Nastala chyba při přehrávání videa.
  • snaked

    Podle románu Michela Houllebecqa. (Tenhle film jsem zaregistrovala jen na plakátech, když jsem byla v létě v Paříži. Jinak jsem o něm neslyšela.)(4.2.2007)

  • gogo76
    ****

    Moritz Bleibtreu sa v nemeckých filmoch objavuje často, mnohokrát i vo vedľajších úlohách. Tu však hraje prvé husle, prakticky celý film tiahne sám a darí sa mu to veľmi presvedčivo. Niet sa čo čudovať, že sa človek zosype, keď je obkľúčený takými idiotmi k akým patrí i jeho otec. Po zaklopaní na otcove dvere a pootvorení sa neozve "Ahoj" , ale "Kto ste?"... Podľa ksichtu by som ho tipoval na všetko možné, len nie plastického chirurga. K tomu neúspech u žien, prášky, tabletky a ideš k zemi coby dub...80%.(9.9.2014)

  • hygienik
    *****

    Nie je to tak dávno, čo som hltal Houllebecka ako hojivú náplasť na moju hedonisticko nihilistickú dušu, Časom som pochopil, že jeho vulgárna úprimnosť dočasne zbavuje depresie, ale ako krédo pre život je nepoužiteľná. Tento film bol ako jednohubka skvelý vyprošťovák. Obávam sa, ale, že pri znalosti deja by sa pozitívne dojmy pri prípadných ďalších projekciách vytrácali.(31.5.2011)

  • Foma
    ***

    Jsem velmi zklamán, má oblíbená Martina Gedeck v takovýhle příšernosti (Potente jakbysmet). Aby bylo jasno, nejsem úzkoprsej, takže jistá "morální zvrácenost" snímku mě neobtěžuje, leckdy takobvý věci mohou naopak zvířit prach a dát nahlídnout do oblastí normálně zakrejvaných, ale tady nenalézáme východisko. Je to studený, intelektuální, do sebe zahleděný, beznadějný. Ale je to docela kvalitní film, kterej (ač chladnej) mě úplně chladným nenechal.(13.6.2012)

  • Radek99
    *****

    Absolutní zjevení... Život rozložený na elementární částice. Tak silná a umně natočená výpověď o současném světě... Tahle filmová adaptace románu Michela Houellebecqa (bohužel jsem ho ještě nečetl, ale musím to rozhodně napravit) opět posouvá hranice tabu v současné mainstreamové kinematografii. Jakoby tvůrci spojili sexuální otevřenost amerického Shortbusu s tím nejlepším z německého filmu a to celé ozvláštnili variací na Americkou krásu. Krize středního věku kriticky se sebereflektujícího intelektuála, jak ji známe třeba ze Slámova excelentního Venkovského učitele, je ale v Elementárních částicích doplněna zvláštní tvůrčí metodou. Jde v podstatě o maniodepresivní film. Jakoby odraz života - ty vlny štěstí a neštěstí, sinusoida střídající polarizované pocity a stavy je odražena i ve formě zpracování - celý film je záměrně kolorován do výrazných (až kýčovitých) pastelových barev, je estetizován coby reklamní realita, přičemž pozitivnost barevného tónování je v příkrém rozporu se zobrazovanou skutečností - jde často o hyperrealistický až hypernaturalistický příběh, kdy řada scén je záměrně gradována až k naturalistické syrovosti (exhumace babičina hrobu, manželka v erotickém prádle, sexuální scény atd. atd.), které jsou ovšem posléze ,,zalité sluncem" a jejich vyznění je tak utlumené. Silný rys tu má absurdní komičnost oněch situací, už dlouho jsem se tak nahlas nesmál, jako u scén, kdy na Bruna zbude k masáži chlupatý jižan v neskutečných tangách či jeho učitelskému působení... Chvíli štěstí, chvíli deprese a krize, chvíli nahoře, chvíli dole...jako na houpačce...odraz sinusoidy životního běhu... Leitmotivem je v bipolárním světě obou bratrů motiv predestinace. Je zajímavé sledovat, jak Bruno, přičiněním své zdrcující životní zkušenosti rasista, který kvůli své matce nesnáší hippies, se nedokáže od svého životního stylu (latentně naprogramovaného matkou) odpoutat a sám v podstatě žije jako novodobý hipík - nevázaný sex, odchod do svobodomyslné komunity atd. Stejně tak Michael, úspěšný vědec, který si ze svého dospívání pouze s babičkou nese do života pochroumaný vztah k ženám a na něm vlastně založí i svou vědeckou dráhu, paradoxně tak odkrývaje meritum věci - neschopnost citu a empatie vůči druhému, přehnaný západní individualismus ubíjející normalitu mezilidských vztahů... Milovat jsme schopni teprve až v mezní situaci... Zajímavé je též sledovat, jak všichni tvůrci dospěli (třeba Moritz Bleibtreu a Franka Potente od dob Loly běžící o život...podávají tak úžasné herecké výkony, procítěné, empatické a opravdové...) Od dob Nebe nad Berlínem nejlepší německý film! (a všimněte si toho posunu - tam, kde Wenders ještě vidí v 80. letech anděly, spatřuje Oskar Roehler dnes jen trápící se obyčejné lidi...)(3.4.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace