Mamma Mia!

V normální filmové produkci je Mamma Mia! tak trochu zjevením. Vypráví o ztrátě a hledání otce, ale nedisponuje žádnými dějovými zvraty nebo hlubší zápletkou. Téměř pořád se v ní zpívá, přesto hlavně mužská část obsazení zrovna bezchybným hlasem nevládne. Je natočena v 21. století, ale při sledování se cítíte jako vrženi do let osmdesátých. Hlavní postavou je matka, která ještě jako mladá otěhotněla a chce provdat svou ani ne dvacetiletou dceru, přesto ji hraje herečka, které je přibližně šedesát. Ale proč to obcházet. Řekněme si to narovinu. Mamma Mia! je kýč. Ta nejbarevnější nejsladší pohádka, jakou si kdo mohl vymyslet. Jenže já si stejně podupávala nohou do rytmu (na zpívání jsem neměla odvahu) a po celou dobu se naprosto pitomě usmívala. A, ač to zní neuvěřitelně, dokázala jsem i naprosto pochopit těch několik diváků, kteří se dali do nadšeného potlesku, i to, že tenhle film už šest týdnů kraluje žebříčkům návštěvnosti českých kin. (20.09.2008)

Phyllida Lloyd s krvou nemuzikálovou zhostila sa tejto parády a naivne očakávala, že si diváci vystačia s troma poskakujúcimi chlapmi s kovom v hrdle a ženskými v predseniorskom veku výskajúcimi na zaprášenej vaľande v kúte starožitného hotela. Srší z toho nadšenie najvyššieho kalibru, energiu herci vysielajú horlivejšie než východní mohamedáni, ale... naozaj to stačí? Milujem ABBU, Meryl Streep so svojimi kráľovskými výškami bola vážne skvelá, scenérie gréckeho ostrova priam vnútorným pohladením, ale stále mi tam čosi chýbalo, stále som chcela viac... a prázdny pocit sa dostavil skôr než to kultová ABBA a moje milované Dancing Queen a Mamma Mia stihli zachrániť. 70%. (31.01.2010)

Mirka Spáčilová měla pravdu - je to nehorázný kýč! Ale snad žádný jiný kýč nedokáže člověka nabýt takovou pozitivní energií a radostí jako Meryl Streep hupsající do rytmů ABBY :o) A co teprv když se k ní přidají Christine Baranski a Julie Walters uuááá :-) Poslední taneční číslo následující po titulcích pak definitivně vytře zrak všem škarohlídům a potvrdí tisíckrát omleté klišé, že tohle nátáčení si staroušci (rozuměj Meryl, Colin, Stelan, Pierce, Julie a Christine) opravdu náramně užili! (02.09.2008)

Jedna výborná herečka a tři skvělí herci, kteří zřejmě musí milovat písničky ABBY přinejmenším tak jak já, se, přestože jejich zpěv občas připomíná spíš lepší karaoke než kvalitní muzikálový výkon, propůjčili neznámé režisérce, která bohužel nepřipravila žádné překvapení. Taneční čísla vypadají většinou spíš jako spartakiáda na molu než jako moderní muzikál, smutná a nádherná písnička Winner Takes It All (moje nejoblíbenější) to odnesla bohužel ze všech nejvíc (Meryl Streep ani Pierce Brosnan nejsou žádní tanečníci ani muzikanti a proto asi bez pořádného choreografa v tomhle případě působí tak prkenně). Jediné hudební číslo, které se mi líbilo, byla čistá pocta ABBě včetně kostýmů i pohybů Souper Trouper a také Dancing Queen a Waterloo v závěrečných titulkách. Ani aranže písniček nejsou nijak objevné, v podstatě jen přezpívané jinými hlasy, v porovnání s takovým "Across teh Universe" se "Mamma Mia!" může jít zahrabat (ostatně nejen po stránce aranží). Navíc nechápu, proč veskrze pozitivní a veselý film, natáčený na nádherném řeckém ostrově, nevyužil potenciál tamní krajiny a většina se ho odehrává v noci. A když už náhodou se náhodou něco ve dne děje, je to buď doma, nebo by to s drahým vybavením zvládlo stejně nebo i líp natočit 90% amatérských nadšenců. Těch 50% dávám tedy z čiré nostalgie, protože jsem prostě na těhle písničkách vyrostla, ale příště si radši zase pustím CD s originálem. Alespoň že si herci očividně to natáčení užili a členové ABBA můžou děkovat tvůrcům za prudký nárůst prodeje svých desek po tolika letech. (11.11.2008)

Udupkaná srandička. Nejde o to, že scenár nie je najgeniálnejšou záležitosťou vo vesmíre. Ani o to, že Meryl Streep za svoj výkon nebola 83. raz nominovaná na Oscara. Ide o radosť. O radosť, ktorú herci z nakrúcania pociťovali (hoci Stellan Skarsgard neskôr priznal, že keď po poslednej klapke počul z rádia niečo od ABBY, napínalo ho na vracanie). O radosť, ktorú evidentne pociťoval režisér. Tá ani nie po piatich minútach musí ovládnuť aj diváka, ktorý je skôr na iný druh hudby. Rozkošný babinec a skvelá pánska charizma. A ideme spolu: Many, many, many... (08.02.2009)