Ano, šéfe!

patřím mezi lidi, co si dají radši guláš s pěti za šest pětek v obyčejný putyce, než 5x dražší krásně nazdobené nic na velkém nahřátém talíři v luxusní restauraci... můj postoj k problematice nezměnil ani plešatý vtipálek se slovníkem dlaždiče, který se okouká už po druhém dílu... nicméně je to jedna z mála věcí, kterou v televizi nepřepnu. 60% (03.07.2009)

Tento pořad, který bych přiřadil do novodobých kritických Reality Show nám jako jeden z mála ukazuje, jak někteří lidé po revoluci začali podnikat v oborech, kterým ani trochu nerozumí a ještě si do své restaurace nebo hospody pozvou televizní štáb s plešatým frickem z gestapa, aby jim řekl v čem dělají chybu.Ten jim pak většinou proběhne kuchyní jak vítr, ukáže jim, že tam mají neskutečný bordel jak v tanku, Dokáže jim, že ti kuchaři co vaří ty dobroty vlastně ani kuchaři nejsou, jelikož neznají ty základní gastronomické postupy. Ukáže jim, že jsou tak tupí, že ani nedokážou vytvořit jídelní lístek, tak aby na tom vydělali, protože neumí ani malou násobilku a nakonec, aby toho nebylo málo ochutná třeba jejich guláš, co vlastně ani není guláš, ale obarvená voda s paprikovou příchutí a cibulovým podkladem .A oni se pak diví, kroutí hlavou a tváří se dotčeně, protože si ho pozvali, aby je chválil a ne, aby je kritizoval, protože si hlavně chtěli udělat reklamu, přitom se ve většině případech ztrapnili. Někdy je to i skoro jako groteska, kdy oni nadávaj na něj, on nadává na ně. Fakt sranda, pár dílů stojí za zkouknutí. I když je pravda, že nám po revoluci vyrostli restaurace jako houby po dešti, tak po zhlédnutí tohoto pořadu už chodím jen do hospod a to fakt jenom na to pivo. Za reálnost a zábavu musím dát 100%. (15.01.2021)

Když z jídelního lístku restaurace, do které si chodíme v práci na obědy, zmizel kuřecí plátek s broskví a eidamem a místo ohavné bramborové kaše z prášku nabídli šťouchané brambory s dozlatova osmaženou cibulkou, zachtělo se mi pokleknout na kolena a zvolat: Díky pane Polreichu za to, že jste obohatil češtinu slovem kruciprdel a alespoň některé české restaurace donutil vařit slušné jídlo. (09.04.2010)

Na české poměry nečekaně zdařilý pořad. Některé díly samozřejmě zaujmnou více, některé méně, ale já už se nemůžu dočkat, až si jednou zajdu do ´´napravené hospody´´........... ZDENĚK POHLREICH ---- VZDĚLÁNÍ ---- Gymnázium, Praha...Hotelová škola, Praha...Institute of Business Studies, Praha......PRAXE : od května 2007 hotely Imperial a Metropol, šéfkuchař 2004 - 2007 hotel Prague Marriott, šéfkuchař a odpovědný vedoucí pro restaurace Marriott a Renaissance 2002 - 2004 hotel Renaissance Praha, šéfkuchař 1998 - 2002 hotel Radisson SAS Praha, šéfkuchař 1996 - 1998 hotel Villa Voyta Praha, šéfkuchař 1993 - 1996 hotel Renaissance Praha, sous-chef 1991 - 1993 restaurace La Guillotine, Adelaide, Austrálie, šéfkuchař 1990 - 1991 restaurace Het Schellinkje, Meppel, Nizozemí, šéfkuchař 1975 - 1989 různé hotely a restaurace, Praha -----OCENĚNÍ ---- 2000 vítěz President's Award, Hong-Kong, Radisson SAS.....2001 vítěz President's Award, Cancún....Profesionální školení Cukrářský kurz na Regency College of T.A.F.E., Austrálie...LOTS training na Management School od Radisson SAS, Gothenburg, Švédsko......2002 Foundation of Leadership, Antem Marriott hotel, Mallorca 2003 kurz Creating Marriott Leadership Culture, Renaissance hotel Praha.....Mezinárodně certifikovaný školitel HACCP .......... PŘEHLEDNĚJI NA http://zivotopis.osobnosti.cz/zdenek-pohlreich.php (17.04.2009)

S odstupem času je pro mě Ano, šéfe! definitivně nejlepší televizní show, která se tady objevila minimálně od revoluce. Absolutně mě nezajímá, že nejde o originál, že Ramsey umí být vtipnější a drsnější. Já chci vidět českou mutaci pořadu v našich podmínkách a s typickými trademarky českých restaurací. Celou dobu se tak divák může mastit na buranství, postkomunistické malosti a neschopnosti změnit zajeté koleje. To vše ve vyhrocených situacích těsně před krachem a v některých případech i v nekonečném labyrintu dluhů. Člověk žasne, kolik primitivů se dostalo k penězům, Naštěstí většina z nich o ně rychle přišla, takže jim není třeba závidět. Ovšem je nutno přiznat, že poměr primitivů a sympaťáků se časem skoro vyrovnal a epizody byly o to emocionálnější. O Pohlreichovi jsem do té doby neslyšel, to přiznávám bez mučení, ale už během pár dílů jsem si jeho rázný styl zamiloval stejně jako většina národa. Po lehce nervózní první epizodě se brzy rozkoukal, začal brutálně hláškovat a již během první série se etabloval v jednu z největších televizních hvězd. Je navíc úžasné sledovat, jak se díl od dílu dostává do větší pohody a celé natáčení si neskutečně užívá. Show má hned několik legendárních vrcholů. Kluk, co si přišel hrát s kamením, naprosto nepochopený význam slova podnikání dvou blbů z Brna, lidský odpad podnikající v Německu (samozřejmě původem Čech), naivním snílkům oči otevírající návštěva Chicaga nebo smutný klaun Bolek, který se utápí v chlastu v té době ještě na své farmě. Třešničkou na dortu jsou pak platonické lásky, které vznikly během natáčení pořadu, když dotyčné dámy neustály sálající charisma legendárního Šéfa. Pojď, Zdéňo! (11.09.2009)