Modlitby za Bobbyho

Tenhle film se dostal až na samou dřeň mých pocitů a emocí. Zoufalství matky, která svými činy a jednáním způsobí smrt vlastního syna a její prozření a přeměna v zapálenou aktivistku, dokáže zasáhnout až do těch nejniternějších zákoutí duše a dělá z role Sigourney Weaver hvězdu největšího kalibru. Život sám vymyslel příběh na který je mnohý scénárista krátký. Marry Griffithová, kdybych měl klobouk, hluboce před Vámi smekám. Zaplatila jste tu nejvyšší cenu, dokázala jste však vstát a postavit se svým vlastním předsudkům a bojovat proti celé společnosti za změny v nás všech a za to Vám právem patří dík celé gay a lesbické komunity a v neposlední řadě i odpuštění Vašeho syna. Jsem moc rád, že tento film vznikl a že jsem ho mohl sledovat v objetí své milované osoby. Poprvé v životě jsem se nestyděl za slzy a byl jsem hrdý na to, že jsem gay. Žádný jiný film s touto tématikou mne tak citově nezasáhl, i když je to dílko ve skrze "jen" televizní. Ještě jednou díky, všem. (09.03.2013)

Krutý film o zaslepenosti vírou a o tom, jak některé věci nejde vzít zpátky, u něhož se pláče. „Recenzovat takovýhle film je jako hodnotit pyramidy. Jsou krásné? Jsou vydařené? Jde přece hlavně o to, že jsou,“ jsou slova Tomáše Baldýnského (o jiném filmu), která nicméně přesně vystihují podstatu filmové (resp. televizní) adaptace knihy od Leroye Aaronse s výmluvným názvem Prayers for Bobby: A Mother's Coming to Terms with the Suicide of Her Gay Son (vyd. 1996), která popisuje skutečné události roku 1983. Příběh je to tak dechberoucí a téma natolik zásadní, že nípat se v několika málo nedostatcích filmu (rušivé reklamní fade-outy či oproti předloze poněkud okleštěný – a někdy tedy nutně nedovysvětlený – příběh) se mi nechce. Film naštěstí mnoho důvodů k nípání nedává. Režisér i scénáristka, ač oba se zkušenostmi ze spíše akčních, resp. romanticko-komediálních žánrů (s nimiž Prayers for Bobby, bůh chraň, nic společného nemá), se s tématem poprali více než dobře a v boji proti hollywoodským mlýnům rozhodně obstáli. K tomu zásadně přispěly famózní výkony všech zúčastněných, které někdy až polodokumentární styl kamery rozhodně snesly (viz Sigourney Weaver, nominovaná za svůj výkon v roli paranoidní bigotní katoličky, jinak Bobbyho matky, na cenu Emmy – ceny budou vyhlášeny v září 2009). Bylo by samozřejmě lepší, kdyby k úmrtí mladých lidí kvůli jejich sexualitě nikdy nedošlo (snad ještě více než sebevražda Bobbyho Griffina zacloumala veřejností brutální vražda Matthew Sheparda v roce 1998 – viz The Matthew Sheppard Story /2002, r. Roger Spottiswoode/ nebo příběh transexuála Teeny Brendon – viz Boys Don't Cry /1999, r. Kimberly Peirce/), nicméně co se stalo, nejde odestát. A před těmi, kdo o tom budou točit filmy, a navíc dobře, vždycky smeknu. (16.08.2009)

Ještě než jsem ho pustil, věděl jsem, že hodnocení bude složité. A výsledkem je hodnocení teprve 4 dny po shlédnutí. 1* za první třetinu filmu. Zbytek je zcela zavádějící, tedy odpad. Podle Bible to JE zvrácenost. Ani mnozí alkoholici si nemohou pomoct, což ale neznamená, že je v tom mám podporovat. Myslím, že se cítí zhruba stejně - třeba chtějí, ale nemohou ven... Zásadní věc ale je rozhodnout se. Tato matka, aby se nezbláznila z myšlenky, že Bobby s ní nebude v nebi udělala kompromis se světem. Nemám nic proti těmto lidem. Jen stejně jako alkoholici potřebují pomoc... (jó, film jsem viděl a pochopil, přesto si za tím stojím - sám řekl že se rozhodl. Věděl že špatně, ale rozhodl se.) (22.09.2012)

Jeden z nejúžasnějších film, které jsem viděl - co se příběhu týče. Herecký výkon Sigourney Weaver - kam se na ni hrabe S.Bullock s Blind Side...byla neuvěřitelně uvěřitelná a tento film hodně pozvedla nahoru. Celý film byl emotivně obrovsky silný a závěrečná část filmu byla prostě nepopsatelná. Smekám, smekám a ještě jednou smekám nad tímto televizním skvostem. (11.02.2010)

Když jsem se na film podíval se svým partnerem, zdaleka jsem netušil, že se budu dívat na tak sugestivní film, u kterého na konci nezůstalo ani jedno oko suché. Ale ještě než jsem napsal komentář, přečetl jsem si negativně laděné pocity jiných, kteří dosud nevědí, o čem je řeč. Pravděpodobně takový problém nemají. Ale mohli by se vcítit do pozice jiných. Vždyť se jich taky nikdo neptá, jak zjistili, že jsou heterosexuálové, jestli to náhodou není jen jejich rozmar, ze kterého se do druhého dne vyspí. Tak jako skončil Bobby, mohou skončit i ostatní nepochopení, které společnost utvrzuje v to, že homosexualita je nemoc a hřích. Přiznám se, že jsem se s hlavním hrdinou sžil natolik, až mi to rvalo srdce a Sigourney jsem chtěl zakroutit krkem. Ale myslím, že není potřeba žádné Bible, aby lidstvo pochopilo, že člověk si nevybírá, kým bude. Na zpracování filmu jsem věru nehleděl, tady jde o příběh, který by skutečně měl vidět každý rodič. I moje matka..., bohužel... (18.11.2011)