John Carter: Mezi dvěma světy

Space Opera, aká nemá obdoby. Prastará klasika scifi žánru, ktorá ovplyvnila knižný a neskôr aj ten filmový svet pritom rozhodne nie je tak detská a naivná ako sa môže zdať a vyniká striedaním odľahčených a vážnejších nálad podľa potreby či nepolopatistickým dávkovaním informácií pre diváka. Aj ten nie úplne chronologický vývoj deja slúži príbehu a zo záverečnej pointy aj zásluhou fantastického Giacchinovho soundtracku žmýka maximum, pričom emócie fungujú aj v iných kľúčových scénach. Že John Carter prepadol ma vlastne vôbec neprekvapuje, ale veľmi ma teší, že som aspoň jedno dobrodružstvo mohol zažiť s ním. I keď nie je zďaleka pre každého, ja som sa v ňom našiel. (29.05.2012)

Takhle by vypadal Avatar, kdyby v něm bylo všechno špatně... Uondané, nezajímavé. Selhává to už od samého počátku - tomu světu se nedá věřit! Co teprve postavám v něm a co teprve tomu, co ty postavy dělají. (+ další selhání 3D formátu. Dává nám jen vyblitou šeď barev a minimální efekt. Scorsese nastavil laťku vysoko...) (06.03.2012)

V tomto případě snad ani nejde napsat nic, co by alespoň trochu mohlo navodit pocit objevnosti. Technické veletriky křísí starožitnou sci-fi pohádku, která žánrově kolísá mezi pohádkou, triviálním hollywoodským šmrncem a semtam se to - to je pravda - blýskne i vědou. Vědou ovšem natolik zastaralou a překonanou, že dnešku nemá co říci. Pokud má někdo dojem, že se jedná o jakousi adaptaci HVĚZDNÝCH VÁLEK, je dost těžké mu tento pocit vymluvit. Na druhou stranu lze tomuto opravdu dětskému výtvoru přiznat i podmínečné klady. Kromě patiny starožitné sci-fi křtěné lehce rodokapsem a klasickým dobrodružným žánrem, jak jej známe např. z CESTY DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE (Žlutý šejk čtený nejen studentem, ale i jeho viditelně upoutaným profesorem) je to souvislý děj, jakž takž uvěřitelné zvraty a stále nevšedně působící 3 D technologie. V dnešní nadprodukci akčnosti, násilí a často krajně přihlouplých scénářů to zase není tak málo. (08.03.2012)

Zapomenutá šestáková klasika, které přehnaně vlažný divácký příjem ukázal, že její doba je dávno pryč. A je to setsakra škoda, protože hrdina John Carter, drsňák Kantos Kan nebo má dětská láska Dejah Thoris ožívají na velkém plátně v celé jejich kráse. Trochu ledabyle nasekané časové roviny mě sice v prvních desítkách minut pořádně vyděsily, ale jakmile se na Barsoomu všechno ustálí, rozdělí se strany a začne se skákat, sekat a heroicky promlouvat k davům, je jasno. Mezi dvěma světy se odehrál povedený blockbuster, který dávný kult přetavil v podívanou plnou hlášek, akce a velice povedených momentů (bitva stříhaná flashbackem mě přikovala s otevřenou pusou). Pokračování se sice nedočkáme, ale jeden příběh pro nás dobrodružství-chtivé už zůstane. (12.03.2012)

Dlouhá léta jsem fenoménu Johna Cartera odolávala, leč krásy Dejah Thoris jsou nesmírné a v komiksech od Dynamite je to i příjemné čtivo. Bylo tedy třeba vidět i film, který vyšel ke 100. výročí. Úvodní scény, pravda, nejsou nic moc, úvod do složitého děje odehrávajícího se v několika rovinách se úplně nepovedl. Ale jakmile se tento předchůdce Supermana a Star Wars v jednom rozjede, je to paráda. Nadšení z budoucnosti z doby před 1. světovou válkou, okouzlení netušenými možnostmi kráterů na Marsu, tyhle všechny aspekty si tu člověk najde a může být cele nadšen. Doufám, že bude parádní i ten stařičký český komiks Vlastislava Tomana. (27.06.2019)