Mamma Mia!

Rád si poslechnu Abbu, mám rád Meryl i tři přítomné pány, líbila se mi Amanda Seyfried... Co se mi opravdu nelíbí, je představa, že bych se na tuhle barevnou skopičinu musel dívat podruhé. Jeden z mála filmů, u kterého jsem polovinu času zvažoval, jestli nemám vzít nohy na ramena a utéct. Nemám ani moc náladu se mi rozepisovat, co všechno se mi na tom nelíbilo, jenom doporučím: pokud se navzdory mému varování na tenhle pojuchaný ostrov vypravíte, ujistěte se, že je léto, jste opilí a nemáte nic lepšího na práci. 40% (13.05.2009)

Mamma Mia! je v pravdě hodně velká hovadina, neskutečně ujetá, přeslazená až hanba (ke konci nebýt písniček tak už zcela nepoživatelná), kýčovitá až na půdu, ale na druhé straně neuvěřitelně chytlavá a veselá. Soundtrack od ABBY byl pro tenhle film obrovskou výhrou a já se chvílemi až divil, kolik jejich písniček vlastně znám, přestože si nepamatuju, že bych je někdy sám poslouchal (zřejmě mě jimi mamka, jejich velká fanynka, v dětství dost často a vydatně "krmila"). Druhou devízou tohoto snímku je Meryl Streep. Ostatní herci šli úplně mimo mě (překapivě bohužel i Colin Firth), ale tahle herečka mě opravdu fascinovala, kde jiní vidí skřepčení pomatené/sjeté stařeny, já vidím zatraceně vitální ženskou, která opravdu působí jak 40-cítka, hraje, tancuje a zpívá jako o život a já se nestačím divit. A jistě nezapomenu především na její podání The Winner Takes It All, což je teda taky paradox sám o sobě, na jedné straně famózní Meryl a na proti ní totální prkno v podobě Brosnana (to nepíšu proto, abych se zavděčil všeobecnému znechucení, on byl prostě k smíchu a já se zrovna u téhle písničky v žádném případě smát nechci). Jistě, bez výborného soundtracku by to ona sama neuhrála, ale takhle nemůžu jít pod 3*, za ni, hudbu a taky ten vtíravě pozitivní feeling z této prosluněné blbosti. (14.09.2012)

V normální filmové produkci je Mamma Mia! tak trochu zjevením. Vypráví o ztrátě a hledání otce, ale nedisponuje žádnými dějovými zvraty nebo hlubší zápletkou. Téměř pořád se v ní zpívá, přesto hlavně mužská část obsazení zrovna bezchybným hlasem nevládne. Je natočena v 21. století, ale při sledování se cítíte jako vrženi do let osmdesátých. Hlavní postavou je matka, která ještě jako mladá otěhotněla a chce provdat svou ani ne dvacetiletou dceru, přesto ji hraje herečka, které je přibližně šedesát. Ale proč to obcházet. Řekněme si to narovinu. Mamma Mia! je kýč. Ta nejbarevnější nejsladší pohádka, jakou si kdo mohl vymyslet. Jenže já si stejně podupávala nohou do rytmu (na zpívání jsem neměla odvahu) a po celou dobu se naprosto pitomě usmívala. A, ač to zní neuvěřitelně, dokázala jsem i naprosto pochopit těch několik diváků, kteří se dali do nadšeného potlesku, i to, že tenhle film už šest týdnů kraluje žebříčkům návštěvnosti českých kin. (20.09.2008)

Phyllida Lloyd s krvou nemuzikálovou zhostila sa tejto parády a naivne očakávala, že si diváci vystačia s troma poskakujúcimi chlapmi s kovom v hrdle a ženskými v predseniorskom veku výskajúcimi na zaprášenej vaľande v kúte starožitného hotela. Srší z toho nadšenie najvyššieho kalibru, energiu herci vysielajú horlivejšie než východní mohamedáni, ale... naozaj to stačí? Milujem ABBU, Meryl Streep so svojimi kráľovskými výškami bola vážne skvelá, scenérie gréckeho ostrova priam vnútorným pohladením, ale stále mi tam čosi chýbalo, stále som chcela viac... a prázdny pocit sa dostavil skôr než to kultová ABBA a moje milované Dancing Queen a Mamma Mia stihli zachrániť. 70%. (31.01.2010)

Panenko skákavá! Levná fondánová ozdoba na vánoční stromeček, která sice upoutá blyštivým obalem, ale po rozbalení a nakousnutí zeje prázdnotou s odérem prošlé spotřební lhůty. Tuze špatné po technické stránce (ke všemu zarážející televizním lookem), tuze prázdné obsahově, tuze rigorózní v choreografickém ohledu, tuze herecky mátožné, tuze a otužile bezpohlavní. Očekávaná zklamání naštěstí mírní skutečnost, že oheň slavné hollywoodské muzikálové tradice udržují jiní. (autor tohoto komentáře je sice hudebně tolerantní, ale předpojatosti vůči rozjuchanému seskupení ABBA se před projekcí neoprostil) (19.11.2008)