Helen

'' Two and a half years ago, Hell came to pay me a suprise visit. '' Film mě nezasáhl až takovým způsobem, jakým mohl, ale strhující výkon Ashley Judd mi nedovolí hodnotit jinak. Lidské osudy jsou nevyzpytatelné, nikdy nevíme, co si pro nás přichystají a je čistě na nás, jak se k nim postavíme. Po dlouhé době čisté, komorní, nijak nepřikrášlené drama s bohužel né nijak vzácným životním příběhem - 90%. (05.05.2011)

Na něco takového jsem opravdu nebyl připravený, respektive nečekal jsem takto roztahaný film, kde se všechno říká jen napůl, kde se divák za celou dobu nedozví, co hlavní hrdince vlastně je, kde není jasné, jaké vztahy jsou mezi některými zúčastněnými, zkrátka tohle je film, jehož veliký nedostatek vidím v nedostatečné komunikaci s divákem. Upřímně řečeno mi bylo jedno, jak hlavní hrdinka dopadne, bylo mi jedno, jestli se vrátí k rodině, zkrátka jsem si k ní nevybudoval žádný vztah, její chování a mnohá rozhodnutí jsem nechápal a celkově mám z tohoto filmu jakési zvláštní pocity. Nebyl jsem zkrátka připraven na to, že tenhle film je svým zaměřením spíše pro náročné diváky, vědět to, tak dám asi od něj ihned ruce pryč, protože v sobotu večer jsem rozhodně neměl chuť na něco, u čeho musím jako divák vynaložit značné úsilí k přemýšlení a k tomu, abych hlavní hrdinku nějakým způsobem pochopil. Na to jsem prostě neměl chuť ani sílu. Ale naštěstí to není jen o hlavní hrdince, a jiné postavy, jako jsou její manžel nebo její dcera, tenhle film v mých očích alespoň trochu zachraňují a drží ho alespoň v těch průměrných vodách. Na rovinu tedy říkám, že tohle mi nesedlo a asi jsem od toho očekával něco jiného. Jednoznačně se jedná o veliké zklamání, uděluji tři mírně podprůměrné hvězdy. (21.11.2010)

Hodnocení zde sice možná není příliš vysoké, avšak já před zhlédnutím od filmu díky jeho tématu čekal hodně a moje očekávání se z velké části naplnila. Helen je velmi silné drama, které stojí na beznadějné, smutné atmosféře (dobarvené výbornou hudbou a neméně působivou kamerou), která diváka zaplní spoustou pocitů, ale hlavně na Ashley Judd, která zde předvádí maximum, co může vůbec herečka v takové roli předvést. Je však potřeba podotknout, že i ve vedlejší postavy Mathildy nebo Davida tu nejsou jenom do počtu a jejich osudy je třeba brát v potaz. Jediný problém filmu vidím v tom, že ne všechno mi přišlo úplně reálné (hlavně chování manžela v některých chvílích), mírný konec paradoxně vyznívá relativně přirozeně. "Neptá se mě, jak se cítím...ona to ví." (15.10.2011)

Každý život je svojí podstatou manio-depresivní. Myslím, že maniodepresivitu lze vidět i v životě zvířat a do konce i rostlin. Nedovedu rozpoznat, zda se u Heleny jednalo o bipolární nebo monopolární depresi. Nejspíš to druhé. Určitě na filmu spolupracoval poradenský štáb lékařů a psychiatrů a jednotlivé projevy nemoci ve filmu byly pečlivě konzultovány. Nicméně nemám k režisérce, Sandře Nettelbeckové, potřebnou důvěru. Nemám ji v otázce vedení herců (přehrávání či nedohrávání?), dialogů, volbě prostředí (i já bych se v něm zbláznil), ani hudbě, kterou považuji za vyloženě nepatřičnou. Ještě mám v dobré paměti film Frédérica Dumonta " Un ange à la mer", který mě v nejistotě nenechal. Zde mi pořád něco říkalo, že by stačilo se obléct do montérek a vyjet s kolečkem na zahradu nebo si tam alespoň sednout na slunce. Pozn. 1: Mnohem více reflexe na toto téma - než dvě hodiny dívání se na očividně zdravou ženu, která "to jen hraje" - je v písních, ať lidových nebo rockových: ve "Wish you were here" (Waters, Gilmour) stačí jen jednotlivé expresvní "výkřiky" (tell blue skies from pain, swimm in the fish bowl, cold comfort, leading role in the cage,...), Jimi Hendrix vyjadřuje své "Manic depression is a frustrating mess" lépe než slovy hrou na kytaru. Pozn. 2: Není asi náhodou, že mojí nejváženější spisovatelkou je Virginie Wollfová, a také Ingeborg Bachmannová a Sylvia Plathová. Více v jejich díle než v jejich osudu je patrné, co se s nimi právě děje. Psát jako VW nelze "beztrestně". Dvacet dní před smrtí si v deníku naordinovala správnou terapii "Occupation is essential. And now with some pleasure I find that it’s seven; and must cook dinner. - Důležité je stále něco dělat. A s jistým uspokojením ztjišťuji, že už je sedm a musím jít vařit večeři." To by ovšem nesměla právě psát "Pointz Hall" (později přejmenované na "Mezi akty" - nejodvážnější dílo světové literatury. O něco dříve se ptá (2.10.1940): "Ought I not to look at the sunset rather than write this? - Neměla bych se radějí dívat na západ slunce, než psát tohle:" Pozn. 3: Ještě jeden člověk přichází do tohoto společenství: Georg Trakl. Říká se (Ernst Jünger), že válka zoceluje. Alespoň pro Trakla a VW (viz z celý zápis ze dne 2.10.1940) to zřejmě neplatí. Pozn. 4: Můj komentář je jen doplněk ke komentáři Faidra****. (25.05.2020)

Reklama na elektrošoky s castingem narychlo vypůjčeným z upoutávky na podpůrné přípravky při úbytku estrogenu, kde tvůrci o depresi neměli ponětí, nebo v ní právě hluboko uvízli... Nesoudržný pár, složený z přehrávající Ashley Judd a Gorana Visnjice, který, jako by se na plac připletl z cateringu při roznášení kávy, už pro mě nemohl nic udělat. Nuda z deprese, deprese z nudy - vyberte si. (26.06.2013)