Hlad

Skupinka prívržencov republikánskej armádnej zložky IRA, odsúdená v Severo Írskej väznici Maze, zahájila hladovku. Jej cieľom je dosiahnuť status označenia "politický väzeň". Toto zaradenie by im zabezpečilo miernejšie tresty, lepšiu stravu či zaobchádzanie. Namiesto toho sa dostávajú do otvoreného boja s "bacharmi", ktorých praktiky hraničia s neľudským správaním. Píše sa rok 1981 a toto je skutočný príbeh o udalostiach, ktoré otriasli svetom. Bez ohľadu nato, aké "čisté" úmysly malo zoskupenie IRA ( zabezpečenie slobody osamostatnením sa Írska od V. Británie ), príde mi prinajmenšom za vlasy pritiahnuté, že každý na tomto svete, chce dosiahnuť svojho cieľu za pomoci násilia, vraždenia a páchania iných zverstiev na obyčajných ľudoch ( nie, že by bola V. Británia svojim kolonizovaním bez viny ). "Hunger" vo mne vyvolal minimálne emócie. Nuž, vraždili, tak sa s nimi zaobchádzalo tak, ako by sa malo s každých vrahom. Nech si to každý obráti na seba, nech si každý o mojom názore myslí čo chce ( lebo údajne je táto skupina vďaka svojim skutkom z minulosti, v boji za "slobodu", stále "populárna" - no mne sú jej kroky rovnako proti "srsti", ako akýkoľvek výstrel z pušky amerického vojaka v Afganistane, Iraku či Vietname. A snáď nemusím pripomínať, že tam o slobodu nešlo, že? ). V poslednej polhodinke niekoľko scén vzbudilo odbor či "nechuť". Sebatrýznenie je však rovnako chorobou, ako seba-poškodzovanie. Osobne mi hlavného hrdinu vôbec neprišlo ľúto. Áno, je to smutné. No za všetko si predsa mohol sám. Bude snáď niekto niekedy obhajovať kroky Nórskeho vraha nevinných detí Breivika, ktorý chcel taktiež, ako iný šialenci dosiahnuť zmenu politického smeru násilím? Na záver, film dobrý, herecký výkon hl. "hrdinu" taktiež, ale - nuda. Možno to tak pociťujem z dôvodov "totálneho" odosobnenia sa, no fanúšikom ( skutočných ) vrahov som nikdy nebol. (25.02.2014)

Strohé, surové, silné ... výborné. Zo spojenia McQueena a Fassbendera môže podľa mňa vzísť len kvalita. Človek, keď chce niečo poriadne pozerať v našej televízii, tak si musí počkať na neskoršiu hodinu. Ja som si počkala a druhý raz som si pozrela Hlad. Vďaka bohu za to, že televízia ovláda len naš sluch a zrak a nie aj čuch. Uff. (24.09.2013)

Velmi intenzivní filmový zážitek. Dramat o irském protibritském odboji a jeho extrémní formě představované Irskou republikánskou armádou bylo již natočeno bezpočet a zpravidla výborných, Hlad není jiný, jen tím, že jeho dějový rámec bez znalosti souvislostí nechává diváka apriori stranit vězněným členům IRA a tím se mírně přiklání na jejich stranu barikády, neboť věznitelé jsou tu těmi špatnými a vězni obětmi, přináší k viděnému možná trochu falešný rozměr, který má příchuť kontroverze. Nic to však nemění na tom, že sám fenomén protestní hladovky, dovedené navíc až na samu mez, je ryzí projev síly osobnosti a lidské vůle, který nelze ignorovat, neboť jeho vlastní podstata je palčivá...ať už jsou důvody k takovémuto protestu jakékoliv... Film Stevea McQueena má pak v sobě obsaženy dva zdánlivě nesourodé protipóly - na straně jedné jde o silně politický film, na straně druhé je tu však čistokrevné vězeňské drama s přesahem k spirituální povaze hrdinství na principu sebeobětování se. Silný film... (10.05.2011)

Někdo by si dle popisu mohl říci "Pche, další vezeňský drama"...po zhlédnutí by jen sbíral oči po podlaze. Tento snímek vyniká nejen kontroverzností, hlavně brutálním jednáním dozorců s vězni, ale především jednou věcí – všudypřítomným hrozivým tichem. Tak tichý snímek jsem snad ještě nikdy neviděl a byla to výborná volba, protože snad ani nejdramatičtější hudba by nevyvolala hrůznější dojem. To dusivé tiché prostředí narušil pouze v polovině stopáže téměř půlhodinový rozhovor, ve kterém Bobby obhajuje své myšlenky a důvody hladovky. Pocity z posledních deseti minut se dají téměř přirovnat k dojmům z Requiem za sen, a to je tedy co říct. Nejúděsnější na tom stejně ale je to, že se jedná o natočení dle skutečné události a kdo ví, jestli realita nevypadala ještě více nehumánně. Silný zážitek, velmi doporučuji. 80% (11.08.2012)

Jmenovec legendárního herce (opravdu nevím jestli se nejedná o vtip či pseudonym) nám ve svém režijním debutu představuje nepředstavitelné podmínky irské věznice na které doplácí její "obyvatelé". Otřesná hygiena, drsná šikana ze strany dozorců, to vše vyústí v protestní hladovku. Jedná se o malý a neskutečně pomalý film, na který se člověk musí psychicky velmi dobře připravit. Film nemá stanovený pevný příběh a jedná se spíše o sled scén, které na sebe moc nenavazují a ze začátku bude mít divák docela problém se orientovat. Celý snímek je vyprávěn spíše formou obrazů a dialogy se vyskytují jen když je to opravdu nutné. V druhé části se režisér zaměřuje na hlavní postavu, ve které se poprvé pořádně předvede Michael Fassbender v úplně jiné úloze než v jaké jsme ho viděli doposud. Je vidět, že se roli plně oddal a výborný výkon předvede jak v takřka 20-ti minutovém nesestříhaném rozhovoru, tak i v pozdějších fázích, kdy se z něj stává troska ne nepodobná Christianu Baleovi z "Mechanika" (kdo viděl ví co může očekávat). Snímek to je opravdu zajímavý a ukazuje to co běžně ve filmech nevídáme a popravdě ani nechceme vídat, chce to jen obrnit se velkou dávkou trpělivosti, protože některé části se opravdu táhnou hlemýždím tempem. (07.06.2010)