poster

Jak rodí chlap

Drama / Povídkový

Československo, 1979, 85 min

  • dobytek
    **

    První povídka od Trošky mi velmi silně připomínala ty nejhorší fakanofilní výplody od Marie Poledňákový. A navíc ještě tam všichni pořád lyžujou. 0% - Druhá povídka s kriminální zápletkou byla o něco lepší, ale přišlo mi to celý takový srašně odfláknutý. 50% - V poslední povídce skvěle zahrál Pavel Zedníček hospodskýho povaleče. Ten mě fakt dokázal pobavit. Sice ta jeho finální náprava dojem trochu pokazila, ale i tak je z těch povídek tahle poslední nejlepší. - 70% Celkovej dojem z filmu: 40%(26.9.2012)

  • veronikav
    ****

    Hodně zapomenuté povídky . Poštovský panáček mě hodně dojal :-)(7.2.2010)

  • igi B.
    **

    Průměrný, avšak snad ještě nadějný debut. Co následovalo, ví každý nejlíp sám. Viděl jsem někdy tenkrát před čtvrtstoletím a vím, že už nikdy neuvidím...(8.1.2006)

  • WANDRWALL
    **

    Co je to chlap? Až po jasném zodpovězení na tuhle otázku se může začít jeho zrozování.(21.4.2011)

  • kingik
    **

    Poněkud zatuchlejší povídkový film, který svedl dohromady tři režiséry, jejichž tvorba se během příštích let rozešla. Zatímco pro Jana Ekla režírujícího druhou povídku s názvem "Hádanka", to byl první a poslední režijní příspěvek, kterým oblažil na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let českou kinematografii, pro Vladimíra Drhu to byl už čtvrtý film, respektive povídka s názvem "Věrné milování" a začínající Zdeněk Troška byl ještě natolik umírněný, že byste z jeho povídky "Poštovský panáček" jen těžko poznali jeho dnes již typický režijní rukopis. Horší je to, že tenhle film nebyl ani pro jednoho z režisérů nijak podstatně významný. Převládá pocit, že to všichni tři chtěli mít rychle za sebou a do příběhů se moc nepoložili. Je to škoda, protože povídky svůj potenciál měly, ale vzhledem k jejich nízké výrazovosti se jim nepodařilo atakovat víc, než hranici slabého průměru. A to zrovna nejsou "kandrdasky" obsazené povídky. Každá z nich je nějakým způsobem jiná, spojuje je pouze společné téma rodičovství z pohledu táty od rodiny. Každý si ve svém příběhu prožije své trápení, nějakou kritickou chvíli, a hned po skončení každého z nich, současně odezní i divákův zájem o nějakém delší dobu přemýšlet nebo se nad ním prožitkově zastavit. Vyplývá z toho, že příběhy jsou odpovídajícím způsobem zrežírované, avšak chybí větší řemeslná kvalita s větším kreativním zanícením. Neotřele vypadající zápletky jsou podávány fádně odtažitým až nezajímavým způsobem. Film si možná dělal nárok, určité ambice na to vymanit se z jednotvárnější normalizační filmové tvorby, ale v globálu to byl spíše výchovný koncert pro fotříky za "sociku", co nějakým způsobem pochybili. To, že povídky nestrhnou svým vypravěčským stylem, se ukázalo jako rozhodující. Asi nejpřípustnější, a možná i na dnešní dobu aplikovatelná, se jeví povídka tehdy s méně známým Zedníčkem. Jeho kreace nezodpovědného otce docela v té nudné šedi zaujme, i když i zde je patrný značný morální podtext, jemuž celý projekt podléhá. Film pro svoje morální a výchovné poselství divácky zapadl. Není příliš vyhledávaný ani pro televizní vysílání, v němž se sice už objevil, avšak i na televizních obrazovkách si k divákům cestu neproklestil. Zajímavý tento film tedy zůstává hlavně v tom, jaké režijní persony se v něm spojily, a co to nakonec vyneslo. A vzešlo z toho to, co jsem popsal výše. Film, který se do paměti nevryje téměř ničím. A když už, hned z ní vypadne. Ojedinělý filmový projekt se zkrátka výraznější odezvy nedočkal. Mé hodnocení: 40%(14.12.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace