Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu

"Pamela, vydáš sa za mňa." - "Och, nie, ďakujem." - "Nemusíš súhlasiť.“ Na toto sme s Rižom zašli v roku 2006 do kina a chechtali sme sa ako debili celých 84 minút. Resp. ja 74, pretože 10 minút ma pri "istých" scénach napínalo na vracanie. Scenár je zameraný proti všetkým (viď. Beh pred Židom, či hláška „Je vedecky dokázané, že ženy majú menší mozog, ako muži.“, ale schytajú to aj homosexuáli, heterosexuály, medvede, Američania, Daniel Myrick s Eduardom Sánchezom a mnohí ďalší), nastavil Amerike rovnako dobré zrkadlo, ako Michael Moore vo svojich (pseudo)dokumentoch. Nech už si o tom myslíte čokoľvek, takýto film (áno, je to film) sa vidí raz za X rokov. Kino Považan NMnV 2006 (10.02.2007)

Mé první setkání s Boratem nedopadlo vůbec špatně, i když tento styl humoru není zcela šálek mé kávy. Sacha Baron Cohen se ukázal být komikem ve velkém stylu (např. jeho „69“ s Kenem Davitianem utkví v mé paměti navždy). Ač je to humor místy zcela stupidní, přesto stupidně nepůsobí a bránice diváka se otřásá v základech. Škoda jen, že v závěru film ztrácí tempo, takže pouze 4*. (08.05.2009)

Borat. Je to jméno jednoho člověka. Jedné osoby, která se rozhodla zesměšnit nejen sebe, ale celý Kazašský národ, jen proto aby se publikum v americe pořádně pobavilo opět na cizí účet. Nebylo by na škodu, někdy zkusit vyslat člověka z lidu amerického (Sacha Baron Cohen jistě rád "obyčejného američana" vytvoří) a okusit štiplavý humor z druhé strany. Nejde říct, že Sacha nepředvádí excelentní komický výkon, který sází na totální stupiditu, předpotopní logiku, neexistující příběh a prsa Pamely Anderson. Pro mě vtipnost Borata je neskutečně proměnlivá. Jsou scény, pasáže, poznámky, které mě smíchy totálně položí, ale taky je hodně toho "vtipného" co se mnou nehne a já si jen říkám jak tohle může někoho rozesmát. Za dokonalou považuji pasáž, kdy Borat navštíví sektu (nebo nějaká církevní akce co já vím). Naopak skoro vše odehrávající se v hotelu je pro mě jen nudná minutka oddechu pro mé bránice. Smutný fakt, že film není a nemůže ani být postaven na silnějších základech než je výsměch a skoro až parodie člověka (ne)žijícího v civilizované společnosti. (10.02.2007)

Kontroverze se ve formálně uhlazeném hávu tradičního lineárního vyprávění mění v divácky atraktivní komedii trapnosti, kde provokativnost slouží nikoli ke konfrontaci, ale k povýšenému a oduševnělému výsměchu. Na film totiž už z jeho podstaty nepůjdou konzervativní diváci, ale naopak liberální publikum, které od něho dostane přesně to, co chce: drzou karikaturu stupidity měšťáctví a americké radikální upjatosti. "Borat" funguje jako klasický dramatický film a to díky důmyslné dramaturgii (úvodní představení postavy a následné stanovení cíle, k jehož naplnění vše směřuje, přičemž jednotlivé pasáže stupňují napětí vůči závěru - dílčí setkání Borata s nic netušícími lidmi skvěle znásobují očekávání jestli a jak dojde k jeho konfrontaci s Pamelou). Projekt je pozoruhodný tím, jak tvůrci mistrně dokázali profesionalitu maskovat jako nevázanou zhovadilost. (05.08.2009)

Osobně považuju úspěch tohohle filmu za celkem slušnou záhadu. Je pravda, že některý scény jsou hodně vtipný, na druhý straně 90% těchto scén už je v traileru v kratší (a proto mnohdy zábavnější) verzi, takže v kině už jenom čekáte, že na vás Borat vyrukuje s něčím, co jste ještě neviděli. Ale co jste ještě neviděli? Návštěvů Židů, která je celkem nudná, křesťanskou bohoslužbu, která se nedá označit za vtipnou, maximálně pak za "děsivou" zkušenost (myšleno ve stylu fanatismu určitých lidí), a scénu v hotelu, která je na pomezí geniální zábavy a maximálního nevkusu; pro někoho bude dokonalá a nejlepší z celého filmu, pro jiného bude hlava Borata v zadku jinýho Kazachstánce už trochu moc. Mám pocit, že se řadím spíš k těm druhým. (10.12.2006)