Blow-Up
Blow-Up
Blow-Up
Zväčšenina
Blow-Up
Blow-Up
Režie:
Michelangelo AntonioniKamera:
Carlo Di PalmaHudba:
Herbie HancockHrají:
David Hemmings, Vanessa Redgrave, Sarah Miles, John Castle, Peter Bowles, Jane Birkin, Veruschka von Lehndorff, Jimmy Page, Jeff Beck, Chris Dreja (více)Obsahy(2)
Filmová esej o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Jedno z nejslavnějších děl světové kinematografie. Je mladý, pohledný, úspěšný a bohatý, svět – zejména jeho ženská část – mu leží u nohou. Módní fotograf Thomas, ochotný pro získání nevšedních snímků přenocovat v noclehárně mezi nuzáky, aby ovšem vzápětí přesedl do svého rolls-roycu a odjel do svého ateliéru fotit atraktivní modelku. Dravý, arogantní, sebevědomý – a přece vnitřně, skrytě zranitelný. Do londýnského Maryon parku jej zavedla vlastně náhoda. Ale správný fotograf neudělá krok bez svého aparátu a vzdálená dvojice milenců, skotačící na pozadí nádherné, majestátní zeleně je příliš zajímavým objektem, než aby ji jen tak přehlédl. Jenomže náladové fotografie v sobě, jak má Thomas brzy zjistit, skrývají znepokojivé tajemství…
Zvětšeninu natočil Michelangelo Antonioni podle povídky argentinského spisovatele Julia Cortázara Babí léto (česky vyšlo ve Světové literatuře v r. 1968 již pod názvem Zvětšenina). Se spoluscenáristou Toninem Guerrou přesadil její příběh z Paříže do Londýna, který byl v polovině šedesátých let minulého století avantgardní metropolí, centrem hippies, boomu všech druhů umění – pop-artu, fotografie, divadla, módy i hudby. Antonioni se na svůj první zahraniční film důkladně připravoval. Žil v Londýně osm měsíců, vyzpovídal desítky příslušníků nejrůznějších profesí, chodil po klubech, vstřebával onu specifickou, nepopsatelnou atmosféru. A pak jej za půl roku natočil. Navázal jím přímo na svou „tetralogii citů“ z let 1959–1964 (Dobrodružství, Noc, Zatmění, Červená pustina). Opět nabídl divákovi mnohovrstevnaté metaforické dílo se záměrně neuzavřenými motivy, provokující k mnoha interpretacím. Zvětšenina je detektivním příběhem s hádankou, psychologickou studií, filmovou úvahou o hranicích výtvarných a narativních umění i filozofickou esejí o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Antonioni jí vzdal i hold intuici, jedné ze svých stěžejních tvůrčích metod. Přihlásil se k ní zejména výroky „Dělám filmy spíše žaludkem než mozkem“ nebo „Zkušenost mě naučila, že pokud je intuice krásná, pak je správná.“
(Česká televize)
Recenze (460)
Nápaditý ... ano. Originální ... ano. Ale mně osobně to slovo geniální z pusy nějak nejde... Ale musím uznat, že spousta věcí z filmu opravdu nestárnoucích je. ()
Na tohle jsem asi ještě moc mladej. Zvláštní film, který je bez pochyby dost dobře udělaný, ale jde prostě mimo mě a nemám trpělivost se jeho obsahem víc zaobírat. Vzdávám to.. ()
Tento způsob filmu zdá se mi poněkud podivný... Aneb - nebýt "detektivní zápletky" (což je pouze prohlížení fotek) umřel bych nudou. ()
Spolubydlící Pavlík říká, že takovouhle úchylárnu mohl natočit jedině Lynch, unudilo ho to k smrti, zítra mu jdeme na pohřeb. Na Břevnově už mu čeká kočár. Já k tomu říkám, že každý dělá chyby. I já jsem jich pár udělal a těžce za ně zaplatil. Chybovat je lidské, ovšem todle je p*čovina, za kterou by měl jít někdo bručet. ()
Na tyhle nudou prosáklý a rádoby intelektuální úchylárny nemám čas.. Jestli u týdle píčoviny někdo chrochtá blahem, budiž mu přáno.. Jdu na pivo! ()
Jeden z mnoha pohledů na dobu 60.let... ()
Nuda. Ačkoliv je film obrazově dokonalý, bez děje to prostě nejde. ()
strašně dlouhý a chvílema až k nevydržení nudný. tak moc až se mi chtělo křičet. tolik zbytečných záběrů pohromadě jsem snad ještě nikde neviděla. 1* za tu chvilku, kdy jsem se bála. ()
Já věděl, že se mi to nebude líbit. Ještě cca 40 minut před koncem jsem rozpačitě krčil čelo a říkal si, že to snad nepůjde směr prdel ... no, moc nechybělo. Blonďatej maník fotí kostry v dobovejch hábitech, který mu padaj k nohám, jezdí si po měste v parádní káře a koupí si v antiku vrtuli. Během náhodnýho focení v parku blejskne cicmající se páreček a po důkladným přezkoumávání fotografií ve svým 32+3 zjistí, že na chlápka z fotky nějaká rozmazaná skvrna z křoví míří kvérem. Druhej den jde do parku a najde postaršího chlapa mrtvýho. Zajde to rozdejchat na koncert The Yardbirds, kde se z pódia kření mladej Jimmy Page. Druhej den už po mrtvým v parku ani vidu ani slechu a tak koukne na kousek tenisovýho zápasu mezi dvěma mimy, chvíli jakože umělecky čumí do blba a ... konec. Jak řekl Jack Nicholson v ,, Lepší už to nebude “ : ,, Lidi, který mluvěj v metaforách mi můžou políbit prdel. “ ()
Velmi působivý film. Ani jsem nečekal, že mi to tak sedne. Začátek je pomalejší a nic moc se tam neděje. Ale, když se rozjede zápletka, tak je to moc dobré a napínavé. Režisér Michelangelo Antonioni výborně pracuje s atmosférou, buduje hutné napětí, jenž graduje při vyvolávání fotek a vyvolává otázky, co se vlastně stalo a jaký to mělo důvod. Je to moc hezky natočené a velmi snadno to dokáže zaujmout. Osobně jsem čekal, že to bude trochu více napínavější a hlavní hrdina bude muset jít více na dřeň nebo si bude myslet, že začíná bláznit či něco na ten způsob. Nicméně, to co jsem viděl se mi dost líbilo a jsem spokojený. PS: Děkuji za filmový tip uživatelce leila22 . ()
Od Antonioniho jsem dříve viděl pouze Červenou pustinu, která mě naprosto pohltila, ale když jsem se podíval na Zvětšeninu, která si udržuje kultovní status a je nejznámějším režisérovým dílem, tak jsem byl poměrně rozčarovaný, a ne až tak spokojený. Na rozdíl od Červené pustiny mi Zvětšenina přišla ještě víc náchylná k interpretační otevřenosti a neurčitosti, i když je paradoxně také více přístupná pro širší korpus diváků. Na druhé zhlédnutí jsem však zjistil, že Zvětšenina je jeden z těch filmů, které jsou po každém zhlédnutí lepší a lepší, divák má díky předchozí znalosti snímku výhodu a dokáže poskládat na první pohled nepadnoucí dílky do sebe mnohem snáze, zároveň si také všímá věcí, které na první zhlédnutí dokázal jen stěží pochytit. Díky tomu i já Zvětšeninu zpětně velmi docenil, a to ani ne pro svou skvělou mysteriózní zápletku, režisérovu typickou lásku pro nedějovost a atmosférickou hutnost, ale hlavně proto, jak v tomto modernistickém labyrintu plného různorodých nálad Antonioni dokáže skrz záměrně nevýrazné náznaky zachytit ducha doby i prostředí, kde se příběh odehrává. Hlavní hrdina jako perfektní příklad tehdejší mladé roztěkané umělecké smetánky scházející se v galerii Indica, jejíž hlavním cílem bylo zahnat nudu a vymanit se ze šedi staré Anglie. Scéna s vystoupením kapely Yardbirds jako přesný popis kontrastu tehdejší hudebních fanoušků, kteří buď nezúčastněně poslouchali (často pod vlivem různých látek) nové kapely v menších klubech nebo nekontrolovatelně šíleli při vystoupeních těch největších na scéně. Tuto trojčlenku uzavírá skupina mimů reprezentující tichý chaos, který dlel v kořenech umělecké scény swingujícího Londýna (na první pohled nesmírně talentovaní bohémové, uvnitř však velmi často jen drogově závislá mládež smutně ubíjející svůj talent). Na Zvětšenině je toho poutavého a zajímavého spoustu, jen divák musí přistoupit na její hru, podvolit se možná pro někoho až nesnesitelné nudě a tím se mu otevře brána nejen do světa fotografie a její specifického uměleckého významu, ale také do prostředí 60. let, kterému vládli mladí lidé pomocí kulturní revoluce, jejíž epicentrum sídlilo právě v londýnských ulicích. ()
Já to nedal...prostě nepochopil - ať už to, co se snažil autor říct, tak to co na filmu všichni vidí.... Pro mě stejná záhada jako třeba Amarcord - tedy mám pocit, že film převyšuje především jeho pověst a legenda kolem režiséra...jinak si tolik kladných hodnocení nad něčím tak nezajímavým neumím vysvětlit.... ()
Zatraceně nesympatický hlavní hrdina. ()
Výborný film o tom, jestli probíhající realitu vnímáme objektivně, nebo zda si ji přizpůsobujeme (nevědomě) tomu, jak ji chceme vidět... pokud něco chceme vidět, vidíme to. Fotograf modelek, který je zhnusen ze své práce i ze světa módy (není překvapivé, že toto natočil italský režisér), se snaží najít smysl své práce v něčem jiném. Proto připravuje knihu o všedních lidech ulice (tak jak je chce vidět - viz začátek filmu s dělníky a herci žebrajícími o peníze). Během jednoho takového fotografování v parku zachytí pár. Při zvětšování fotek v jen těžko rozeznatelných tvarech připomínajících spíše abstraktní obrazy vidí vraha a jeho oběť. Rozeznávání však probíhá stejně, jak fotografův kamarád malíř popisuje práci na abstraktním obraze... nejdřív něco namaluje, a pak postupně odhaluje, co obraz představuje... a tak nějak to funguje se vším ve filmu. Něco se stane, pak je pojata myšlenka a následně se myšlence přizpůsobí vnímání postavy... ve vztazích, na rockovém koncertě i při domácím poslechu hudby, kdekoli a kdykoli... a jak se nás režisér snaží přesvědčit, nejen ve filmu. ()
Asi najnudnejší film, aký som kedy videla. Dopozerané s veľkým sebazaprením kvôli skvelým doporučeniam profesora na predmete Fotodokumentácia. Takmer hodinu a pol sme čakali, kedy príde NIEČO. Nič žiaľ neprišlo a veľmi pomaly, fakt veeľmi pomaly film skončil. Nebudem sa hrať na pseudointelektuála a tlačiť vyššie hodnotenie. Ale pripúšťam, že mi niečo asi uniklo. ()
Ehm.. what? ()
Nedá sa povedať, že by film nemal dej. Má ho, ale je natoľko obalený do rôznych nepodstatných dialógov a scén, že ho treba hľadať lupou. Tak ako fotograf hľadá lupou detaily, niekoľkonásobne zväčšuje výrezy a predvedie všetku svoju techniku, ktorá je v dnešnej digitálnej dobe už len minulosťou. Vrcholom sú určite roztopašné modelky, Sedmikrásky, čo sú naozaj skazené, a návšteva rockového klubu, kde všetci stoja ako sochy, až kým ich nerozpáli násilie na gitare. Je z toho zvláštna kriminálka, kde sa pátra obrazom, nie otázkami, odpovede nie sú žiadne, a to ani v závere, keď to začínalo byť s pantomímou mierne otravné. ()
Tenhle film je jednoduše oříšek. Je to kus nějaké vyšší vize, který asi nějak funguje, ale vlastně ani ne tolik jako klasický film. Určitě, vždy budete mít tendence překračovat hranice a paradigmata, je ale otázkou jak moc jsou přínosné. Filmu nemohu upřít v nějaké filozofické lince a podobně ani prd. Protože jsem ho nepochopil a je pro mě těžké se na toto dívat nějak objektivně a konstruktivně. Pak tu máme příběh, který ve filmu ani není. A není tam naschvál. Což je zajímavé, ale za mě výstřel do nikam. Na filmu vždy rád nejvíce cením odvyprávění nějakého příběhu a v tomto tento film jde absolutně mimo a tím i u mne ztrácí jakékoliv možnosti náklonnosti. Asi nejsem dost zkušený a nebo vidím film obecně pouze v určitých liniích. A tam do nich i patří. Zajímavý pokus, ale u mě se opora bude hledat těžko. ()
Dosud jsem nepochopil o co v tom filmu jde,ale asi bude zajímavý,když jsem u něj vydržel až do konce. ()
Nálada ve filmu je skutečně zajímavá a nedovolí odrhnout se od plátna, ovšem chybí mi tam nějaký zřetelnější závěr. ()
Související novinky
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Ingmar Bergman a Michelangelo Antonioni
Před několika dny média informovala o úmrtí obou filmových velikánů. Oba byli nepřehlédnutelnými persónami světového filmu a jejich stopa, kterou zanechali dalším generacím, je až příliš hluboká,… (více)