Hugo a jeho velký objev

"If you ever wondered where your dreams come from, look around." Pokud jsem u Birth of the Blues psala, že si nedokážu představit lepší poctu jazzu, pak o Hugovi nemůžu tvrdit nic jiného, než že je to ta nejlepší pocta filmu jako takovému. I když se totiž tento Scorseseho film tváří jako moderní pohádka (většině diváků v mém kinosálu bylo do dvanácti let), troufám si tvrdit, že pro děti primárně určený vůbec není. Hugo je adresován těm dospělým, kteří ocení, že plakát odkazuje na slavnou scénu s Haroldem Lloydem, že film smývá hranici mezi mezi realitou a sny, že ukazuje záběry z Mélièsových snímků, že vzdává hold počátkům filmografie. A ačkoliv jako takový rozhodně není po všech stránkách dokonalý - o představiteli hlavní dětské role pět ódy nebudu a počáteční zápletka kolem deníku byla lehce zdlouhavá - v konečném důsledku je to jeden z nejkrásnějších filmů, co jsem letos viděla. A už jenom kvůli lásce k filmografii, která je cítit nejen z každého záběru, ale hlavně z celkové myšlenky, bych se nezlobila, kdyby si Hugo za necelé tři měsíce odnesl Oscara pro nejlepší film. (03.12.2011)

Budu se opakovat. Myslím, že jsem tohle už u jednoho nebo možná dokonce i u více filmů psal, ale musím to napsat znovu: Tohle není film, který se musí vidět, ale cítitt! Scorsese je a byl vždy velký umělec, a je to jeden z největších mistrů současné kinematografie. Stejně jako Válečný kůň od Spielberga, tak i tento film na mne udělal stejný dojem, a to musím podotknout, že se mi oba dva filmy jako takové moc nelíbí, ale mají jedno kouzlo, které se jím nedá upřít! Oba dva filmy totiž mají svůj vlastní příběh, své stejné poslání. Martin Scorsese a Steven Spielberg už nejsou zrovna nejmladší a dobře to ví. Už nechtějí soutěžit, nechtějí natočit nejlepší nebo nejvyděječnější film všech dob! Mají jiné přání, které su uvědomili až teď, na sklonku svého života. A to je jejich poslání nebo-li odkaz, který mají dát druhým genracím filmařům. Dobře si to uvědomují. (27.01.2012)

Krásné jak Scorsese zachytil dobovou atmosféru a vtáhnul mě do snového světa… Po trailerech jsem mylně očekával, že se jedná o dětský nebo rodinný film, a právě zde může nastat problém s nalezením diváka. Je to spíše pro cinefily, kteří budou pod takovou smrští odkazů a promyšlených kamerových jízd v sedmém nebi. I když se nejedná o svižnou, napínavou nebo kdovíjak vtipnou podívanou, tak Scorseseho režijní zručnost a láska k filmu vytváří téměř kouzelnou poctu k filmařině. Velká část filmu vychází z reálného příběhu průkopníka trikového filmu Georgese Mélièse, kterého ztvárnil excelentní Ben Kingsley (neskutečná podoba)… rekonstrukce z natáčení Mélièsovích filmů jsou naprosto půvabné. Úžasná sonda do historie, ve které nechybí ani slavná nehoda z nádraží Montparnasse z roku 1985. Škoda jen utahanější první poloviny… mé hodnocení 4 hvězdičky… (22.02.2012)

Některé sny se plní. Filmová kouzla se prolínají s realitou, skici s vypiplanými obrázky poletují vzduchem a Martin Scorsese vzdává poctu počátkům kinematografie bez toho, aby se v nich fanouškovsky batolil nebo naopak křečovitě pokoušel stát se klasikou. Hugo se zdá být vyspělou pohádkou o klukovi a jeho velkém dobrodružství, aby se nakonec proměnil ve fascinující cestu skrz lidskou fantazii a odhodlání. A ten nostalgický uragán vzpomínek na dětské knížky i filmy a fascinaci nedosažitelnými světy mě dokázal strhnout plnou silou. (25.02.2012)

Na tenhle film by měli povinně jít všichni, kteří někdy vyslovili větu "Vždyť je to jen film." Druh umění, které tříbí náš estetický názor a bez jehož nepřítomnosti by život byl o tolik chudší ... jak jednoduché. Martin Scorsese se nebojí postavit značnou část filmu víceméně na dětské fantazii (dětská traumata jsou logickým vyústěním) a radosti z umělecké tvorby. Martin Scorsese je Hugo. Zařadil se tak po bok Giuseppa Tornatoreho a jeho Bia Ráj a Americké noci Francoise Truffauta. (14.02.2012)