Machete

Po dlouhých pěti letech nastal znovu Úsvit ve Městě hříchů a pan Rodriguez je zase chytlavý jako mexická chřipka! Navíc se strýček Danny konečně doasociáloval k hauptce, která mu sedla jako hispánský mukl do San Quentinu a neexistuje snad slušivější doplněk k jeho obvyklému outfitu, než šedesáticentimetrová mačeta. Nezbývá, než doufat, že se v roce 2015 po Spy Shits VI Bobo zase vrátí ke kořenům a pan Trejo nebude zrovna zaneprázdněn šikanováním drogových dealerů v nějakém útulném korekčním zařízení . (24.09.2010)

Machete je svižnou a chytře natočenou žánrovou hříčkou, která baví neutuchajícím tempem, pravidelným přísunem hlášek, nekompromisní akcí a perfektním obsazením všech rolí. Jediné výraznější zaváhání vidím v závěrečném souboji Trejo vs. Seagal, ze kterého šlo filmařsky určitě vytěžit více. Jinak nemám proč remcat a osobně doufám, že ten závěrečný vtip v podobě titulku slibujícího další dvě pokračování dojde naplnění. Tahle mačeta je dostatečně ostrá, aby utáhla vlastní sérii. Ruku na to! (10.09.2010)

Machete patří k tomu druhu akčních filmů, které mě neprovokují nebo neuráží, ale po pravdě řečeno mě ani nijak zvlášť nenadchnou. Za to první může nadsázka, která je sympatická a umožňuje odpustit tradiční plytkost scénáře akčního filmu, za to druhé může stereotyp, protože Rodriguez točí pořád totéž a přiznávám, že nejvíc sympatií u mě sklidil svou amatérskou prvotinou natočenou za pár stovek dolarů. Navíc obsadit takového Danny Treja do hlavní role je víc než odvážné, protože to je vyloženě typový herec, který sice ustojí malé role, ale tam, kde má ve velkém partu něco pořádného odvést, troskotá jako spousta jiných akčních herců. Taky scénář je tradičně nehluboký a prostě jenom využívá figurek zavedených akčních schémat, krásné holky, cyničtí zabijáci, neprůstřelný akční hrdina, to všechno tady už tisíckrát bylo. Celkový dojem: 50 %. (08.03.2011)

Hviezdou Machete nie je Danny Trejo – Mačeta, a dokonca ani Danny Trejo – záhradník :-) Ten týpek, hoci naňho čoby skultovnenú hereckú legendu jedného subžánru nedám dopustiť, proste nevie hrať – vie sa iba xichtiť. Hviezdou Machete je početná skupinka prďácky obsadených záporákov, medzi ktorými si každý divák nájde toho „svojho“ bad-ass-mother-fuckera. Pre mňa je ním za veľkými slnečnými okuliarmi sa skrývajúci Don Johnson. Hoci i Seagal si svoj part vychutnáva každým dúškom. Rok 2010 je holt filmovým rokom starých dobrých, dnes už zašlých akčných hrdinov... Rodriguez pojal jeho „flick“ Machete orgasticky štýlovo a pravdepodobne si z neho zapamätáte viacej scénok než z Planéty Teror. Ale chýbajú mu dialógové perly s potenciálom skultovnenia a chýba mu tiež prítomnosť ďalšej pošahanej postavičky s tvárou pána veľkého, Q. T.. (02.10.2010)

Prvních pět minut jsem si říkala, co mě vlastně donutilo na tenhle film zajít, a teprve stylové úvodní titulky a jméno mého oblíbence Boba De Nira mi prozradily, proč mě v jakémsi slabém okamžiku mé existence napadlo, že tohle je přesně ten film, který musím vidět v kině. Škoda, že se ale tohle procitnutí znovu vytratilo už o několik minut později. Rodriguezově orgasmu nad usekanými částmi lidského těla nerozumím, tedy rozuměla bych mu mnohem více, kdyby Machete měla styl jako Sin City, působila více jako černá komedie nebo aspoň využila svého označení "přístupné od 18 let" i v jiných oblastech než jen v prezentaci délky lidských střev. Nepopírám, že si Machete najde své příznivce (ČSFD je toho důkazem), ale nějak tipuji, že se budou nacházet především v pánské populaci, jelikož šestadevadesáti procentní ženy pravděpodobně nebudou slintat nad Jessicou Albou a Lindsay Lohan a už vůbec ne nad Dannym Trejem. Podobně jako Grindhouse, i Machete pro mě zkrátka zůstane filmem, který možná úplně nezapomenu, ale při jeho sledování si se užírám nudou a říkám si, co v tom kině sakra vůbec dělám. (01.12.2010)