Il Casanova di Federico Fellini
Fellini's Casanova
Casanova
Fellini's Casanova
Režie:
Federico FelliniScénář:
Federico FelliniKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Nino RotaHrají:
Donald Sutherland, Tina Aumont, Dudley Sutton, Reggie Nalder, Diane Kurys, Chesty Morgan, Sandra Elaine Allen, Daniel Emilfork, Mary Marquet, Micha Bayard (více)Obsahy(2)
Felliniho Casanova, jedno z nejnádhernějších děl italského maestra, je film výjimečné vizuální odvahy a imaginace, pozorně a pečlivě promyšlený do posledního políčka. Donald Sutherland v něm předvádí úžasný herecký výkon jako Casanova za zenitem, který se při svých cestách po Evropě sužované nemocemi podmanivě, ale s nádechem znuděné lhostejnosti, zaplétá do nejrůznějších milostných a politických dobrodružství. Film prosycený romantickým pesimismem boří mýtus o Casanovi jako velkém milenci a místo toho ho představuje jako obyčejného muže, strhávaného neobyčejnými okolnostmi. Felliniho Casanova je pozoruhodný i podmanivou hudbou režisérova dlouholetého spolupracovníka Nina Roty a pyšní se také Oscarem za kostýmy Danila Donatiho. Film, kompletně natočený v ohromných římských ateliérech Cinecittá, bývá s oblibou vnímám jako režisérovo elegické rozloučení s uplynulou érou italské kinematografie. (Magic Box)
(více)Recenze (38)
2,5 Nemôžem tomuto dielu uprieť veľkú mieru originality, jednotlivé výjavy sú nápadité a zopár ich je dokonca až podmanivých (opera, umelá žena), hlavne čo sa výtvarnej stránky týka. Lenže pri tej ohromnej dĺžke začína byť film časom jednotvárny, každý ďalší dekadentný výjav nudí čoraz viac, všetky tie bizarné postavy sú čoraz otravnejšie. Donald Sutherland zahral svoju postavu veľmi dobre, ale mohol by sa aj pretrhnúť, film zaujímavejším nespraví. To, že Fellini natočil tento film akurát po Armarcorde a napriek tomu si dovolil tvrdiť, že ide o jeho najlepšie dielo, svedčí o jeho nesúdnosti. ()
Vůbec se mi to nelíbilo, připadá mi to jako kdyby každý musel jednou natočit špatný film, Fellinimu se to povedlo zde. ()
Casanova Federica Felliniho je film, přesto ho hodnotím jako oživlý surrealistický obraz. Kdybych měl hodnotit jen po filmové stránce, tedy že by měl i něco sdělit, hodnotil bych mnohem hůř a to by si takto skvostně obrazově ztvárněné dílo nezasloužilo. ()
"Co jsem chtěl vyjádřit tím filmem? Dospět konečně jednou k nejvlastnější podstatě filmu, k tomu, co je podle mne totální film. To znamená udělat z filmu obraz..." (Federico Fellini) Od něj asi nečekáme pouhý životopis. Místo toho obdržíme destrukci casanovského mýtu. Osvětlující kritiky často zdůrazňovaly, že Felliniho hrdina má málo společného s historickou osobností, jež byla "největším italským vypravěčem 18. století" (Fellini prý natáčel též přímo v severočeském Duchcově, kde Casanova napsal "Příběh mého života"), jiné šly dál a tvrdily, že mistr vytvořil "epopej vlastního odcizení", že se stal "italským Orsonem Wellesem, jenž nepotřebuje točit žádný film, protože uměleckým dílem je on sám". Ve smutné atmosféře snímku rovněž cítím smutek nad koncem italského filmu. Krátce předtím zfilmoval Kubrick nepřekonatelného Barryho Lyndona. Taky se odehrává v barokním 18. století (osvícenec Casanova je barokní!), Kubrick ve světle největších malířských a hudebních mistrů, Fellini v temnotě přeumělkovaných chrámů, oba se kriticky opírají o životopis dobrodruha křižujícího Evropou, jehož měl hrát v obou filmech původně Robert Redford. Kubrick je však světlý rozum, Fellini snové nevědomí. Chová se jako duchcovské služebnictvo, pro dobrodruha má pouze posměch. Je pro něj "typický italský mužský, šejdíř a fašista. Co jiného je ostatně fašismus než neschopnost dospět?" (Fellini). Bere ho tak s ironickou nadsázkou jako smutného sexuálního atleta s "mechanickým ptákem" (jeho sportovní stránka je filmu zdůrazňována neustále, nejvíce v "čísleném" souboji s podkoním). V horizontální části aktu by mohl být opravdu nápaditější. Jenomže, co má tento Sysifos dělat, když je pouhým pístem ze stroje, jak naznačí zážitek z Drážďan. Co zkoušet jiného, než ukájet se radostí, že je v Paříži? Pokusit se utopit kvůli jediné věci, na níž záléží? Zahlédnout obryni a zatoužit po dalším dobrodružství, po další epizodě? Se všemi druhy ženy, každého stáří a tvaru? Film vyvstávající z kanálů se blíží špatnému vkusu, avšak několikrát (kupř. v bujarém veselím benátského masopustu s obrovskou hlavou v hlubinách či se stejně mechanickou loutkou) promluví "básník filmu". ()
Výtvarne štylizovaný Casanova je film, ktorý sa nachádza mimo akejkoľvek kategórie. Obdivuhodne obsadený Donald Sutherland podáva dosiaľ nepoznané kvality. Jedinečné curicullum v divadelných kulisách. Nič pre romantické či erotiky chtivé "duše". Alebo menej náročný film pre náročnejšieho diváka. 80% ()
Po Satyriconu druhý Felliniho historický opus je přes znatelně větší délku daleko soudržnější a ve svém sdělení intenzivnější, což je jistě zapříčiněno i rozdroleností Satyriconu, naproti čemuž vychází Casanova z mimořádných pamětí samotného protagonisty, které jsou co do detailu a velkoleposti vyprávění naprosto nesrovnatelné s torzem antického románu. Donald Sutherland, byť nejsem jeho extra fanoušek, se - to musím přiznat - hlavní role zhostil naprosto skvěle. Pro postavu Giacoma Casanovy má vlastně velmi dobré předpoklady, z nichž bych jednu za všechny zmínil uhrančivost. Milostné epizody z Casanovova života a různé cestování po Evropě a poznávání tehdejších dvorů je natočeno snad Felliniho nejstylizovanějším způsobem, který nechává v zapomnění i místy bizarní kulisy Satyriconu - ty robotickou milenkou, igelitovým mořem či vilnou jeptiškou hravě překonává. Vynikajícím způsobem natočená mírně groteskní a téměř vůbec ne erotická kostýmovka s osobitou výpravou je na hodně silné (a spíše lepší) 4*. --- Giacomovi jsem napočítal 11 obětí. ()
Felliniho adaptace autobiografického memoáru samotné skutečné postavy Casanovy. Symbolická, vysoce stylizovaná mizanscéna s řadou působivých vizuálních efektů, které podporují zhýralost hlavní postavy projevit jakékoliv skutečné emoce. Fellini a jeho averze k této postavě je patrným filmovým aspektem, který hraje klíčové postavení v návaznosti na narušení falešné představy o Casanovi jako o osvíceném svůdci. en se v hermetickém světě plném masek sám stává obětí sexuálního nátlaku, jehož vynucenost pochází z vlastní osoby. Fellini osciluje mezi lítostí a postupným demaskováním postavy, která je ve společnosti zcela izolovaná od skutečného světa. Avšak svojí zvláštní vizuální stylizací a zcela nekontinuálním vyprávěním vše po chvíli ztrácí své opodstatnění a jakýkoliv zájem z divákovo strany. ()
Domnívám se že snad ani neexistuje jiný film který je každým, ale každým obrazem, záběrem a scénou filmové malby takový, jako by se snad skládal z exponátů dobové obrazové galerie. ()
Průměrný film s několika nadprůměrnými momenty; jinak nehorázně natažené, že člověk má problémy ke konci udržet víčka nahoře. Některé scény jsou podle mě ve filmu absolutně zbytečné a závěrečná fáze obrovsky nesmyslná. Mile mě překvapilo, že ve filmu zazněla chviličku i čeština. Musím také pochválit výběr krásných žen, ten donald se asi při natáčení musel mít. ()
Po včerejším (22.8.11) shlédnutí jsem se jen utvrdil, že Fellini je u mě největší filmový režisér. Je to prostě geniální umělec, který dokáže natočit takového dílo: v podstatě šílenost, zdánlivě o ničem, zdánlivě dlouhé. Ve skutečnosti, pokud si na takové dílo člověk udělá čas a náladu, je to neuvěřitelně působivé, a to téměř na všechny smysly. Výborné skloubení skvělé hudby, zvuku (typické šumění větru, které vždy miluji, střídání řvavých scén s naprostým tichem), obrazu, Felliniho typických hereckých představitelů (obří žena, trpaslíci, žena s hrbem, ošklivé vykulené ženy...). Scéna hudebních orgií patří asi k tomu nejlepšímu, co vůbec ve filmu (ne v tomto filmu, ale ve filmu obecně) bylo natočeno. O skutečné umělecké a tvůrčí schopnosti Felliniho hovoří i to, že se i zde nedrží scénáře, ale improvizuje za chodu. Jinak verze, kterou jsem viděl na DVD, má 148 minut a je již mírně sestříhaná. Vzhledem k tématu a době, což moc nemusím, hodnotím 85%, v jiném prostředí bych asi hodnotil víc. Ale pozor: opravdu to není "lehké oddechové". ()
Felliniho velkolepá výpravnost a estetika je tolik osobitá, s věčně a všude prosakující dekadencí je celková uměleckost nezapomenutelná. Jak se zde ale v komentářích opakuje několikrát, na biografický snímek je málo, aby byl film založený na obrazech, které se v principu myšlenkově stále opakují a nikam neposouvají ani hrdinův vývoj, ani dojem z filmu. Pro mě tohle bylo rozhodně extra výpravné, barevné a zvukově velmi saturované pokoukání, ale ve finále nijak zábavné, spíš nudné zklamání. ()
Dle mého názoru nejlepší a stylově nejčistčí Felliniho film, naprostá nádhera bez sentimentu do kterého některé jeho filmy občas sklouznou ( Ginger a Fred, Amarcord, Silnice,... ) .... ()
Dvě věci: 1) Donald Sutherland vypadá jako transvestitickej fitko trenér dělající kliky, kdykoliv má sex v tomhle filmu. Tenhle postřeh nemá nic společnýho s kvalitou filmu, ale zdá se mi důležitý to zmínit. 2) šachová scéna ze mě udělala aktivně šílenějšího člověka. Ne zcela špatná věc, ale znovu, zdá se mi to jako potřebná informace. Každopádně: nezapomenutelný obrazy, neskutečný kostýmy a design placu, a fakt divný herectví. ()
Nikdy by mě nenapadlo, že s tak zajímavou látkou lze natočit něco tak odporného, depresivního, ponurého a oplzlého. S takovým uměním jděte do háje, pane Fellini! Vaše polystyrénovo-igelitové megadílo je dobré tak akorát pro pacienty v psychiatrických léčebnách. Vic než 90 minut jsem nedal, už po hodině se mi začalo dělat doslova zle. Ještě že si můžu spravit chuť díky Lasse Hallströmovi! ()
Oproti majstryštykům Maestrovy pozdní tvorby (Satyricon, Město žen...) né uplně přesvědčivý. Těžký vizuální/kostýmní obžerství na úkor všeho ostatního. Pár obrazů v paměti utkví, většina však, obávám se, nikoli. Kdo má rád dobový kostýmy, pošmákne si, ostatní spíše ostrouhají. ()
Giacomo Casanova, benátský šlechtic a dle vlastních slov vynálezce, literát a vědec, člověk renesančních dovedností a velikán své doby, ve skutečnosti však jen šašek, který cestuje po Evropě a pokouší se získat uznání a bohatství. Divák je spolu s ním účasten fantasmagorických výjevů, jaké dokázal inscenovat svým nenapodobitelným stylem jedině Fellini, a které jsou podbarveny hudbou stejně geniálního Nina Rotu. Žádný z bohatých mecenášů nestojí o žádný z jeho talentů, ať již skutečných nebo smyšlených, dokáže oslnit jen díky fyzické dispozici neúnavného milovníka. Casanova koneckonců není víc než hračka, mechanický pták na klíček, neunavitelná hříčka přírody, groteskní a směšný, jak spatří až ve snu coby starý muž. Možná byl snem celý jeho život, zcela cíleně se potopil do iluze o vlastní výjimečnosti a krom kratičké chvíle prozření se nikdy nedokázal vynořit nad hladinu. 90% ()
Neživotné, vykonstruované, loutkové…Skvělé kostýmy a masky. To je ale málo. Příběh je chatrný. Stylizace to zabila. Jeden ze slabších Felliniho filmů. ()
Na Felliniho pojetí Casanovy lze skutečně poznat filmařina ve své ryzí podstatě - ať to znamená cokoliv. Hned v prvních scénách mě zaujal neskutečně působivý vizuál (a později se i dozvěděl, že od Akademie dostal nominaci za kostýmy), následně jej však zbořilo odhalení podoby samotného Casanovy v podání Donalda Sutherlanda, jenže já jsem především člověk odkojený současnými po vzhledové stránce dokonalými herci z Hollywoodu a navíc uvyklý na dvě verze Giacoma Casanovy ve filmu z roku 2005 v podání Heatha Ledgera a Charlieho Coxe (myslím), tudíž mě neobvykle naaranžovaný herec mírně zaskočil, ale přiznávám, že se k podobě italského svůdníka blíží více nestylizovaný Sutherland než tito dva hezouncí chlapíci. Oceňuji, že Fellini ve filmu neklade velký důraz na Casanovu bulvární stránku juergisty, který ojede vše, co se pohne, ale zaměřuje se na něj jako na světáka, cestovatele a renesančního člověka s působivým životem. Toto umocňuje i volba pozdějších let života Casanovy, kdy je sice pronásledován svojí pověstí a zároveň jí ne vždy dostojí. Opět ještě zmíním vizuální stránku snímku, tentokrát ne ve spojitosti s kostýmy, ale s použitím kulis. Dle ČSFD byl celý film natočen ve velkých římských ateliérech a přestože je umělost krajin a pozadí přiznaná, působí mnohem velkolepěji než mnohé jiné filmu točené ve skutečném prostředí. Například scénka Casanovova útěku z toho vězení s ocelovou střechou (adaptace této kapitoly jeho života si mimochodem cením) a následný pohled na jeho rodné Benátky je neskutečně působivý i přesto, že neukáže tolik, jako kamera z ptačí perspektivy na skutečné město. Velmi se mi líbí i jazyková stránka filmu, já jej viděl v italštině, ale dostalo se mi slyšet i například francouzštinu, maďarštinu, němčinu, nebo dokonce i náš drahý český jazyk (což je vždy velice matoucí slyšet bez varování vlastní mateřštinu v zahraničním filmu a následně je těžké do ní přepnout), který je ve filmu použit ve scéně v Londýně (pokud si dobře vzpomínám), kdy jde Casanova k cirkusákům (zde by mě zajímalo, zda filmová čeština nahrazuje nějaký jiný jazyk - třeba romštinu - nebo to skutečně má být český cirkus) Zajímavé také je, že až se film v závěru dostane do té fáze života Giacoma Casanovy, kdy se dožil v Čechách, není slyšet ani slovo našeho jazyka a hovoří se (opět si to jen nejasně vybavuji) německy - což by ale z historického hlediska mělo dávat smysl. Přestože si však Casanovu Frederica Felliniho velmi vychvaluji, je to proto, že si cením řemeslné práce a podoby snímku, rozhodně si však nemyslím, že si tímto dobyl místo v mém srdci. Je to skvělý film, možná i výjimečný z pohledu kinematografie, ale také náročný (i skrze svoji délku) a rozhodně není pro každého - věřím, že nenáročný divák by se pro roztáhlost děje mohl spíš smát stylizaci pro tento film tak typické než aby si nějak vychvaloval děj. A znovu se na něj nejspíš už nepodívám, to si spíš zopakuji právě Casanovu s Heathem Ledgerem, který možná nemá kvality jako Felliniho filmy, ale zase mě jako fraška více baví a má objektivně hezčí herečky... No i když... () (méně) (více)