativní. Nepochybuju, že má v dané oblasti hodně nakoukáno a že chtěl co nejvěrněji napodobit zvrácenou atmosféru svých oblíbených filmů. Jenže to ke kvalitní parodii nestačí.. Stejně jako nestačí řada vtípků rozdílné kvality. Běžný divák neocení přítomnost Tarantina ani odkazy k některým žánrovým "skvostům". Film má hluché pasáže, je plný kreténských dialogů (ty totiž v chytré parodii mají kreténsky jen vypadat, měla by se za tím skrývat "druhá lajna" - snad jediný moment, kdy se tomu Rodriguez přiblížil, byl Willisův výstup ve skladišti), režisér nedokáže vyvolávat a udržovat napětí a tak by se dalo dlouho pokračovat. Suma sumárum, je to často stejně blbé jako to, co chtěl autor parodovat. Třikrát jsem se usmál, dřevěná noha mě pobavila a na lepé tvary dívek v čele s Rose McGowan byla radost pohledět, ale na dobrý film je to celkově zatraceně málo. Celkový dojem: 35 %. (27.08.2009)

Druhá půlka jednoho celku. Planet teror se hlásí do služby a doplňuje tak Death proof. Společně tvoří Grinhouse a pokud budete chtít a na internetu (youtube) si najdete zbylé fake trailery, budete mít konečně stejný pocit jako měli "Ti šťastní" američané, když na obojí dohromady šli naráz do kina. Osobně jim nezávidím, protože nejsem člověk, co má v pokoji 4 plakáty Pulp Fiction (pokaždé s jinou postavou a to jen proto, že mi ostatní neprodali ...) a spí s Biblí od Quentina Tarantina pod polštářem (a to jsem vynechal originální kytaru Banderase z Desperada koupenou na eBay). To se mě opravdu netýká a QT je pro mě jen obyčejný pošuk, který potkal jiného pošuka, který dřív uměl točit, ale teď všechen svůj talent snaží ztratit na šílených snímcích jako jsou Spy kids nebo Žraločák a Lávovka. Zpět k Planet teroru. Bál jsem se, že tato pocta Béčkovým snímkům bude totální kravina, při které se ukoušu nudou stejně jako u předešlé části, death proofu. Pravda byla však jinde a chvílemi jsem se bavil velmi zvráceným humorem, ale hlavně díky mnoha vtípkům, kterým je film propleten(např. ztracený kus filmu, "ten, co nikdy nemine..."). Všechny "béčkárny" včetně vzhledu celého snímku se povedli, ale i tak nemohu říct, že snímek nějak výrazně funguje a je skvělý. Zasmál jsem se, párkrát se ironicky pousmál a tak to pro mě končí. Nic víc nic méně. Jako poctu to beru a snímek ukazuje schopnosti Rodrigueze natočit dobrý film. Bohužel musím hne dodat, že jsou vidět i jeho obrovské slabiny v tempu, celkovém napětí a akčních scénách, které kdyby nebyly jen "Bum Bum" tak by je pravděpodobně nezvládl. S tímto vědomím, že RR nikdy asi nenatočí pořádný Áčkový snímek musím doufat, že aspoň nebude točit pastelově barevné 3D slátaniny s Quentinem v roli vypravěče. (06.11.2007)

Humanity's last hope... Rests on a high power machine gun. Planet Terror dává upomenout na doby, v nichž Rodriguez točil ještě filmy jako Od soumtraku do úsvitu, protože atmosféra carpenterovek a romerovek je zde vystihnuta naprosto bezchybně, s příměsí Fulciho. Dokonce ani nevadí, že tahle změt neuvěřitelně zábavných, protože zvrhlých nápadů a hlášek převážně na jedno použití, jimž ale nechybí údernost, nedrží vůbec pohromadě a sledujeme celou dobu neorganizovaný chaos (protože to je ke zvolenému formáty Grindhouse vhodné - na rozdíl od takového Tenkrát v Mexiku). Dodatečné poškozování kopie je naprosto zbytečné, přehnané a kazí jinak zážitek ze zábavné jízdy, oznámení o missing real má stejný efekt - vytrhne z jinak velice žhavé scény, i když je jeho zařazení opravdu vtipné. Je nutné pochválit sebevykrádačskou hudbu, která se ke Grindhouse hodí víc než k Sin City a která dodává filmu drajv, spoustu intertextuálních narážek a coolo napsané postavy (Rose McGowan a Freddy Rodriguez především), jenom prostě... takhle ty staré filmy nikdy nevypadaly. Ale nepopírám, že pubertální eklektizmus Rodriguezovi vlastní našel v Planet Terror to správné využití a vyžití... (21.04.2007)