Hačikó - příběh psa

Tento príbeh som už poznal dlhé roky pred filmom z rozprávania môjho otca. Je to veľmi silný, pôsobivý a dojemný príbeh o vernosti, priateľstve a láske. Film sa podaril a aj keď je je tá udalosť originálne japonská, američania nič nepokazili. Natočené je to civilne, s citom a nič nie je prehnané. Richard Gere je sympaťák, hudba je krásna a je to celé dosť emotívne. Ja osobne si to lepšie natočené veľmi predstaviť neviem. Dojalo ma to riadne. Plakal som. (22.09.2011)

║Rozpočet $16miliónov║Tržby Celosvetovo $47,801,389▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov ║ Tržby za predaj DVD v USA $5,713,413 //počet predaných kusov 405,338║ Ako taká nenáročná oddychovka fajn, mrzí ten nevyužitý emociálny potenciál, celý film ťahá len psík Hachiko, ostatný herci len také krovie bez duše, strašne plytko vykreslené postavy, režisér sa mohol viac pohrať s príbehom a silnejšie ho podfarbiť, lebo samotná kostra príbehu určite zaujme, trošku prekvapí vysoké hodnotenie(86%) na csfd.cz, záver filmu aký bol som čakal a bol som rád ako to skončilo, film koľko toľko uspokojil, priemer. /60%/ (08.08.2010)

Dojemný, emočne silný príbeh o vernosti až za hrob. Doslova. Aby som neplakal, zadržiaval som slzy ako som len vedel, čo sa mi síce podarilo, ale za to som mal hrdlo stiahnuté tak, že ma bolelo pol dňa. Ale tým tento láskyplne-poetický vzťah človek - pes, nepoznajúci zradu a pretvárku nechcem zľahčovať. U mňa zabodoval a to dosť citeľne. Spoznal som totiž niečo neskutočne krásneho, ale zároveň veľmi smutného, čo dokáže len život sám. Hachiko - Príbeh, ktorý vo mne vyvolával neskutočné emócie. Po dlhej dobe naozaj pekný film, ktorý odporúčam. Je to veľmi dojemný príbeh o tom, ako silný vzťah môže vzniknúť medzi psom a človekom a prečo sa hovorí, že pes je najlepším priateľom človeka. (08.02.2015)

Tak mám už za sebou dosť filmov, ktoré by iných emocionálne rozcítili, no že práve príbeh o psovi bude to, čo ma citovo zrazí do kolien, to by som nepovedal. Ale keď vás na konci filmu režú oči od sĺz, tak na tom filme niečo bude. Kašlať na prvoplánovosť a sentiment. Filmu totiž nemožno uprieť srdečnosť, srší z neho prirodzenosť, herecky veľmi vnímavé a Lasseho režijná senzibilita zožína úspech. Príbehu prospieva najmä fakt, že bol inšpirovaný skutočnosťou, takže aj tú prvoplánovosť a sentiment nemožno natoľko vyčítať. 85%. (19.01.2014)

Hačikó - příběh psa se snaží fungovat jako zprostředkovatel přenosu nepochybně zajímavého a dojemného příběhu z Japonska do západního světa. Již dle prvních záběrů ze školního prostředí se dá očekávat, že snímek se bude minimálně tvářit jako oslava přátelství mezi člověkem a psem. Ačkoli se žactvo na umístění toulavého psa hned vedle Kryštofa Kolumba dívá zprvu s despektem, je jasné že Hačikův příběh nakonec přijmou se slzami v očích a hromovým potleskem. Nejspíš není třeba psát, že stejný vývoj tvůrci očekávají i od diváka a využívají k tomu prostředků lehce přízemních. Jak už jsem uvedl na začátku, příběh Hačika a jeho pouta k adoptivnímu majiteli je fascinující a dojemný, ve snímku, resp. v této adaptaci, na mě však příliš nezapůsobil. Hlavní vinu kladu zejména na strukturu filmu, který pro mě postrádá dějovou kostru. V podstatě dojde jen k dvěma přelomům mezi třemi pseudodějovými fázemi. V první fázi je nalezen Hačiko, nejdříve je odmítán, ale velmi rychle se mu podaří přejít do druhé fáze, kde se stane nedílnou součástí roviny. Obě tyto části kladou hlavní důraz na roztomilost psího představitele a přenos pouta mezi Hačikem a profesorem na diváka (ať je to první příchod na nádraží či pozdější aportování). Druhým důvodem je i zbytečné použití digitálních berliček, které příliš očividně působí pouze jako zaplácnutí prázdného místa, během kterého musí Hačiko zestárnout (rychlé změny ročních období). Na druhé straně je třeba pochválit kameru, které zejména na začátku krásně ukazuje, že navodit pocit nezávislého pozorovatele lze i bez divokého švenkování. (27.06.2011)