Blow-Up
Blow-Up
Blow-Up
Zväčšenina
Blow-Up
Blow-Up
Režie:
Michelangelo AntonioniKamera:
Carlo Di PalmaHudba:
Herbie HancockHrají:
David Hemmings, Vanessa Redgrave, Sarah Miles, John Castle, Peter Bowles, Jane Birkin, Veruschka von Lehndorff, Jimmy Page, Jeff Beck, Chris Dreja (více)Obsahy(2)
Filmová esej o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Jedno z nejslavnějších děl světové kinematografie. Je mladý, pohledný, úspěšný a bohatý, svět – zejména jeho ženská část – mu leží u nohou. Módní fotograf Thomas, ochotný pro získání nevšedních snímků přenocovat v noclehárně mezi nuzáky, aby ovšem vzápětí přesedl do svého rolls-roycu a odjel do svého ateliéru fotit atraktivní modelku. Dravý, arogantní, sebevědomý – a přece vnitřně, skrytě zranitelný. Do londýnského Maryon parku jej zavedla vlastně náhoda. Ale správný fotograf neudělá krok bez svého aparátu a vzdálená dvojice milenců, skotačící na pozadí nádherné, majestátní zeleně je příliš zajímavým objektem, než aby ji jen tak přehlédl. Jenomže náladové fotografie v sobě, jak má Thomas brzy zjistit, skrývají znepokojivé tajemství…
Zvětšeninu natočil Michelangelo Antonioni podle povídky argentinského spisovatele Julia Cortázara Babí léto (česky vyšlo ve Světové literatuře v r. 1968 již pod názvem Zvětšenina). Se spoluscenáristou Toninem Guerrou přesadil její příběh z Paříže do Londýna, který byl v polovině šedesátých let minulého století avantgardní metropolí, centrem hippies, boomu všech druhů umění – pop-artu, fotografie, divadla, módy i hudby. Antonioni se na svůj první zahraniční film důkladně připravoval. Žil v Londýně osm měsíců, vyzpovídal desítky příslušníků nejrůznějších profesí, chodil po klubech, vstřebával onu specifickou, nepopsatelnou atmosféru. A pak jej za půl roku natočil. Navázal jím přímo na svou „tetralogii citů“ z let 1959–1964 (Dobrodružství, Noc, Zatmění, Červená pustina). Opět nabídl divákovi mnohovrstevnaté metaforické dílo se záměrně neuzavřenými motivy, provokující k mnoha interpretacím. Zvětšenina je detektivním příběhem s hádankou, psychologickou studií, filmovou úvahou o hranicích výtvarných a narativních umění i filozofickou esejí o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Antonioni jí vzdal i hold intuici, jedné ze svých stěžejních tvůrčích metod. Přihlásil se k ní zejména výroky „Dělám filmy spíše žaludkem než mozkem“ nebo „Zkušenost mě naučila, že pokud je intuice krásná, pak je správná.“
(Česká televize)
Recenze (460)
Bylo - nebylo. Vyblejsknul ho. Tajemství reality, objekt halucinační siluety? V hledáčku "umělecké kompozice," suvenýru imitace, horizontu pravdy. Londýn jako nespoutané molo, jako fotografie nekonvenčního espritu, umělecké i duševní svobody, dráždivé exaltace, které si plují bohémským tepem protančeného dobového ducha. Odraz reality zachycen třepotavým okem fotoaparátu. Thomas jako lovec artu, mondénních krásek, módního flirtu, polapen magnetem "voyerství" nechtěného. Profil fotografie jako fetiše, rozverné kokety, jež svede naše smysly na scestí. Viděné detaily podporují, ale i matou naše úsudky. Úhel pohledu ve spirále klamu, vybočení z nastavené aranže, mámivé bytí z přepracování. Objektiv fotoaparátu přitahuje, tlumí i sloupává skutečnost, skutečnost v podobě fotogenické šalby nebo iluzi vyvolanou v tom pravém světle? Realita pod maskou neprobádanosti, neznalosti. Simulace pantomimicky zhmotněná v závěru reflektuje schopnost přistoupit na pravidla hry imaginace. Přijmout hru, ze které vzklíčí subjektivní pravda."Nikdo a nic není takové, jak se z jednoho zorného pole zdá být." ()
U tohoto filmu nelze rict je to o tom a o tom. Je to zkratka o necem a zaroven o nicem. Dulezite je ze tento film rozhodne nenudi a nuti divaka bedlive pozorovat kazdy detail filmu, ale neni to typicka detektivka. Naopak, je to velmi jemne a nenasilne dilko, ktera hali mlha nejasnosti a otazniku, ktere filmu davaji ono magicke kouzlo, kvuli kteremu je i po ctyriceti letech stale kultovnim filmem. ()
Všude samá přetvářka a protivní lidi – počínaje hlavním hrdinou a pokračuje klauny, modelkami i rádoby modelkami, dědou ve vetešnictví, tajemnou neznámou, nekonče Jeffem Beckem (zde rádoby Pete Townshend). Plus divoce rozevlátá a přitom precizní kamera plus tuhle Herbie Hancock a támhle zas okatě dlouho jenom šumění stromů rovná se brilantně znepokojivá studie zmatku, nejistoty a dezorientace. Napoprvé může převládnout to iritující, ale cosi pod tím v člověku zůstává a hlodá, s dalšími zhlédnutími zraje a začne kdovíjak vyvolávat úsměv na líci a pocit uspokojení – hlavně se mě neptejte, jak ten Antonioni tohle udělal. ()
Docela zajímavé, ale až ve druhé polovině a ke konci. Sice vůbec netuším, o co tam šlo, ale sledovalo se to moc dobře. Zajímavý námět, perfektní režie, dobrá atmosféra, ke konci opravdu příjemně znepokojující, jen ten hlavní hrdina byl děsně nesympatický. Přestože to tak nemusí vypadat, nejspíš to není film úplně pro všechny a stačí ho vidět jenom jednou, víckrát pouze v případě, že si myslíte, že ho pochopíte Uvítal bych, kdyby to byla víc detektivka. 75%. ()
Motto filmu by mohlo být, že člověk nemá nic pod kontrolou, i když si může myslet opak. Z většinové části jsem Antonioniho dílko dokázal prokouknout a pojmout, musel si tohle natáčení fakt užít. ()
vysvětlete mi někdo ten konec, prosím ()
Asi jsem od Blow-up čekal něco jiného. Námět je velmi zajímavý a dala by se na něm jistě vystavět velmi slušná zápletka. Té se však za necelé dvě hodiny překvapivě nedočkáme. Tenhle film se mi těžko hodnotí. Neřekl bych, že jsem se nudil, i když se za celou dobu prakticky nic moc nestane, a Antonioniho režie a absence hudby navíc navozují velmi zajímavou atmosféru. Nevadí mi filmy, které nejsou o ději a mají spíše diváka donutit k zamyšlení. Ale na tomhle snímku jsem, ač jsem se snažil sebevíc, nenašel nic zajímavého, a tak pro mě bohužel zůstane jen filmem, ve kterém se zajímavý námět vypařil jako pára nad hrncem. Na druhou stranu ty pocity, které ve mě vyvolal, mi zůstanou v hlavě asi ještě hodně dlouho. ()
Mimové, který film rámcují, jsou stejně tajemní jako film sám. Téměř romantický (anti)hrdina se potýká sám se sebou, záhadnou vraždou, zvětšováním, lidskou bezvýznamností a chrakteristickou chutí 60. let, tentokrát zasazenou do Londýna. Antonioni přináší svůj "italský" styl do britského prostředí, čímž vzniká výjimečný kompilát stylu a atmosféry. Carlo di Palma vytvořil jedny z nejhezčích záběrů, Hemmings sympaticky nesympatického hrdinu a Antonioni jednu velkou uměleckou lahůdku. ()
šlo to absolutně mimo mě ()
David Hemmings je v roli pozérského módního fotografa až nepříjemně přesvědčivý. Zlatá 60. léta, pop-art a první Antonioniho mezinárodně komerčně úspěšný film. ()
Blowup je Antonioniho umelecká fotografia nového Anglicka rozkvitajúcej pop-artovej kultúry, nezávislého životného štýlu a módy. Myslím, že ústrednou témou filmu je posadnutosť obrazom a jeho klamlivosť. ()
Film filmů, ten, který k citlivému jedinci promlouvá o podstatě lidí a světa. O osamělosti. O nenápadnosti činů včetně zločinů, o jejich mimochodnosti - týkají se mě vůbec? Stala se tu vedle mě vražda. Já se dotkl vraha, na chvilku. Ale kdyby se to stalo v jiném městě, anebo jenom v jiném parku, nevěděl bych o tom, byl bych nedotčen. O neuchopitelnosti skutečnosti, o zdánlivosti krásy. O nejistotě. A pak ta závěrečná scéna: klauni hrají tenis bez míčku. ONI hrají, to jenom JÁ ten míček nevidím. Tedy se otočím a přemýšlím o tom. Pochopím. A najednou se mi míček přikutálí k nohám. Oni se dívají, čekají. Budu hrát s nimi? ()
Výborný film! ()
Jedině v kině a pouze jednou.... ()
tento film musim ohodnotit najneutralnejsie ako sa da a to som nad hodnotenim dumal hadam 2 mesiace... prva polka filmu ok, pomale rozpravanie o zivote modneho fotografa, kulture vtedajsieho londyna... a druha? film akoby zrazu v polke reziser utal a natocil s tymi istymi hercami nieco uplne ine, zmatene, chaoticke, na praskoch... priznam sa ze druhu polku filmu som nepochopil... ocividne ma filmove umenie obchadza oblukom pokial ide o starsie filmy...5/10 ()
Art film? Leda hovno :) Chci zpět ten promarněný čas! ()
Nechápu, tak velké hodnocení. Asi jsem viděl úplně jiný film než ostatní. Fotograf který náhodou vyfotí vraždu a náhodou si toho všimne na fotce. Dobrej nápad, ale to už jsem viděl, tak ve dvou jiných filmech. Kde to bylo daleko zajmavější. ()
(75/2023) / Kto má trošku napozerané slovenské 60te roky (Uher, Jakubisko, Gerčner), nemusí sa Zväčšeniny vôbec báť, oproti vymenovaným sa jedná o mainstreamový film 🙂. Úprimne poviem, že na prvý krát som asi z tejto Antonioniho kultovky nevidoloval maximum, ale ten film sa určite dá pozrieť viac krát a ten potenciál tam cítim. Kto ale má pri filmoch ako prioritu príbeh, musí sa pozrieť inde. Blow-up sú filmársky klasické novo-vlnové 60tky. Obrazovo výrazné, nepredvídateľné, pocitové, dobovo výpovedné. Mne sa na prvý krát najviac páčila taká zvláštna hutnosť, nevypovedaná ťažoba, ktorá bola sprostredkovaná emóciami hlavnej postavy. Záver je bomba, vytriezvenie, uvedomenie si smutnej reality. Dávam zatiaľ 4*. (8/10) ()
Postupné napätie, ktoré vytvorí predstava, že hlavný hrdina odhalil vraždu, sa mení na obavu z toho, že si to možno ten fotograf len domyslel... a krásny metaforický záver dodáva týmto obavám jasnejšie kontúry. Veľmi zvláštne poňatie thrilleru. ()
Jeden z mála art filmů, který mě k uzoufání nenudil. Ne že bych z něj byl na větvi, ale nenudil. ()
Související novinky
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Ingmar Bergman a Michelangelo Antonioni
Před několika dny média informovala o úmrtí obou filmových velikánů. Oba byli nepřehlédnutelnými persónami světového filmu a jejich stopa, kterou zanechali dalším generacím, je až příliš hluboká,… (více)