Grindhouse: Auto zabiják

Nějaká ta šikovná režisérská libůstka, tradičně poslouchatelný soundtrack a sem tam milé cameo. Víc mi Tarantino nedal a touhle zoufalou podívanou mě tak maximálně naštval. Dvě úplně stejné party načančaných přitroublých kočiček s dialogy otravnými tak, že i rozhovory z horších režisérových scénářů se zdají na úrovni geniality. A k tomu na dlouhé minuty mizející hlavní záporák, díky kterému je vidět jeden nesexy taneček a jedna utahaná automobilová honička. Pošuk z videopůjčovny na čas přišel o nápady a stává se znovu pouze pošukem, který se rád dívá na poněkud zvláštní filmy. Neberu mu to, ale ať se v tom případě nechvástá nálepkou jakýchkoli "nej". S odstupem více než dekády jednoznačně nejhorší tarantinovka, naštěstí znamenající čiré dno, od kterého se šlo odrazit jedině vzhůru, naštěstí rovnou o spoustu pater. (14.03.2008)

"Hej, my jsme nalakovaný nohy a jmenujeme se Q... kchh, kchhhh, ...ntino, a tohle je jen film" říká jakoby poškozeným jakoby filmovým jakoby pásem Tarantino úvodem AutoZabijáka. Udělá rytmem, střihem a hudbou drámo z uspěchané cesty na záchod a již si myslí, že budem chrochtat blahem. Já ale na ty filmy o filmech moc nejsem, ač vypadají krásně jako plakáty z let dávno minulých. Může si vyumělkovaně žvanit jak chce, je-li to o ničem, je to o ničem. Hloubku, legraci ani jinak vyvolaný zájem v tom, že ženské kecají jako chlapi a chlapi jsou submisivní jako filmové cuchty, nevidím a nevnímám. Tarantinovské kecy mi nikdy extra zábavné nepřišly a za výjimečné je považuji hlavně proto, jak umí ničit atmosféru. Z násilí, v němž si ten panáček libuje, dělají namísto děsivých aktů jen další punchlines. Naneštěstí ty slabší. Silná *. (08.11.2010)

Tam kde RR siaha na svoje limity len kopirovanim stylu, QT iba zacina ;-) Do vopred znamych kolaji prinasa okrem vlastneho vizualneho "trademarku" aj svoju rovnako znamu najsilnejsiu zbran - skvelo napisane dialogy. V rukach niekoho ineho by pravdepodobne historky o nicom a kecy o filmoch uz po chvili nudili a upozornovali na okate barlicky scenaristu zakryt dejovu prazdnotu, ovsem QT sluzia prave ako vychodzi bod zabavy a hrania sa - ci uz so stylom (automobilove sekvencie so svojou spinavostou a poctivou rucnou pracou su vskutku vyborne), alebo zvolenym zanrom (od thrilleru az k Thelma a Louise v dvojnasobnom pocte zien). Intertextualna vsuvka smerom ku KB1 (policajne duo - father and son Nr.1) je jednou z tych viacero rozkosnych a povestnych ceresniciek na torte. Len skoda toho prekliateho missing reel... ;-) [NY screening], Po druhej projekcii to ide dole... (14.04.2007)

A white-hot juggernaut at 200 miles per hour! Death Proof je ženský film v ryze mužském žánru, který si JE toho rozporu plně vědom. Dokazují to dialogy, v nichž jsou četné reference na exploatační klasiky let 70., při kterých se dozvíme, že jedna z hrdinek sice hraje ve filmu o roztleskávačkách (!), ale stydí se za to, protože je to skoro porno. Nebo nejmužnější ženská postava, představovaná čím dál tím víc sexy Rosario Dawsonovou, při gaunerovském rozhovoru v restauraci odhalí, že nezná Vanishing Point. Dodatečné poškození není tak rušivé a nekazí výsledný zážitek z filmu jako u Rodrigueze, chybějící missing real je zde vložen chytře, protože i když tak přijdeme o potenciálně zajímavý "lap dance", zkrátí se tím expozice. Subžanr slasherů je zde osvěžen tím, že nezabíjí šílenec se zbraní v ruce (ať už nožem či motorovkou), ale autem. Kurt Russel je opravdu zatraceně cool a dá upomenout na plisskenovské období (nejen jizvou na stejném místě, v jakém v dobách Útěku z NY míval pásku přes oko), skvěle vyjadřuje vyšinutost postavy drobnými náznaky, akorát v závěru ta zbrklá změna charakteru a až okaté přehrávání mi moc nesedlo. Závěrečná honička, která se nese v tradicích Bullitova případu či Útěku, svým minimalismem, rukodělnou prací, přehledností v nasmínání a důmyslným vygradováním a odlehčením ve správnyćh chvílích je jednou z nejlepších, s jakými se můžeme ve filmu setkat. Akorát i když vizuální tarantinovské trademarky potěší (dlouhé záběry či fetiš na nohy), při některých dialozích je cítit opájení se schopností napsat výtečné dialogy a fakt, že takhle by ta postava nikdy nemluvila (patrné u Rotha). Jinak Death Proof obstojí na rozdíl od Planet Terror jako samostatný film a styl 70. let je zde vystihnut naprosto dokonale, bez vysmívaní. (21.04.2007)