Blow-Up
Blow-Up
Blow-Up
Zväčšenina
Blow-Up
Blow-Up
Režie:
Michelangelo AntonioniKamera:
Carlo Di PalmaHudba:
Herbie HancockHrají:
David Hemmings, Vanessa Redgrave, Sarah Miles, John Castle, Peter Bowles, Jane Birkin, Veruschka von Lehndorff, Jimmy Page, Jeff Beck, Chris Dreja (více)Obsahy(2)
Filmová esej o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Jedno z nejslavnějších děl světové kinematografie. Je mladý, pohledný, úspěšný a bohatý, svět – zejména jeho ženská část – mu leží u nohou. Módní fotograf Thomas, ochotný pro získání nevšedních snímků přenocovat v noclehárně mezi nuzáky, aby ovšem vzápětí přesedl do svého rolls-roycu a odjel do svého ateliéru fotit atraktivní modelku. Dravý, arogantní, sebevědomý – a přece vnitřně, skrytě zranitelný. Do londýnského Maryon parku jej zavedla vlastně náhoda. Ale správný fotograf neudělá krok bez svého aparátu a vzdálená dvojice milenců, skotačící na pozadí nádherné, majestátní zeleně je příliš zajímavým objektem, než aby ji jen tak přehlédl. Jenomže náladové fotografie v sobě, jak má Thomas brzy zjistit, skrývají znepokojivé tajemství…
Zvětšeninu natočil Michelangelo Antonioni podle povídky argentinského spisovatele Julia Cortázara Babí léto (česky vyšlo ve Světové literatuře v r. 1968 již pod názvem Zvětšenina). Se spoluscenáristou Toninem Guerrou přesadil její příběh z Paříže do Londýna, který byl v polovině šedesátých let minulého století avantgardní metropolí, centrem hippies, boomu všech druhů umění – pop-artu, fotografie, divadla, módy i hudby. Antonioni se na svůj první zahraniční film důkladně připravoval. Žil v Londýně osm měsíců, vyzpovídal desítky příslušníků nejrůznějších profesí, chodil po klubech, vstřebával onu specifickou, nepopsatelnou atmosféru. A pak jej za půl roku natočil. Navázal jím přímo na svou „tetralogii citů“ z let 1959–1964 (Dobrodružství, Noc, Zatmění, Červená pustina). Opět nabídl divákovi mnohovrstevnaté metaforické dílo se záměrně neuzavřenými motivy, provokující k mnoha interpretacím. Zvětšenina je detektivním příběhem s hádankou, psychologickou studií, filmovou úvahou o hranicích výtvarných a narativních umění i filozofickou esejí o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Antonioni jí vzdal i hold intuici, jedné ze svých stěžejních tvůrčích metod. Přihlásil se k ní zejména výroky „Dělám filmy spíše žaludkem než mozkem“ nebo „Zkušenost mě naučila, že pokud je intuice krásná, pak je správná.“
(Česká televize)
Recenze (460)
Do ticha začne foukat. ()
mozna tenkrat to bylo prulomovy, ale cas tomu imho hodne vzal. ()
Asi jsem filmový barbar a je mi stydno, ale mě to nebavilo. Místy jsem chtěl vypnout. Z komentářů jsem očekával, že to nebude jednoduchý film, že bude těžký na chápání. Že se budu muset soustředit na každý detail, abych pochopil, o co půjde. Ale opak byl pravdou. Rozum je při koukání akorát rušivý element. Tady jde jen o atmosféru, protože se v celém filmu vlastně nic neděje. První polovina je jen seznámení se s životem hlavní postavy, v druhé polovině dojde k onomu focení a zdlouhavému koukání na fota. Toť vše. Mezitím jsou vsuvky (bohužel nezajímavé), které mají ukazovat (nezávislý?) život té doby. Zaujaly mě jen dvě věci - onen poklidný, přepoklidný park a chování (nechování) publika na koncertě. A pak ještě oni mimové. To byly jediné momenty, které mě vytrhávali z dřímoty. I když mám rád filmy, které spočívají na atmosféře, tak tento mě neoslovil. Možná i ty 2 hvězdičky dávám proto, že mám vštípeno, že je to umění. Kdybych o filmu nikdy neslyšel, tak dám možná jen jednu. Anebo spíš žádnou, protože bych ho asi nedokoukal. ()
Film staví již od prvního okamžiku na rozporu reálného a abstraktního. Toto dilema je zde ztvárněno mnoha obrazy a taktéž myšlenkovými motivy jako je rozkol mezi posedlostí uměním a syrovou vraždou, popřípadě osobou tajemné ženy. Sám hrdina je naopak pouze pozorovatel a hledá postavení na pomezí těchto světů (což se také zračí v jeho profesy módního fotografa, který má sice blízko k umění, ale není úplně odproštěno od okolního světa). Film je také zajímavý formálně, Antoniony rozvíjí hlavní téma v mnoha samostatných obrazech. Zároveň si dokáže s divákem hezky pohrávat. To dokazuje, když vytvoří nejdramatičtější scénu při zvětšování fotku. Zvětšenina vám neřekne své poselství přímočaře, ale donutí diváka přemýšlet a jestliže proniknete dostatečně hluboko do jejího nitra, budete za to bohatě odměněni velkým filmovým zážitkem. ()
Tenhle film me ani tak neupoutal svym pribehem....on vlastne ani zadny nema.Co me ovsem naprosto dostalo,je atmosfera,ktera z tohoto snimku cisi.To je to,co na me tak zapusobilo,co me vlastne donutilo dat 5*.A tahle atmosfera,pocit z filmu je to,co mi naprosto schazi u soucasnych velkofilmu.Muze to byt snimek nabity efekty,akci a vsim,co soucasnost skyta a nic to se mnou neudela...Naopak jemne naznaky dramatu,sexuality v kombinaci s dokonalym,civilnim vykonem Hemmingse,spolu s hudbou a prostredim Londyna 60´let me uplne prikovaly do kresla a nemusel jsem vlastne vedet,co se tam odehrava... ()
Profesionální fotograf Thomas nic neviděl...........a přitom viděl všechno.Zvětšeniny fotografií zamilovaného páru,které tajně pořídil v parku,zachycují vraždu,,,,,,,,nebo ne? Originální nápad režiséra Michelangelo Antonioniho,jak stylově lze udělat vskutku výborný film,který já osobně hodnotím plným počtem ***** ()
lahůdka od začátku až do konce. Fantastické sceny s větrem a pantomimou. ()
Zaujímavé, menej dialógov, viac som sa dozvedel. Chápem Oskary ()
V čo vlastne veríš,hmmm? /90% ()
Nemůžu si pomoct, ale zdá se mně, že z triumvirátu Bergman-Fellini-Antonioni je Antonioni tím, jehož filmy zestárly nejvíc. Zvětšenina tou zkouškou času prošla relativně nejlíp možná i proto, že tady Antonioni mohl svůj existencialismus opřít o žánr (mysteriózní detektivku) a pátrání po záhadě spolehlivě drží pozornost. Ale i tak na mě Zvětšenina působí víc jako konzerva, pozdrav z dob, které dávno skončily, spíš než jako pořád živé dýchající dílo (což se naopak podařilo Fellinimu s Amarcordem nebo Bergmanovi s Fanny a Alexandr). Možná je to prostě tak, že mi u Antonioniho chybí cit... ()
výborne vymyslené, niekedy trochu herecky zaseknuté, ale ako u tohoto režiséra už asi je zvykom, ide viac o obrázky a koncept ako o dramaturgiu postáv (dramaturgia je v záberoch a scénach kúskovaná) artový film kánony filmu a umeleckého poňatia tej doby ... ()
Ako sonda do šesťdesiatych rokov fajn. Ako nový pohľad na filmovú tvorbu a art film tiež fajn. Vanessa Redgrave a jej herectvo ujde. Ale ja potrebujem vo filme aspoň základný príbeh. Inak je to len sled obrázkov na ktorých sa promenáduje nesympatický hlavný "hrdina". ()
Psychologický film s mysteriózní atmosférou a s prvky kriminálky zavede diváka o půl století zpět do Londýna. Antonihoniho první zahraniční film klade důraz na pomalé tempo a vnitřní herecké myšlení, které bychom dnes ve filmech pohledali. Je možné, že by film obstál i v kratší spotáži, ale objevování zvětšeniny fotografie považuji za to nejlepší, co ve filmu uvidíme. Ambiciózní kamera, krásné herecké představitelky, i nejistá pointa filmu - to všechno jsou typické Antonioniho filmové "podpisy". ()
Zvláštně pojatý kriminalistický příběh o fotografovi modelek, který má pocit, že může naprosto všechno. Až jednou v parku vyfotí pár milenců, postupně, když si fotografie prohlíží objeví něco, co ho naprosto šokuje a začne fotografii zvětšovat, aby zjistil, co se na ni skutečně odehrává. Fenomenální film Michelangela Antoniona, který svým specifickým, pomalým stylem vyprávění, který nutí diváka vnímat detaily každého okamžiku ve filmu, který pomalu odhaluje hrozivý čin. Hlavní myšlenkou filmu je pravda, jak jí vnímat, jde to vůbec? Existuje? A jde brát objektivně? Nebo je vše subjektivní? Jeden z nejlepších filmů světové kinematografie, 96% ()
Klasika. Hodně náročný film. Mladá Jane Birkin (v této roli 20 let). ()
Skutočnosť rozlámaná na kúsky, prítomnosť prchavá ako ranný opar a femme fatale po ktorej zostane len ... skvelý a podmanivý film ()
Související novinky
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Ingmar Bergman a Michelangelo Antonioni
Před několika dny média informovala o úmrtí obou filmových velikánů. Oba byli nepřehlédnutelnými persónami světového filmu a jejich stopa, kterou zanechali dalším generacím, je až příliš hluboká,… (více)