Toy Story 3: Příběh hraček

Kdepak asi skončily moje hračky z dětství? Loni jsem se rozloučil s jednou z posledních, medvědem, kterého jsem dostal cca před 40 lety. Byl už notně vypelichaný a poškubaný. Zvěčnil jsem si jej foťákem na památku a pak... jsem ho opustil. Vlastně až do tohoto filmu jsem si to ani nijak neuvědomoval, ale teď si říkám: Neublížil jsem mu? Ty auta na dálkové ovládání, co mi leží ve sklepě prostě musím znovu zprovoznit a dám je na hraní svým klukům. A budu hlídat, aby s nimi zacházeli s respektem. (Ano, není to přímo komentář k filmu, ale spíše komentář k mým pocitům po jeho shlédnutí. Už holt stárnu a měkkosrdcatím. :-( ) (20.03.2012)

Nemůžu si pomoct, ale myslím si, že byla dobrá volba po tolika letech udělat nový film o hračkách. Mělo to příjemný nádech nostalgie a navíc se povedl i děj, který u většiny pokračování není to pravé ořechové. Tady to šlapalo a bavilo mě to až do závěrečných titulků. Povedený animák a skvělý návrat legendy. (01.09.2013)

Tak vám nevím - neměl bych se na ty americké animáče zlobit, že stále zřetelněji tíhnou k realistické grafice a svou animovanou formu využívají hlavně k tomu, aby mohly na diváka sypat jednu vlnu atrakcí za druhou a přimíchávat do tolik kýblů ťuťu nuňu roztomilosti, že by to hraná forma neunesla a asi by se dojetím roztekla? Asi ne, protože tolik nápaditosti, filmařské bravury a napětí, kolik nabízí Toy Story 3, se hned tak v nějakém hraném blockbusteru nevidí. ___________ P.S: Vysvětlí mi někdo, jestli je Svěrák věstec nebo vlastník stroje času, nebo jak on to vlastně dělá, že vždycky když natočí nějaký film, tak se o pár dní později objeví nějaký velkolepý spektákl s množstvím podobných prvků? :) (24.06.2010)

No tak trochu zbytecny pokracovani. Je sice fajn, ze se vrati stara znama sympaticka particka a film je ciste o zabave s trochou toho napeti, ale nemuzu si pomoct, na prvni dva dily to nema ani omylem, ze bych se nejak hodne nasmal to taky ne, pribeh je potreti prakticky totoznej a animace nevypada nijak vylepsene oproti predchozim pixarovkam. Nicmene i tak to ty 4* da. (12.08.2010)

[Signature Theatres, Kalispell, Montana] Pred 15 rokmi povestné hračkárstvo Pixar po prvý krát vyložilo do výkladných skríň vtedajší overený stimul(ant) detského/dorasteneckého domýšľania, žijúce hračky. V súčasnosti ich navracia do svojich regálov a naposledy im dodáva dušu. Na logistike zrejme udeľujú vysoké platy a firemné večierky sú jedna veľká divočina, keďže tento tretí (oveľa dospelejší, no nie najúdernejší) dovetok k zaprášenému dejavu je zreteľne formulovaný pod jasnozrivou zámienkou - opätovať priazeň svojím odchovancom dôstojnou rozlúčkou. Splnené. Máme tu rad prvkov (reklamne vystuženého) animáku, ktorý neuráža ani nenavádza k zanevreniu. Preklenutie dvoch osvedčených premís (dospievanie, utláčanie), rozmarné prísady pre pôvab (Barbie meets Ken, Macho Buzz) a čulé variovanie predošlých scénok s odozvou na hrané filmy o únikoch. Tiež tomu nechýba zdravé nasadenie, mnohorakosť cieľových skupín i ohýbanie žánrových pravidiel. Dosť na to, aby sa krabica s nápisom toys mohla bez rozpakov vrátiť do podkrovia a ich majiteľ si mohol len clivo povzdychnúť. (21.08.2010)