Nouzový východ

No, jak už zde napsalo několik uživatelů přede mnou, něco (málo) tomu chybělo. Jinak by to bylo nejspíš za 5*. Kašlu na připomínky typu "zbytečný, neoriginální, ukecaný, či nudný", na mě to působilo úplně jinak. Pořád se ve mě tloukla stanoviska 2 hlavních postav a celý film jsem se je snažil obě pochopit (což se mi nakonec asi opravdu podařilo). Napomohly tomu výtečné herecké výkony DiCapria a Winslet, Mendesova režie, Newmanova hudba, Deakinsova kamera...But on the other hand, netvrdím, že to bylo něco převratného (ostatně jen vysoce naivní divák by očekával druhou Americkou krásu), ale mně se film líbil a odnesl jsem si z něho zvláštní, leč silný zážitek. (31.10.2009)

Mendes umí všem vztahovým optimistům předepsat léky, ale tentokrát jsem od něj dostal jedny opravdu hořké. Haytheho scénář totiž bez zaváhání řeže do všeho, čeho se může člověk u manželství bát a vyvolává lehkou beznaděj, svou výpovědní hodnotou daleko překonávající běžné "vztahově poučné" pokusy. Ten, kdo mi do hlavy nalil tohle poznání, je ale hlavně Leonardo DiCaprio, který svou zoufalost snad ani nehraje a každý vypjatější moment je v jeho podání fascinujícím koncertem. Vyčítám tak asi jenom postavu duševně nemocného Johna, který vždycky všechno pojmenuje trefně a až obludně zraňujícím způsobem. Takový člověk by totiž letěl ze dveří po dvou větách klidně i se svými ohleduplnými rodiči. Hlavně kvůli jeho příliš účelové postavě tedy nakonec k nejvyššímu hodnocení nesáhnu, ale příběh z Revolutionary Road ve mně zůstane napořád. Po takto antigradačním a přitom absolutním konci to ani jinak nejde. (01.02.2010)

Obrovské zklamání. Šla jsem do kina na druhou Americkou krásu a odcházela jsem z nezáživného dlouhého povídání o vztahu dvou lidí. Na Samu Mendesovi se tu víc než kde jinde podepsalo, že se před Americkou krásou vyskytoval v divadelním prostředí. Možná je to jen moje chybá domněnka, ale přijde mi, že v Nouzovém východu nedokázal využívat nedivadelních technik na dokreslení atmosféry jako je počasí, více lokalit nebo silnější vizuální stylizace. Rozhodně tu netoužím udělat z Nouzového východu nové Sin City, ale když v Americké kráse mistrně vkládal do záběrů růže, mělo to něco do sebe. A možná, že se pletu, možná, že i Nouzový východ je režisérsky zvládnutý na jedničku - minimálně osobitost vlastního stylu mu nechybí, ten film je v některých detailech tak podobný Americké kráse, až to bolí - a že mi jen vadí jeho chladnost, odtažitost a nezajímavost tématu. Protože když celý film jen čekáte na nějakou výraznou zápletku a v závěru na "šokující pointu" koukáte se stejně znuděným výrazem v obličeji jako v průběhu celého filmu, je tu něco špatně. (20.02.2009)

// Jako cením si toho, že závěr byl snad ještě větší psycho než u Gone Girl, řemeslně tomu pak navíc nejde co vytknout. Jenom asi zkrátka nechápu, proč vůbec analyzovat vztah, kde ani jedna postava není sama o sobě zajímavá, ze kterého necítíte lásku na začátku, uprostřed, ani na konci, a který se ještě navíc odehrává v éře, kdy ty vztahy a vůbec postavení muže a ženy stály všeobecně za nic. Emocionálně prázdné, jako celek navíc zbytečné. Holt 500 dní se Summer to furt řeklo nejlíp. (03.01.2020)

Strhující partnerské drama o tom, zda to zazdít či nezazdít, o dvou lidech a jejich snaze vymanit se ze stereotypu, do kterého ani jeden nechtěl zaplout - ale chtějí z něj oba ve skutečnosti vyplout, jsou ochotni vzdát se toho ’prázdného bezduševna’? Nebylo by hezké zařídit si život dle svých původních snů a představ? Film o dvou lidech a jejich společném (ne)štěstí, který se dotýká i mých velkých obav do budoucna. A ještě jedna věc - ač byl výtečný jak Leo, tak Kate, nejvíc na mě zapůsobil blázen Michael Shannon! Ten charakter, i jak skvěle to zahrál. (17.11.2010)