Zatmění všech sluncí

Dceruška chce nový hadry, synáček chce nový sluchátka a jejich matka to jejich neustálý kňourání už jednoho dne nevydrží a v práci zpronevěří nějakej nábytek za 20 litrů. Z dnešního pohledu těch 20 litrů nevypadá jako nic hroznýho, ale tenkrát za to hrozilo až 10 let za mřížema. To bych si asi dvakrát rozmyslel. Samozřejmě se poměrně rychle zjistí, že ten nábytek někde chybí, takže maminka kvůli pár hadříkům a sluchátkám skončí v kriminále, což neni zrovna dvakrát veselá situace pro nikoho z rodiny. V 70. a 80. letech se podobnejch televizních inscenací tady natočila hromada. Na většinu z nich si po pár dnech ani nevzpomenu. Tahle patří k tomu lepšímu. Jsou to takový lepší 3 hvězdy. Skoro jsem měl nutkání přidat ještě hvězdu za naprosto krutopřísnou mikinu asymetrickýho střihu, ve který přišel frikulín Zounar, ale přecejenom na 4 hvězdy tohle neni. Jinak tady vidim, že existuje ještě nějaký pokračování Kdoví, kdy začne svítat. Asi se na to taky podívám. (07.09.2013)

Byla nebyla jedna domácnost, kde matka, stará lama s vytahanýma prackama, dře v práci za dva a doma ještě posluhuje dvěma frackům a laxnímu manželovi. Bohužel její mateřské pohnutí je tak silné, že nevidí, jakej decibelovej debil roste ze synáčka a jaká povrchní kráva se jí pomalu fiflí v dcerušce. A to ani ve chvíli, kdy si domů přivede nápadníka, jako vždy tragického Zounara (asi dostal opušťák z kasína). Manžela zajímají nový pneu na káru a jinak by měl nejraději svatej pokoj, kámoška zas neví co s prachama a tak se hlavní hrdinka pod tíhou okolností nechá zlákat slibně vypadající možností ke zpronevěře. Sbalí prašule, ale než je rozfofruje za momentální rozmary svých ratolestí (a nejspíš další chlast), všecko se proflákne a tak jde bručet, aniž rozmazlený smradi chápou souvislosti. V base, mimo jiná veselá dobrodružství, potká Simonu Stašovou, která tam trénuje na seriál Přítelkyně z domu smutku. Je to ale celý takový plitký s ojedinělými místy většího spádu a nespasí to ani dobré herecké výkony nebo povedené pasáže scénáře. (12.01.2014)

Zajímavý námět profesionálně velmi dobře proveden s výbornými hereckými výkony. Ale vadí mě to omlouvání beze všech pochyb kriminálního činu. Ani opičí láska nemůže tento čin omluvit. Tím spíš, že sama opičí láska je odporným zločinem proti lidskosti, protože z němého, bezmocného tvorečka postupně formuje dospělého jedince, většinou s hodně špatnými vlastnostmi. To se ale v těchto filmech většinou nedozvíme. Vidíme jenom chudinku, která se dala na cestu zločinu kvůli dětem. Pochopitelné, ale neomluvitelné. To je ale síla. (24.04.2012)

Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví není žádná legrace. Na to přijde i paní vedoucí prodejny nábytku, která je tak mizerně placená, že se dopustí zpronevěry. Když sluchátka stojí 350 Kčs, hadříky klidně tisícovku, nové pneu 1600 Kčs a na knížce je pouhých 3300 Kčs, je zaděláno na problém. Lidé v socialismu žili bídně a peníze měli například ti, kteří jezdili vydělávat do zahraničí, jak nám bylo připomenuto. Samozřejmě, tak to tvůrci nemysleli, ale s odstupem času jde tato lidská tragédi na vrub systému. Jinak Věra Galatíková je jako obvykle vynikající, stejně jako Luděk Munzar. Role Víznera a Hartla jsou malé, o to spíše překvapivé. Tehdejší účes Simony Stašové jí předurčil také jasnou roli. (09.03.2022)

Čistě ateliérová televizní hra v laciných dekoracích, ovšem se skvělým výkonem paní Galatíkové... Řemeslně dobře odvedená práce s nevtíravou hudbou Petra Hapky. Dobré výkony Munzara, Raifové i Soukupa v menší roli... Nic není křečovité, vše spíše suché a chladně dramatické... Mohlo to být klidně kratší s větším spádem, ale i tak nadprůměrná podívaná. Neuvidíte však ani kousek ulice, přírody, města, nebe - jen ateliérové dekorace na Kavčích horách a malované domky za okny... (29.07.2011)