Muž v povětří

Stárnoucí a vážně nemocný Vlasta Burian v této takřka budovatelské komedii už nebyl schopen rozervávat bránice. Příběh je to jistě úsměvný, ale i trochu smutný, jako když klaun odchází natrvalo od svých věrných diváků... Cenné na této veselohře je jistě to, že se zde objevili i někteří jeho kolegové ze starých prvorepublikových filmů - Šlemrová, Fiala, Trégl, Vítová... A ještě jedno trpké ponaučení. Starý člověk už nemá tolik soudnosti, přesto se snaží ještě něčím prospět, i když věčná sirka je skutečně nesmyslný nápad. (01.11.2020)

Prolínání dvou hereckých generacích. Prvorepubliková generace zastupená Růženou Šlemrovou, Vlastou Burianem a Hanou Vítovou a nová poválečná v osobě Aleny Vránové, Rudolfa Hrušínského, Jiřího Sováka a Stelly Zázvorkové. Přechodový prvek tvoří Václav Trégl, který hrál jak před válkou, tak i po válce. Ještě zajímavější je propojení Františkem Filipovským, který hrál jak za první republiky, tak i po válce a po revoluci. Je tu stále patrný vzor první republiky, nejde o uvědomělou agitku, příběh se snaží stavět na lidských osudech. Zápletka je natolik jednoduchá a naivní, že se nedá mluvit o komedii. Poslední hlavní hole v životě Vlasty Buriana. Z historického hlediska zajímavý kousek pro zdokumentování českosloveské kinematografie. (09.06.2014)

Je smutné vidět prvorepublikovou hereckou elitu (Burian, Vítová, Šlemrová) jak hrají v této rádoby komedii, která až přespříliš načuchla nátěrem padesátých let. Pro Šlemrovou je to role poslední, pro Buriana a Vítovou předposlední - a československý film se už našel v nových hereckých hvězdách (Sovák, Vránová, Zázvorková) a když si to převedu do dnešní doby, jedinou žijící mezi nima je už pouze Vránová, na zbylé osobnosti už pouze legendárně vzpomínáme. Tento film je archivním důkazem obměny generací - byť není příliš povedený a úsměvné momenty aby tady divák pohledal. (01.09.2014)

Popularita Vlasty Buriana i přes nucenou pauzu musela být veliká, z toho důvodu se ho filmaři zřejmě snažili procpat i do soudobé produkce padesátých let. Role bláznivého vynálezce však nenabízela výraznější příležitosti a hrát ji mohl v podstatě kdokoliv. Jen v mihotavých okamžicích se vrací král komiků, ale divákovi naskočí spíše známá scéna z jeho klasických komedií. Pohled na Vlastu Buriana působí smutně a má ryze historickou hodnotu. Totéž se dá říci o Růženě Šlemrové a Haně Vítové, které se loučily s českým filmem. Celkové resumé: ve veseloherní produkci padesátých let příjemné oddechové zastavení s vynikajícími herci, i když v průměrných rolích. (08.09.2003)

Symbolické předávání štafetového kolíku mezi hereckou generací končící (Burian, Šlemrová, Trégl, Vítová) a generací nastupující (Hrušínský, Sovák, Zázvorková, Effa), které bohužel proběhlo ve filmu se slibným začátkem, ale socialisticky poučným, a tedy přitroublým koncem. Pravda, Filipovský by se podle tohoto přirovnání celkem naběhal a ten kolík si předával z levé ruky do pravé, neb točil ostošest v obou generacích. Překvapilo mě, že jak Burian, tak ostatní vypadali a hráli velmi dobře, od svých zlatých před- a válečných dob se moc nezměnili. A když se změnili, tak k lepšímu. Trégl opustil svou zpotvořenou dikci a bylo mu hezky rozumět, zkrátka čím starší, tím líp mluví, což je zvláštní, protože většinou to bývá naopak. Taky Vítová již nehrála pro ni tak typicky dýchavičně hystericky, působila velice klidným dojmem, k čemuž přispěla i její permanentně nehybná tvář. Čímž se mimochodem odhalilo, že experimentování socialistické plastické chirurgie s betonem místo nedostatkovým a drahým botoxem nebylo až tak úspěšné. (01.02.2014)