Občan Havel

Vpravdě unikátní dokument mapující mediální (ne)soukromí ikony českého občanství - Václava Havla. 120 hodin materiálu pořízeného v letech 1992 až 2006 skýtalo zajisté mnoho zajímavého a dalo se z něj sestřihat jistě i několik zajímavých celovečerních filmů. Dokumentarista Pavel Koutecký byl jedním z těch šťastných umělců (podobně jako třeba fotograf Bohdan Holomíček), jehož si Václav Havel pustil k tělu a dovolil mu sbírat podklady pro zamýšlené dílo, v tomto případě časosběrný dokument na ploše více než desetiletí (u nás má takový projekt jen jedinou obdobu - Manželské etudy paní Třeštíkové...svým charakterem ještě vzdáleně upomíná k unikátnímu černobílému dokumentu Karla Vachka Spřízneni volbou z roku 1968...). Tenhle formát má několik výhod - lze v něm zachytit proměnu ústřední postavy v průběhu času, možnost cíleně ostřit na požadované umělecké aspekty, rekapitulační a sumarizační efekt... Pavel Koutecký a posléze Miroslav Janek akcentovali především rovinu civilnosti a z natočeného materiálu se pokusili sestavit portrét obyčejného člověka. Nahlédnout do soukromí jedné z nejvýznamnějších postav naší historie (žijící postavy z učebnice dějepisu) je neopakovatelná příležitost a pro diváka i jistě velmi atraktivní možnost, rys civilnosti mnohé ale možná překvapí. Václav Havel je tak viděn v momentech nervozity, trémy, vzteku, trapasů, v momentech pohnutých životních chvil, překvapující je jeho silný smysl pro humor, sebeshazování, nerozhodnost, pochyby, jeho neustále se prohlubující rozčarování z české politiky... Mnohdy mi ho bylo až líto... Velmi zajímaví jsou i lidé kolem prezidenta Havla - energický kancléř Medek, kultivovaný mluvčí Špaček, obě Havlovy ženy, množství disidentů i političtí protivníci (hlavně dlouholetý premiér Václav Klaus, jehož čecháčkovství a provinčnost tenhle dokument jen podtrhuje...možná je i interpretace Ivana Medka zaznívající v jedné z diskuzí...). Jistě je sporné, jak dalece je chování Havla a ostatních stylizované a korigované přítomností kamery, zřejmý je i tvůrčí záměr modulující vyznění jednotlivých postav (už jen pouhým výběrem finálních záběrů), ale i přesto je z filmu patrná výjimečnost osoby našeho prvního svobodně zvoleného prezidenta (nadčasové myšlenky ohledně českého maloměšťáctví v kauze Chemapol-Junek, prognostické vize úskalí demokracie...) - morálně ohromující postavy, kolem níž se netvořily dějiny, neboť ona sama byla jejich tvůrcem a hybatelem... Škoda, že takových lidí je tak málo... (10.03.2008)

Bez ohľadu na kvality dokumentu hodnotenie drvivej väčšiny užívateľov je dané postojom k osobe Václava Havla. Zostrihané intímne nazretie do prezidentovho zákulisia je nepochybne lákavé. Odkrytá opona sa však môže stať aj milou propagandou súkromia politika, čo platí aj pre tento film. Už len z dôvodu akejkoľvek skutočnej absencie kritického náhľadu nemôže byť hodnotenie viac ako priemerné. Zostrihy jednotlivých udalostí sú akurátne, prezident sa obklopuje bradáčmi a okuliarnikmi. Väčšinou fajčia a plkajú somariny. Klasika. Každý politik si predsa vždy zo sebou do úradu povolá partiu svojich kamošov a pätolízačských obdivovateľov. Čo vadí asi najviac je spôsob Havlovho humoru. Jeho absurdné drámy boli ok - teda do momentu, než sa stal politikom. Potom to už bolo čisté odchádzajúce zúfalstvo (dráma Odchádzanie aj rovnomenný film sa stali smutným potvrdením skutočnosti, že ak sa umelec raz stane politikom, po návrate zo sveta moci už nikdy nedokáže vytvoriť nič zmysluplné, hravé a myšlienkovo podnetné). No Havlov humor v útrobách hradu: čistá katastrofa. Založený na poznaní dobových politických súvislostí a usieraní si z charakterov politických súputníkov či protivníkov. Myslím, že do značnej miery za to môže alkohol, pretože ako sa vyjadril jeden alkoholový psychoterapeut, na Havlovi, Zemanovi aj Slotovi možno badať a v správaní pozorovať účinky dlhodobého užívania veľkého množstva chľastu. To sa prejavuje aj určitým nazeraním na svet okolo - veselé uchechtávanie sa zo správania a myslenia iných. Najlepšie v partii podobne naladených poradcov z mokrej štvrte. Nečudo potom, že podľa Vaškových vlastných slov on sám "jednou sežral Ďulovi (ich psovi) večeři". Inak je film zaujímavý postupným ukazovaním víťazstva v nežnej revolúcii. Dámy a páni, zamatovú študentskú revolúciu vyhrala a poklady a trofej Václava Havla získala: Dagmar Havlová, rodená Veškrnová. (15.12.2015)

Krásný dokument, který se netradičním způsobem dívá na vládu našeho prvního porevolučního prezidenta a ukazuje ho hlavně jako normálního člověka. 8/10 P.S. Pobavilo mě, jak Havel říkal, že překonal svoji zdvořilost a Klause do jazzového klubu s Clintonem nepozval. A nakonec kdopak to sedí u stolu přímo vedle Clintonů a Havlů? Vašek Klausů:-) (18.11.2008)

Václav Havel má kamínek po Rudolfu II., růženec od papeže...Zkrátka za svůj letitý prezidentský život dostal spousta darů a věcé, které my ostatní mít nikdy nebudeme. Ale my jsme měl Havla jako prezidenta - a to bylo podle mě dobrá věc. Btw podplacení 9 spoluvězňů, aby se mohl dívat na Prodanku mě pobavilo, stejně jako prohlášení, že Clinton je větší erotoman on...:) Celkově velmi zdařilý dokument, který ukazuje Havla i jako obyčejného člověka - občana, který se i stydí a je plachý. (28.07.2008)

Svatá prostoto! Chybí tu nahoře v záhlaví žánr komedie... Nejlíp sametová, že Venoušku... 8-o . . . Nehodlám do podrobna komentovat tohle adorantské homevideo, prolézačům zadnic se nakonec v téhle zemi dařilo vždy a za všech režimů (zvláště těm dobře honorovaným, že...) - a navíc bohužel tenhle film svou formou hry na nějakou >nezávislou a pravdivou< subjektivní objektivitu není už dnes v té naší >pisskultuře šašské< ojedinělým fenoménem... . . . Vlastně se mi chtělo zase chvílemi i zvracet... . . . Takže ta jedna hvězdička patří beze studu jen jako dík za to, že přinesl nám i ty intimnější detaily z vývoje, který přirozenou cestou dospěl do sraček, ve kterých se tato země i společnost v současnosti nachází. Nakonec, stačilo se právě dnes vpodvečer před tímhle >dokumentem< dívat na televizní zprávy, šaškovy krokodýlí slzy a mudrování nad prorůstáním zločinu do politiky a návratem komunistů k moci jsou fakt žánrově dojímající. Na druhou stranu je ovšem jasné, že V.H. ani jeho kumpáni z dob tehdejších i dnešních si jinak ani dnes zas tak až moc stěžovat nemusí. Veřejné zdroje jsou pro >vyvolené< zatím stále nevyčerpatelné... .-/ - - - P.S. A kdo si pane Havle myslíte, že dnes chodí do té vaší milované kavárny Slavie? - - - P.P.S. Docela zábavné je i číst si zdejší komentáře. Těm mladým >děckám< věku popřevratového snad ani není na jejich nadšení co vytýkat. Ale pár komentářů - třeba jeden jistého zdejšího protřelého multikárového manipulátora a sráče (co si hraje před trumbery na vzdělance a intelektuála a přitom si plete pojem disent s disidentem... ;o))) je hodně výživný. Hnus si k hnusu sedá, prolí(ý)zač si díru hledá... - - - - - (Poprvé viděno - symbolicky proloženo reklamami na kdejaký spotřební šmejd - na >veřejnosrádní< televizi Nova, sametově výročního 17. listoprdu, komentář zde mezi ov(a)cemi jako (dobře že tak ;-) ztracený - 17.11.2008) - - - - - P.P.P.S. (5.2.09) - Hehe, to mě těší, že si čuRák pečlivě studuje moje komentáře. Takže si ty svoje blamcy re kapitulačně opravil, ale skrýn ve sbírce to jistí... ;-) ... Jen furt nechápu, proč ten patolízalský a podbízející se debil pořád ty svoje žvásty zdůrazňuje boldem. Asi proto, že je ve skutečnosti tím, čím se zdá být... :o[... (17.11.2008)