New Yorku, miluji Tě!

New York má pro mne kouzlo mnohem větší než Paříž. Není to tak romantické, ale ty ponuré noci, kouř zvedajícíc se z kanálů, nad kterým právě projel žlutý taxík, brázdící si tmu po ulici, kde jsou třeba jen jazzové kluby. Aaaach... New York je prostě úžasné místo a v pokračování o městech lásky nesměl chybět. Jenže... co z toho, když vám sedne jeden nebo dva příběhy a na ty ostatní hledíte jez z "povinnosti" a nesmírně se nudíte? - Nejlepší na tom je, že každý potencionálně zajímavější příběh se dá rozhodně víc předpovídat, než ten nudný. ___ 1. segment (Jiang Wen) - Hayden Christensen, Andy Garcia a Rachel Bilson - Jeden z těch lepších a nápaditějších. Otevřené konce, i love you. ___ 2. segment (Mira Nair) - Natalie Portman - Věřím, že nebudu sám, kdo tohle nepochopil. Trocha surrealismu neuškodí a délka byla extrémně krátka (výhoda) ale i tak nudná (nevýhoda). __ 3. segment (Shunji Iwai) - Orlando Bloom a Christina Ricci - Nejpruměrnější segment ze všech. Nemůže urazit snad nikoho, rozuzlení tuctové. Čekal jsem větší šťávu :-) ____ 4. segment (Yvan Attal) - Maggie Q a Ethan Hawke & Chris Cooper a Robin Wright Penn - Attalova hra na kočku a myš se vyplatila. Dva nejvtipnější a z mého pohledu nejčistší krátké snímky. ____ 5. segment (Brett Ratner) - Anton Yelchin, James Caan, Olivia Thirlby, Blake Lively - NY nemá svého Tykwéra a tím pádém ani True, ale tohle je ta nejlepší část zdejší ody na lásku. Absurdní, vtipné. ____ 6. segment (Allen Hughes) - Bradley Cooper a Drea de Matteo - Sex a jednu noc a jeho podoba před setkáním po sexu :-)) Zajímavý pohled na věc. ___ 7. segment (Shekhar Kapur) - Julie Christie , John Hurt, Shia LaBeouf - zcela nepochopeno. BTW, je zajímavé, že Shia hrál ruse a Yelchin američana :-))) ___ 8. segment (Natalie Portman) - Taylor Geare, Carlos Acosta, Jacinda Barrett - WTF? WTF? WTF? Natalie se vrátila z nějaký párty, sedla ke stolu a začala psát příběh. Možná toho vypila moc, možná málo. Tak nebo tak, výsledek hodně mizerný. ___ 9. segment (Fatih Akin) - Shu Qi - Láska smrti k normálnímu člověk. A ne naopak. K zamyšlení? Možná. Nudné? Ano. ___ 10. segment (Joshua Marston) - Eli Wallach a Cloris Leachman - Láska na stará kolena nesměla chybět. Úsměvné. (07.02.2010)

V "Paříži" bylo možná o maličko víc zajímavých povídek, ve výsledku je to ale podobná spíše nepěkná mozaika poskládaná z velkých a zvučných jmen, jmen, která možná přehlučela samotný hlas snímku. I když, dokud to ještě nevydaly naše renomované distributorské společnosti, lze na solidní angličtině solidně procvičit slovní zásobu. Po dabingu bych se tedy nepídil. (08.02.2010)

Paris, je t'aime (se kterým musím tento film chtě nechtě srovnávat), byl zcela jednoznačně rozdělen na povídky, které byly k ještě větší odlišnosti zakončeny uvedením jména režiséra. Tento snímek se snažil jít jinou cestou, jednotlivé segmenty více propojil, styl režisérů tak splývá, vlastně ani není poznat, je prostě neviditelný a ne že by mi to vadilo, ale právě jména na režisérských stoličkách a jejich styly, byly na Paříži tak zajímavé. U tohoto filmu si člověk neřekne: Jo, Tykwerova část byla boží, Coenovic také super. Místo toho je tu větší propojení povídek, lehce stravitelný a zapomenutelný děj a hlavně naprosté vymizení dramatických situací: v Paříži tekla krev, umíralo se tam ve více povídkách, střety mezi kulturami byly vypjaté! New Yorku, miluji Tě předkládá jen komediální skeče, v některých případech zakončených vtipnou pointou, které jsou ale co do stavění dramatických a emocionálnách situací naprosto bezzubé. Paříž se nebála ukazovat problémy města, New York se nás snaží přesvědčit, že je to to nejlepší a nejbezproblémovější místo k žití. Což je mi proti srsti. (Ano, vím, že je to o lásce a především o lásce k městu. Ale Paříž šla podle mě mnohem zajímavější cestou). ____ Ještě mě tak napadá, že problém je prostě v tom, že film o tomto městě vlastně vůbec nevypovídá! Tito režiséři svůj vztah k New Yorku na plátně nijak nezobrazili, chtělo by to lidi jako Martin Scorsese nebo Woody Allen, kteří na toto téma spíš mají co říct. (21.02.2010)

Paradoxní je, že největší plus spočívá v tom, že zúčastnění mají víceméně natolik zaměnitelné režijní rukopisy, že to ve finále vypadá jako dílko jediného režiséra. Celý snímek to tak elegantně stmeluje do velmi vyrovnaného a kompaktního celku. A na podobné úrovni jsou i náměty jednotlivých povídek, které se drží ve velmi intimní a komorní rovině. Určitě mnohem příjemnější než lehce nesourodé milkování v Paříži, kde exhibující velká jména zastínila všechna ostatní (Tykwer a spol.). Palec nahoru. (13.03.2010)

New York je jako Paříž bez kouzla lásky. V neméně krásném městě se rozehrává osud několika dvojic, který ovšem není tak trefný a patřičný jako předešle. Zatímco v Paříži se každý z nás mohl alespoň v jednom příběhu ztotožnit sám ze sebou, New York nabízí nevyrovnané povídky, které nemají začátky, konce ani výsledné pointy. Některé jsou useklé v půli, některé se nesmyslně a překombinovaně proplétají a snaží se dát dohromady kompaktní dílo. Scénáristicky to o lásce vypráví jen matným obloukem a je to zaměřené spíše na vzájemné vztahy a interakce mezi postavami, než na lásku mezi nimi. V celku ve vás nezanechá nic, jen hromadu známých tvářiček střídajících se před kamerou. Poetika jakoby si vzala dovolenou. (29.01.2010)