Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu

„A zde Muktar Sakanov, stará se o traktory a potraty.“ Upřímně řečeno, málokterý film jsem odkládal tak dlouho jako právě tento. Nakonec se mi ovšem podařilo zbořit zeď předsudků a už po, ehm pouhých 12 letech od natočení jsem Borata zhlédl. Inu, co k výslednému zážitku dodat…snad jen, že něco tak nádherně stupidního, infantilního, absurdního, politicky nekorektního a odvážného se vidí...no, možná právě přesně jednou za 12 let. Vytýkat tomuhle filmu cokoliv, je vlastně popíráním jeho předností. Ano, „skotačení“ v hotelovém pokoji mi už vtipné nepřišlo a celkově snímku začne ke konci docházet dech (který Borat chytí znovu až při autogramiádě), ale jinak jsem se opravdu upřímně bavil. A Cohen je správně praštěný a nebojí se sám sebe navézt do těch nejhloupějších situací. I díky tomu hodnotím solidními 4* a rád se porozhlédnu po dalším dílku s tímto svérázným chlapíkem. „V Kazachstánu je ilegální pro víc než pět žen být spolu. S výjimkou bordelu a hrobu. V USA ženy scházejí spolu a říkají feministky. Zjistím víc.“ (08.04.2018)

Při sledování tohoto filmu jsem dostal blažený pocit a začal jsem si při svých slzami pokrytých očích snít svůj malý sen o plné a ničím neomezované svobodě slova a názoru. Sen, který se mi rozplývá po každém sledování zpráv. Po každém novém zákoně. Teď jsem si vyhledával reakce od odborníků, obyčejných diváků, četl ty desítky žalob. Přijde mi strašně smutné, jak všechno berou lidé vážně. Svoboda slova je mýtus. Začne být reálnou až tehdy, kdy budou existovat jen inteligentní lidé, kteří navíc pochopí, co všechno obnáší a to se patrně nikdy nestane. Je zázrak, že se tenhle snímek vysílá. Díky Sacho! I když tím díky si nejsem tak jistý. Jak nad tím tak přemýšlím, zjišťuji, že již nemám chuť ke sledování jiných filmů. Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu pro mě představuje naprostý ideál a vrchol. Obávám se, že jsem se smál více, než u Žhavých výstřelů nebo dvoustého dílu Hvězdné brány a že jsem si Borata zamiloval více než Homera Simpsona. Doufám tedy, že ze mě časem ten hype odpadne, protože jinak nevím nevím... (02.12.2006)

PFF .. Scénář: Sacha Baron Cohen, Anthony Hines, Peter Baynham, Dan Mazer .. Jagšemaš? Je mnoho komedii, kde se zasmějete dvakrát třikrát za celý děj a většinou jen tupě zíráte, jak se mohou tvůrci takto ztrapňovat. U Borata zažijete věc úplně opačnou. Alespoň já jsem se smál (jako většina osazenstva narvaného kinosálu) téměř po celou stopáž. Jen na několika místech úsměv opadl a to, když se přitlačilo na vážnější notu nebo scéna byla až moc bizarní. Jinak ovšem salvy smíchu převálcují vše - od úvodu v rodné vesnici, přes počátky reportáže v New Yorku, následované cestou napříč Amerikou za vysněnou Pamelou, až do úplného závěru opět v rodné vesnici! Borat je grandiózní a výjimečná komedie, kterou nebudete mít štěstí vidět každý den (či dokonce rok), takže s návštěvou kina rozhodně neváhejte. Bavit se musí všichni, včetně (nebo na úkor?) židů, průměrných Američanů, Kazachů a dalších a dalších, do kterých se tým kolem Ali-Sacha-G stihne při své potrefené dokumentární road-movie strefit a zesměšnit. A daří se jim to dokonale. Hasta la pizda, žide! (11.11.2006)

Boratovi jsem se v době jeho premiéry moudře vyhnul, protože jsem podle prvních ohlasů jasně identifikoval, že tenhle styl humoru nebude můj šálek čaje, ale když mi ho Prima naservírovala až pod nos, neodolal jsem, abych své pocity konfrontoval s nadšenými ohlasy některých diváků. Moje intuice mě nezklamala, a tak i když cíle Cohenových vtipů jsou mi sympatické, jeho humor je pro mě celkově nestravitelný. Ono je fajn, že si střílí z politické korektnosti, z pokrytectví, svatouškovství a nekritické náboženské víry, nejrůznějšího dogmatismu a obecně z lidské blbosti. Jenže mu schází (a místy opravdu zoufale) cit pro míru, elegance a noblesa. Cohen je přesně ten typ komika, který pro ohlas publika nebude váhat strčit hlavu do kýblu s fekáliemi, a tak nějak mi připomíná klauna Šášu z populárního seriálu Simpsonovi. Mám podezření, že Cohenovi je naprosto ukradená politická korektnost, nechce nic kritizovat nebo za něco bojovat, jde mu prostě o to prodat co možná nejlíp svou one man show. A místy se mu to opravdu daří, smysl pro ironii a schopnost vygradovat určitý vtip mu rozhodně neupírám, zasmál jsem se rozhodně častěji, než je u současných komedií zvykem. Jenže těch míst, kde se naopak ošívám nad koncentrovanou trapností, je určitě víc. Exaltované výkřiky typu Nejlepší komedie roku! přecházím, protože každý, mě nevyjímaje, má na své úlety právo, ale musím ocenit ty uživatele, kteří mi tu nenápadně, tu s elegancí úderu kladivem, předhazují, že můj vztah k Boratovi je lakmusovým papírkem mého liberalismu, smyslu pro humor a otevřenosti. Rád se sám o sobě poučím. Celkový dojem: 40 %. (22.11.2010)

Je pravda, že místa, kde úsměv doslova mrzne na tváři, se ve filmu střídají s těmi, ve kterých mrzne z úplně opačných důvodů. Jenže tenhle, za normálních okolností pro mě zapovězený humor, je díky interakci s (alespoň pokud budeme věřit prvnímu dojmu a Františku Fukovi v Cinemě) vesměs nic netušícím okolím, postaven na úplně jinou úroveň (na rozdíl třeba od "Indahaus"). Sice si Cohen ve filmu trochu recykluje své předchozí Boratovské nápady, ale v kombinaci s "reálným" příběhem o cestě za vytouženou láskou vzniká celkem unikátní směs, ve které jsem se sice smál na stejných místech jako parta výrostků s popcornem za mnou, ale často pravděpodobně z úplně jiného důvodu. Škoda, že už asi patříme do těch civilizovanějších končin, vidět něco takového o nás... (14.12.2006)