Hlad

Skupinka prívržencov republikánskej armádnej zložky IRA, odsúdená v Severo Írskej väznici Maze, zahájila hladovku. Jej cieľom je dosiahnuť status označenia "politický väzeň". Toto zaradenie by im zabezpečilo miernejšie tresty, lepšiu stravu či zaobchádzanie. Namiesto toho sa dostávajú do otvoreného boja s "bacharmi", ktorých praktiky hraničia s neľudským správaním. Píše sa rok 1981 a toto je skutočný príbeh o udalostiach, ktoré otriasli svetom. Bez ohľadu nato, aké "čisté" úmysly malo zoskupenie IRA ( zabezpečenie slobody osamostatnením sa Írska od V. Británie ), príde mi prinajmenšom za vlasy pritiahnuté, že každý na tomto svete, chce dosiahnuť svojho cieľu za pomoci násilia, vraždenia a páchania iných zverstiev na obyčajných ľudoch ( nie, že by bola V. Británia svojim kolonizovaním bez viny ). "Hunger" vo mne vyvolal minimálne emócie. Nuž, vraždili, tak sa s nimi zaobchádzalo tak, ako by sa malo s každých vrahom. Nech si to každý obráti na seba, nech si každý o mojom názore myslí čo chce ( lebo údajne je táto skupina vďaka svojim skutkom z minulosti, v boji za "slobodu", stále "populárna" - no mne sú jej kroky rovnako proti "srsti", ako akýkoľvek výstrel z pušky amerického vojaka v Afganistane, Iraku či Vietname. A snáď nemusím pripomínať, že tam o slobodu nešlo, že? ). V poslednej polhodinke niekoľko scén vzbudilo odbor či "nechuť". Sebatrýznenie je však rovnako chorobou, ako seba-poškodzovanie. Osobne mi hlavného hrdinu vôbec neprišlo ľúto. Áno, je to smutné. No za všetko si predsa mohol sám. Bude snáď niekto niekedy obhajovať kroky Nórskeho vraha nevinných detí Breivika, ktorý chcel taktiež, ako iný šialenci dosiahnuť zmenu politického smeru násilím? Na záver, film dobrý, herecký výkon hl. "hrdinu" taktiež, ale - nuda. Možno to tak pociťujem z dôvodov "totálneho" odosobnenia sa, no fanúšikom ( skutočných ) vrahov som nikdy nebol. (25.02.2014)

Tak tohle drsné drama mně dostalo. Filmy z vězeňského prostředí mají vždy něco do sebe. Ta koncentrace různých živlů na malém prostoru, nutnost dodržování kázně i okamžité represe ze strany dozorců nabízejí u vězeňských filmů celou škálu dramatických okamžiků samy o sobě. Pokud se však nacházíte v britské věznici odsouzený jako člen IRA za teroristické akce je pobyt za mřížemi ještě výrazně drsnější... Ono padnout Britům do spárů jako zločinec nebyl nikdy med a nic na tom nemění fakt, že se příběh odehrává ,,až'' v roce 1981. Na stranu druhou IRA se svými atentáty a bombovými útoky skutečně zařadila do povědomí ani tak ne jako osvobozenecká armáda, ale spíše jako teroristická organizace. Osobně bych nebránil ani Skotům ani Irům v nezávislosti a to ani za předpokladu, že Spojené království se značně zmenší... Snažil bych se však věc řešit politicky, diskusí tak jak nabádal pastor Bobbyho před jeho definitivním rozhodnutím. Sice leckomu může připadat brutalita stráží za hranou, na stranu druhou když si uvědomíme co vězni na svých celách dělali, moc se dozorcům nedivím.... Tam už nešlo o potlačení protestu, ale o možnost nějaké epidemie z katastrofálních hygienických podmínek. Ty však neudělali vězňům dozorci, ale chlívky si z cel udělali sami vězni... Hlad je drsným snímkem. První polovina nás seznámí s některými z vězňů i důvody, zač jsou zavření. Jelikož se jejich snaha o uznání vězňů IRA jako politických vězňů nedaří, přistupují ke stále drsnějším metodám vzdoru. Bobby Sands nakonec sáhne k hladovce. Smekám před Fassbenderem a jeho výkonem. Opravdu nechápu jak tvůrci dosáhli takového stupně vyzáblosti. Už jsem viděl pár filmů o hladovějících i hladovkách, nikdy jsem ale neviděl takto podrobně krůček po krůčku chátrat lidské tělo. Bylo to jako když vadne nezalévaná květina. Ačkoliv se ve filmu moc nemluvilo, každý záběr měl neskutečnou výpovědní hodnotu a slov nebylo třeba. Kladu si však otázku co měl film říci. Bylo to o mučedníkovi, který se obětoval za svobodu? Nebo o teroristovi, který zbytečně zemřel za své ideály? A co ti další co zemřeli hladem na bloku H v Long Kesh od května do srpna roku 1981? Ať tak či tak, film si zcela jistě zaslouží vysoké hodnocení jaké již dnes má. Dávám 4 cigára ubalená ze stránek Bible. * * * * (13.08.2014)

Velmi intenzivní filmový zážitek. Dramat o irském protibritském odboji a jeho extrémní formě představované Irskou republikánskou armádou bylo již natočeno bezpočet a zpravidla výborných, Hlad není jiný, jen tím, že jeho dějový rámec bez znalosti souvislostí nechává diváka apriori stranit vězněným členům IRA a tím se mírně přiklání na jejich stranu barikády, neboť věznitelé jsou tu těmi špatnými a vězni obětmi, přináší k viděnému možná trochu falešný rozměr, který má příchuť kontroverze. Nic to však nemění na tom, že sám fenomén protestní hladovky, dovedené navíc až na samu mez, je ryzí projev síly osobnosti a lidské vůle, který nelze ignorovat, neboť jeho vlastní podstata je palčivá...ať už jsou důvody k takovémuto protestu jakékoliv... Film Stevea McQueena má pak v sobě obsaženy dva zdánlivě nesourodé protipóly - na straně jedné jde o silně politický film, na straně druhé je tu však čistokrevné vězeňské drama s přesahem k spirituální povaze hrdinství na principu sebeobětování se. Silný film... (10.05.2011)

Ticho na začátku, ticho na konci a mezi tím předlouhý dialog, který osvětlí vše. Tedy, skoro... je třeba vědět něco o vztazích mezi irčany a anglány v průběhu 20. století... a přiznávám, že tady mám mezery. Mimo jiné mě film ale přiměl si o tom zjistit něco víc. Na výběr je toho dost: http://www.irishfilm.net/IRA.html (05.11.2009)

Líbilo se mi jak si kamera vždy vybere jednoho zástuce z každé frakce (vězni, bachaři, těžkooděnci) a nenásilně ho sleduje. S hlavním hrdinou se vlastně seznámíme až za dost dlouhou dobu, a to hlavně díky dlouhému rozhovoru s knězem. Jinak se toho ve filmu moc nenamluví, ale o to je právě působivější. Režisérovi se daří vtáhnout diváka do vězeňské atmosféry plné klaustrofobického ubíjejícího hnusu, napětí, odhodlání větňů a frustraci bachařů, kterou si s gustem vybíjej na vězních. Samotná finální hladovka je kapitola sama pro sebe, velmi realisticky natočená změna těla vám vezme jakoukoli chuť se někdy o něco takového pokoušet. Nebyla to pro Británii veselá doba a po skončení jsem měl chuť se najíst. (14.12.2009)