Podivuhodný případ Benjamina Buttona

moje babička vždycky říkala, že "starý lidi jsou jako malý děti"... chcete důkaz? nenechte si ujít tenhle kouzelné vyprávění z pera F.S. Fitzgeralda bravurně přetvořené mistrem Fincherem v celovečerní podívanou... stopáž je sice opravdu poněkud přetažená, ale odměnou pro diváka je krásný příběh se skvělým hereckým obsazením a nádhernou hudbou... v pomyslném oskarovém souboji s Milionářem z chatrče ode mě dostávají oba známku stejnou. 90% (22.02.2009)

Těžko se k Benjaminu Buttonovi vyjadřovat, protože jeho reflexe by vždy musela být na delší text... Mohu snad jen zmínit pár postřehů, které bych do budoucna ještě rád rozvedl v nějakém delším textu. Benjamin Button je strašně zajímavou syntézou dvou přístupů: realistické podívané, u níž hrajou velký význam umělecké hodnoty filmu (např. používání přirozeného světla bez umělého dosvětlování) a velmi stylizovaného a sebereflexivního přístupu (např.na hraně kýče balancující scéna s východem slunce, digitální úpravy tváří...). David Fincher je strašný detailista s neuvěřitelně silným vizuálním cítěním. Není se pak co divit, když tyto tendence žene až do úplných extrémů a tvoří tak ve filmu dva protipóly. Jenže Fincher poskytuje divákovi jednu velice cennou věc: nadhled. Neustále se během filmu snaží diváka distancovat a to jak pomalými, často statickými záběry, ale třeba i celými pasážemi filmu (scény umírající Daisy například netěží ze své sentimentální podstaty (kupodivu) ale právě tím, že díky nim zaujímáme k vyprávěnému příběhu odstup). Zde je velká odlišnost právě od Forresta Gumpa (stejný scénárista), protože ten se vás snaží dostat do onoho vyprávěného příběhu. Benjamin Button se vás právě od něj snaží vzdálit a nechat vám místo pro reflexi - proto zde má vypravěč naprosto jinou funkci než ve Forrestu Gumpovi. Davidu Fincherovi se však ale podaří i zachytit tu prchavost okamžiků, která se nese celým filmem. Na to je ale už třeba rozebírání konkrétních scén... Doufám, že se dostanu k tomu napsat něco komplexnějšího, protože o tom filmu se dá napsat tolik... Jděte na to do kina, budete z toho mít větší zážitek než z toho dvdripu, co už koluje internetem, a podle kterého zde hodnotí většina lidí... (22.01.2009)

Nejlepší film Davida Finchera. Zážitek, na jaký se nezapomíná. (18.02.2009)

85% - U tohoto filmu mám malý problém s faktem, že nebýt originálního prvku invertovaného času, jedná se o naprosto průměrný a ničím nevyčnívající životopis jedné osoby. Právě začátek, kdy je Pitt pubertální dědek, je naprosto uchvacující. Brad naprosto válí a maskéři s trikaři jakbysmet. Pak se dostaneme doprostřed filmu, kde to chtělo přidat nějaký osvěžující prvek, protože chvílemi mě přepadaly pocity stereotypu. Úplný konec byl hrozně smutný, ale byl to konec na úrovni... (24.02.2009)

Pohádka pro dospělé. Líp to nešlo. Dokonalá FŇUK-FŇUK filmařina, co víc chtít. Až na to, že já bulel jak kráva nad tím, že stařecká senilita dostihla i takového fachmana, jakým byl (a snad i bude) Fincher. Těmhle dokonale sestrojeným hodinám ale chybí to nejdůležitější - ručičky. Jedna hvězda za dobrou práci s kompijútrem při měnění podob Pitta a Blanchett. (01.11.2010)

KINO/// Obsazení 9/10 Děj 7/10 Hudba 7/10 Efekty 10/10/// +originální a myslím neviděný příběh, perfektní Brad Pitt, dokonalá změna prostředí a dokonale zvládnuté mládnutí a stárnutí herců -docela dost dlouhé, na konci jsem měl hořký brambor v krku a skličující pocit/// Podivuhodné, kouzelné, trošku vtipné, mrazové a hooodně smutné. Takový je Benjamin, takový je jeho příběh. Nejvíc se mi líbila první třetina, potom už je to trošičku natahované a přitom stále mladšímu Benjmenovi je věnováno stále měně prostoru. Prostě čím byl mladší, tím to bylo urychlenější. Ale to je jen drobnost na jinak krásném a dojemném filmu./// Celkem 80%/// (04.02.2009)

Pěkný příběh na atraktivní téma plynutí času a stárnutí provázený pěknými rekvizitami - herci, výprava, kamera... Nic nevadí, vše se loudá, jak má. Jen je to asi trošku dlouhé, protože toho nakonec říká přece jen míň, než by se za dvě a půl hodiny dalo. (20.07.2009)

Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Fincher to zkusil a doufám, že to bylo naposled. Výsledkem je kus perfektního filmařského řemesla, ovšem na můj vkus poněkud přeslazeného. Máme tu příběh pana Knoflíka retardovaného jakousi časoprostorovou nemocí, která se navíc táhne třemi čtvrtinami dvacátého století, což je poněkud únavné. Tik, ťak, tik, ťak. (23.08.2009)

“And some people, dance...“ Životný príbeh človeka čítaný z denníka. Benjamin je ako každý iný z nás, až na maličký a nepatrný rozdiel - jeho život bol načasovaný obrátene. Už dávno, veľmi dávno sa mi nestalo aby som sa pri filme s tak dlhou stopážou nepozrel mimo plátno a zaryto hľadel na toto prekrásne dielo s veľkou hŕbou pamätihodných scén. (17.01.2010)

Podivuhodný film. I přes tu šílenou drahost a superhvězdy v hlavních rolích si překvapivě dokázal uchovat to nejdůležitější = duši. Místy hodně drásá a já osobně nesouhlasím s názorem většiny, že je moc chladný. Brad a Cate jsou skvělý casting a parádně vše uhráli. Ale zkrácení o hodinu zbytečné vaty a kýčovitých záběrů a scén (tohle je ta nucená velkolepost) by Benjaminovi prospěla. (03.02.2009)

Jsem hrozná měkota, protože tomu dávám 4 místo 1, což jsem měl v plánu po většinu předlouhé délky filmu. Ono se vlastně všechno zajímavé stane v prvních 10ti minutách a pak jenom sledujeme dlouhý, obyčejný život někoho, kdo kromě úvodní premisy není ničím nijak zvlášť zajímavý. Myslím, že udržet ty 2 hodiny pozornost je výkon až nadlidský, protože i přes některé hodně působivé scény se jednoduše nic neděje. Leč závěr bere vše a posledních 20 minut je cosi, co by bez těch 2 hodin ničeho nemohlo fungovat, a předchozímu utrpení dalo smysl; nemůžu dát 5, ale jelikož jsem měkota a film mě nakonec přecejen dostal, můžu dát jen skoro5. (03.07.2009)

I David Fincher se někdy utne aneb zklamání na všech frontách. Nebýt závěrečných třiceti minut, které film konečně nasměrovaly do těch správných kolejí, byla bych nejen zklamaná, ale i naštvaná. Jak mohl mít "Podivuhodný případ Benjamina Buttona" na Oscarech takový úspěch, je pro mě stejně nevyřešitelnou otázkou jako "co bylo dříve" nebo "kde se vzal život"... Pořád tu zůstává možnost druhého zhlédnutí, ale zatím opravdu nemám chuť. (02.12.2012)

Stárnou mládnutím je zvláštní úděl, přímo determinující odevzdanou povahu člověka jím zasaženého. Z tak absolutní odevzdanosti plyne jediné - žádné velké drama se nekoná, nikdo nebude předvádět duši ohlodanou emocemi až na kost... ale i nedramatické příběhy občas stojí za to slyšet celé od začátku až do konce, i když by mohly působit nepříliš strhujícím dojem. Už proto že Podivuhodný případ Benjamina Buttona se ani nesnaží strhnout, nepokouší se ždímat slzy do poslední kapky, smutný osud všech postav netlačí do popředí jako něco nuceně dojemného, ale prostě fakt nad kterým není třeba se příliš rozčilovat. Nesklouzává však ani do krutého cynismu reálného "nefilmového" světa - toho ve kterém stárne a umírá každý normálně, v osamění stařeckého věku a bez smíření se se světem. Button není film nijak závratně hluboký, ani myšlenkově, ani citově, a velkým opusem je snad jen pro řemeslnou vytříbenost svého autora, ale jako dobrá melancholická romance a lék na špatnou náladu zafunguje určitě. Jeho podobnost ve způsobu vyprávění s Forrestem Gumpem je nevyvratitelná, avšak ne příliš důležitá vzhledem naprosté odlišnosti pocitů které film vzbuzují, či se o to snaží. A když už, tak je to Forrest Gump prodchnutý smrtí. 8-9/10 (30.01.2009)

Hezké, epické, velkolepé, ale asi až příliš precizně chladné. (03.01.2009)

Silný, dojemný příběh, který nezavírá oči před přehlíženými tématy pomíjivosti, stárnutí a smrti. Ale tak jako u některých jiných, potleskem publika a cenami kritiky častovaných velkých holywoodských vyprávení (např. Forrest Gump nebo Vykoupení z věznice Shawshank) jsem měl intenzivní dojem, že vše je jen jako. Líčidly uhlazené tváře a uhlazený fantastický děj. To vše posílilo pocit neuvěřitelna. - Ale za černošskou Benjaminovu matku a za její z víry vyvěrající (a ve filmu neironizované) postoje patří režiséru velký dík. Kladná hrdinka, která zachrání znetvořené dítě, neboť i ono je Božím obrazem, to je bytost v mainstreamovém filmu k pohledání. (30.07.2013)

Fajn, místy Fincher moc tlačí na pilu romantiky a dojemnosti, někde zase film zbytečně dlouze natahuje prakticky nevýznamnými scenériemi. Ale jinak jsem vcelku spokojen a 7/10 tento můj pocit vyjadřuje přesně. Pitt si jde minimálně pro nominaci na zlatého holohlavce a Blanchett je ve filmu překrásná (snad první film, ve kterém se mi fakt líbí - Boba Dylana nepočítám :-)). (07.01.2009)

[90%] Originální nápad, originální příběh! Tento Fincherův film se dle mého názoru povedl, těžko v tom hledat nějaké zapeklitosti. Samozřejmě, že to každého až tak nemusí uchvátit, ale co už … Asi tak do cca první půlky snímku je to pojato poněkud chladně, ale s tím jsem problém neměl. Bavilo mě pozorovat opačný vývoj Benjamina. Moc mě bavil jako stařík, který teprve poznával svět. V druhé části filmu už mládne a k tomu je to víc emotivní, už ne tak odtažité a jeho vztah s dávnou kamarádkou z „dětství“ je prostě uvěřitelný a v závěru dost smutný. Ve finále mi málem ukápla slza. 166 minut mi uteklo jak voda, klidně bych ještě přidal 20 min a nějakou srdcervoucí scénu navíc a dal bych filmu 100%. Tak jako tak jsem nesmírně spokojen. Nechybí k tomu ani obstojný soundtrack. Krom dvou skvělých herců B. Pitta a Cate Blanchett mě sem tam zaujaly i ty vedlejší postavy, včetně nevlastní matky Benjamina. Víc k tomu nemám co dodávat – velká spokojenost. (01.11.2020)

Slabší, ale přesto plný počet. Krásný příběh "gumpovského" formátu. 100% hodnocení mi zde brání paradoxně Cate Blanchett a Tilda Swinton, které, ač rozhodně výborné herečky, jsou mi nějakým způsobem krajně nesympatické, a proto mi to bránilo se do filmu naprosto ponořit a prožívat tyto lásky spolu s Benjaminem. Rád se ovšem na film podívám znovu... (21.01.2009)

Je to zbytečný film. Nejenže je neuvěřitelně rozvleklý, ale má i velké nedostatky ve scénáři, v podobě logických kiksů i stupidit. Fincher má poslední dobou ve zvyku nacpat do svých filmů všechen materiál, který natočil, a ani si neuvědomuje, že tím zabíjí vše kolem. V této rozvleklosti tak nějak zaniká i herecký výkon Brada Pitta, ale i všech ostatních. Kdyby alespon k němu vybraly nějaké krásné herečky, ale snad schválně byla zvolena trojka ošklivek-Swinton, Blanchett a Ormond- a je mi jasné, že kvůli tomu, aby vedle nich vynikl Pittův vzhled, mimochodem Blanchettová na 20 let nevypadala ani omylem, ale to, co už mně není jasné, je fakt, proč se zrovna z takového zdegenerovaného, ošklivého skrčka vyloupl takový krasavec, anebo proč si Benjamin v klukovském věku na nic nevzpomínal. Tohle tedy nikdo ve filmu neobjasnil. Chci zdůraznit, že asi čtvrt hodiny před koncem Pitt zmizí ze scény a zbytek filmu odehraje nějaký neznámý herec, který ho má představovat v teenage věku. No prostě otřes. A další věc, co se filmu nedá odpustit, je fakt, že ve mně jako v divákovi nevzbudil vůbec žádné emoce. Fincherovi se za celou drahnou dobu nepodařilo mě ani na okamžik vtáhnout do děje, a to je velká prohra. Nikdy by mě nenapadlo, že to jediné, co mě na filmu bude bavit, bude jeho technická stránka, respektive masky, a s tím spojené proměny Pittova vzhledu v průběhu několika let, ale i ty jsou místy k pousmání. Jinak je to úplně o ničem a nezajímavé. Je to sice film o naději, lásce a smrti, ale je natočen velmi nezáživnou formou a mně se vůbec nelíbil. Ovšem jako reklama na Brada Pitta dokonalé. Fincherův slabší kus. (24.02.2009)

Citový hnoják, jemuž chybí patřičné dějinné nadhledové glosátorství, na to, aby byl snesitelně chytrý a zábavný. Benja není příliš zajímavá a nosná osobnost, aby utáhl celý dvouapůlhodinový -notně rozvláčný- kafemlejnek, kde se pořád variuje motiv : potkali se-rozešli. A jak nám hlavní hrdina mládne před očima a okolí stárne, tak filmový čas dilatuje na hranici úmornosti až neúnosnosti. Byť je zprvu divák pohlcen vypravěčskými hříčkami s formou, zapleten s dvěma časovými rovinami, po půl druhé hodině to všechno zevšední, ke konci už je to jen zoufale vyvanuté melodrama, které nezachraňují ani sympaticky zestárlá Cate, natož božsky omládlý Bredík (BTW v Babelu jim ta herecky asymetrická kreace vyšla daleko lépe). Samoúčelná hříčka, která staví na velmi originálním námětu, však není scenáristicky zvládnuta a obsahově je téměř "bez tuku". Škoda jen některých naťuknutých zajímavých vedlejších postav, které tak nějak žijí víc než dva bezkrevní hlavní hrdinové, věčně uzavření v bublině svých setkání a rozchodů. 60% PS. Na Benjamina jsem se moc těšila, už od chvíle, kdy jsem poprvé četla, kdo režíruje, kdo hraje a kdo vymyslel námět. Bohužel. PS2: Ano Gimpe, máš pravdu, tak to prostě je! (11.06.2009)