Máj

Modelky a modelové před kamerou se s tvůrci sešli, aby znásilnili Máchu stejným způsobem jako protagonisté mlčenlivou nymfomanickou kurvu Jarmilu. Tříska sveřepě recituje a Brabec by zasloužil hrdelní trest. Fatální chyba, když nad sebou kameraman nemá rozumného režiséra. Postavy v krajině tvoří pohlednicové obrázky a sami se navíc chovají úplně divně. Aspoň že to je chvílemi velmi vtipné a máme tam Sandru... (20.09.2008)

Vy jdete zemí, má cesta vede peklem! "Film" domrvený stejně jako věru ohyzdný a amatérský obal jeho DVDčka...Kytice, sic kýčovitá a směšná ve své snaze z ničeho násilně vymačkat jakousi poetiku skrz sytě barevné filtry a hromádku odkdákaných veršů, měla alespoň základní proporce filmového díla a byla nějak odvyprávěná, nějak zrežírovaná. Zato sledovat Máj je jako listovat hezky vybarvenými omalovánkami - v tomto případě taky nemají obrázky žádnou návaznost, neskrývají v sobě žádné emoce, neutvářejí příběh a nepřinášejí divákovi žádný zážitek. Jedna hvězdička za to, že tam Jarmila opakovaně vyhání kozy v háj._______ P.S: Tentokrát se Brabec příliš nepředvedl ani jako zdatný kameraman, pokud tedy nepovažujete za vrchol kameramanského umu kanárkovitě přebarvené záběry s velice jednoduchými kompozicemi... (03.12.2008)

Znásilnění Karla Hynka Máchy, pelešnice Jarmila a režisér, který se má asi hodně rád.. to je filmový Máj. Řada záběrů, které by jinde a jindy samy o sobě stály za samostatnou výstavu fotografií, jsou s nijakým dějem jen banálním leporelem, na kterém chtěl F.A.Brabec zřejmě ukázat, jaké má koule. Jenže nemá. Snaha jít do přímého střetu s literární klasikou, mnohými považovanou za nezfilmovatelnou, nebyla tím pravým ořechovým. Jasně, režisér si může mastit ego a dosyta využít zkušenosti své původní profese kameramana (zřejmě jeden z jeho dalších snů), nicméně líbivými obrázky nemůže zastřít plytký děj (Máj nabízí děje zhruba tak na jednu povídku z předešlé Kytice) nebo rozporuplné herecké výkony. Matěj Stropnický i Sandra Lehnertová zřejmě nebudou filmovými objevy posledních let – jsou na plátně jen pro svůj vzhled, hlavně u šmejdění po šlechtěném dekoltu Jarmily si dal Brabec záležet. Jenže kameramanské choutky nesmí postrádat své opodstatnění. To, co mělo u Kytice nějaký nápad, režisér v Máji jen redukuje zbytečnými obrazy. Napudrovaná cetka nicméně znovu ukazuje Brabcovo neumětelství a nevýrazné vypravěčství na pozici režiséra (jako ve zbytečnostech typu Krysař a Bolero) a divák se může jen děsit z toho, co předvede příště a V 3D peřinách. (07.06.2010)

Vizuálně podmanivá koncepce Máchova Máje, která stojí a padá s dokonalým vyvážením barev a nálad, se stává po osmi letech důstojným pokračováním doposud solitérní tradice adaptace Erbenovy Kytice. Společně s důrazem na krásu krajiny, romantické kostýmy Pecharové a tělesné křivky Jarmiliny, se stává filmový Máj pochoutkou pro oko. Herecky je tato slast toliko podpořena hereckými esy Kukurou, Javorským a Třískou, mladší generaci pak bohužel tvoří jeden kandrdas vedle druhého, což je ve výsledku možné shrnout jako součást experimentu, kde se však mnohem lépe podařilo zakomponovat ryze moderní hudební aranžmá. (26.11.2011)

Možná je to tím, že znám Máj skoro nazpamět, možná tím, že na každém filmu hledám hlavně klady. Možná. Mně osobně se Máj líbil (vezměme v potaz tuzemskou kinematografii). Vilém v podání Stropnického mi vůbec nevadil a dokonce jsem za něj na konci cítil lítost, Tříska jako vždy exceloval, Lehnertová sice nemusela spát s Kukurou každou chvíli a udělat z ní němou spíše uškodilo (v předloze není), ale suma sumárum je obsazení špička. Pokud Máj byl u mne na třech hvězdách, tak v posledních dvaceti minutách jsem své rozhodnutí změnil. Ano, příběh je často řídký jak kaše, zase nedá se mu upřít originalita, krásná hudba a Brabcovo jedinečné (na naše poměry) zacházení s kamerou. (27.08.2008)