Srdíčko

TV produkt z post-normalizace - propad v režijní i technické filmové úrovni, produkovaný tradičně lidnatým týmem zaklínačů z cechu "televizáků" (např. kategorie režie: 2 pomocní režiséři, 1 asistent režie a 1 režisér). Permanentní tendenci zoufale se rozeštkat tak částečně zabraňuje obsazení esy typu Kodet nebo Hlaváčová a eventuálně Jana Preissová, jejíž půvab ve věku 39 let zde byl i přes ošklivou masku a kostým dobře zachycen. P. S. Za povšimnutí stojí exteriéry pražského podhradí koncem 80. let. (21.11.2011)

Neotřelý záměr vyprávění této detektivce docela vychází. Jen na Janu Hlaváčovou v roli hlavní vyšetřující dámy se obtížně zvykalo. Věra Kubánková, zavražděná oběť vlastnící inkriminovanou šperkovnici se vzácným šperkem, je opravdu nesnesitelná babizna, co předvádí nejvýraznější hereckou kreaci. Podezřelých z její vraždy je povícero. Sestra oběti, syn, jeho přítelkyně a sňatkový podvodník. Odhalit vraha opravdu nebyl přetěžký úkol. Vyšetřovatelka dělá jen velmi málo pro poutavost děje. A tak se režisérka Eva Sadková pustila do méně vídaného stylu vyprávění, kdy činí příběh spletitým, vydatně se pouští do působivých flashbacků s pov efektem. Plynulost i určitou tajemnost pátrání narušují nezajímavé náhledy do soukromí vyšetřovatelky, kde se potýká s problematickou povahou svého dospívajícího syna. Někdy je pachatel naprosto zřejmý a režie se úporně snaží překombinovaným způsobem strhnout pozornost na jinou osobu. A vyloženě směšně působí pokusy dostat Hlaváčovou za hranice konverzace směrem k akčnosti <viz její pronásledování podezřelé, které končí upadnutím na schodech s následným poraněním nohy>. Vesměs se jedná o televizní krimi, co nabízí kus netradičního stylu, který se potýká s dávkou rušivých momentů. 6|10 (16.01.2024)

"Vystavuje se to jenom o Vánocích." Původní televizní detektivka, plná biblických jmen, jako jsou Máří, Magdaléna, Matouš, či Marek a napsaná na námět pořekadla "Cherchez la femme", které se v tomto případě netýká jen podezřelých nebo vyšetřujících, ale především samotné oběti, jejíž chorobná spořivost, nepřejícnost i žárlivost byla hlavní příčinou jejího násilného úmrtí a v přímém rozporu s tím, co si o ní mysleli lidé z jejího okolí. (20.10.2015)

Víš, to bylo tak... I když se tvůrci snaží tuhle slabě dramatickou detektivku zatraktivnit odhodlanou ženskou kriminalistkou, četnými retrospektivními scénami majícími postupně odhalovat pravdu či záhadou pozůstalosti dávno mrtvého zlatníka, je to břečka. Když opomenu, že drama a napětí se vybudovat naprosto nepodařilo, tak mi přišel casting nějakej mimo, postavy často podivné a dost nevěrohodné a především hlavní hrdinka zcela neschopná. Pátrání po zloději mě nestrhlo, plácalo se sem a tam, celý děj byl přifouknut vedlejšími postavami a i přes leckteré herecké jméno sterilní a nenápadité. Jako by režisér postavil herce na scénu, oni odříkali své a jelo se dál. Ani se jim nedivím, protože i ten pro detektivku celkem klasickej námět nebyl pořádně vytěžen. Je to taková ohlodaná kostra případu na který sem tam zbyl kus flaksy a vesele si tleje. Jo, je to mrtvola, ale i supy už to zabalili a odkroužili pryč. Tak takové to tedy bylo... (11.08.2015)

Srdíčko v tomto filmu mají bolavé všichni. Srdíčko diváka je naopak hlazeno nádherným, tajemným prostředím pražského Nového světa s jeho stínadelskými zákoutími. Atmosféra panující v rodině, i v celém filmu, mi připomínala od začátku do konce slavnou Studnu. Něco temného a pochmurného leží jako tíha na všech osobách i ději a stejně tak i rozřešení celého případu je lidsky bolestné. Na mne dolehla podobná tíha v okamžicích, kdy se ve filmu objevil pejsek L. Munzara (16.05.2013)