V Bruggách

Maybe that's what hell is, the entire rest of eternity spent in fucking Bruges. Film, který se mi do hlavy zaryl opravdu hodně. Očekával jsem černou komedii, kde se bude pouze střílet a ono naopak. Dostal jsem sirové drama, kde se sice střílí, ale až v posledních 20ti minutách. Hlavní hrdinové mi byli okamžitě sympatičtí a kdo by nebyl, když musíte strávit 14 dní v "prdeli světa", kde rusové vlastní arzenál armády, tlustý amíci dostávaj infarkt při lezení na věž a trpaslíci si dávaj koňský dávky drog, aby to tam vůbec přežili. (23.09.2008)

Chytrý film, který se s "tím" nemazlí. Skvělá atmosféra, hláškující hrdinové a smrtící konec. Herci jsou sympatičtí a i přes námět se děj celkem pohodově ubírá směrem k finále. Navíc rychle ubíhá a nenudil jsem se ani minutu. Nápaditý scénář to jistí. Skvěle balancuje mezi akcí, vtipem a tím vážným a místy ironický styl se mi dost líbil - a to hlavně při zakončení, které je naprosto perfektní. (12.12.2009)

Melancholické, vtipné, krvavé… Je docela kumšt dát takovým mezižánrovým piruetám posloupnost a eleganci, která by automaticky nekopala do slabin. Pravda, své slabší momenty si film nemilosrdně vybere. Hlavně v těch dlouhosáhlých dialozích ‚o ničem‘, které mají být velmi cool, ale paradoxně spíše narušují celou tu zvláštní náladu snímku, kterou mu dodává město samotné a naprosto fantastičtí herci. Ale ač si to přiznáte nebo ne, tahle belgická pohlednice má něco do sebe. (11.05.2010)

Kdyby z celého filmu netrčela úporná snaha ukázat „Podívejte, jak úžasně originální a vtipné dialogy dokážu napsat !“, tak bych hodnotil i pozitivněji, protože ta melancholická nálada, která celým filmem prostupuje, byla moc fajn (za ní a za mého oblíbence Brendana Gleesona 3*). Někomu zjevně stačí rádoby kultovní dialogy o střetu bílých a černých trpaslíků a nevadí mu, že se hlavní postavy chovají jako idioti, mě ano a tak se do zástupu spokojených diváků nezařadím. Těžko uvěřitelný rozhovor po skoku z věže a závěrečný čin gangstera Watersa pak spadají někam do sfér absurdní sebeparodie ála Monty Python. (12.06.2008)

Zajímavé drama, pozvolna se rozjíždějící mě hned od začátku nechytlo. Nepochopila jsem, že se nájemnými zabijáky mohou stát takoví nekňubové. Ovšem, když se do příběhu prolnuly vzpomínky na nepodařenou akci v kostele v Londonu, přehodnotila jsem svůj závěr. Odprásknout někoho není jen tak, na to musí mít člověk žaludek, horší pak je, když vás dožene svědomí a vy se snažíte od něj utéct s nabitou zbraní u spánku. Celé to zní jako šílená dráma, ale při pohledu na ty dva jak se jeden z nich (Alastor Moody) nemůže nádhery starobylého belgického města dostatečně nakochat a druhý tímto nuceným pobytem zde neskutečně trpí, je fakt vtipný. Celé to vkusně doplňují "Fleur Delacour či Ten jehož jméno se neříká". (10.08.2014)