Na doraz

„Teraz ti niečo poviem. Nechám ťa tu. Nie preto, že ma kvôli tebe vyhodili z lietadla. Ani preto, že ma kvôli tebe strelil federálny agent gumovým projektilom. Ani preto, že si nás takmer zabil pri úplne zbytočnej autohavárii. Dokonca ani preto, že mi kvôli tebe dal nakladačku chlap na vozíku a ty si mi nepomohol. Nechám ťa tu preto, lebo sa mi HNUSÍŠ.“ Ak by som od večera stráveného v kine nechcel nič, len relaxovať pri dobrej americkej komédii s fajn hercami, dobrými dialógmi a vtipnými scénami a absurdnými hláškami ("Neznášam wafle."), zvolil by som tento film. Robert Downey a „tučný Ježiš“ tomu veľa dávajú i v pasážach, v ktorých tomu naopak veľa nedáva scenár. Iste, celé je to dosť neoriginálne (9 z 10 divákov vedelo hodinu dopredu, že skôr či neskôr dôjde na „varenie kávy“) a niektoré nápady nie sú uspokojivo dokončené (Jamie Foxx), ale podľa mňa to šliape tak, ako má. 70%? (01.04.2011)

Todd Phillips má komedie zkrátka na háku. Na doraz je sice o něco horší než Pařba ve vegas, ale styl vulgárního, ale přitom vkusného humoru si tento režisér drží stále. Stejně jako z řetězu utrženého Zacha Galifanakise, který vlastně znovu opakuje svou postavu z Pařby, akorát jde do ještě větších extrémů a pořád to funguje. Záda mu navíc kreje výborný Robert Downey Jr. a ti dva si sednou. Hlášek je pořád více než dost, vtipných scén taky a celé to uteče jako voda. Phillips se navíc opět s ničím nepáře a kromě stálého fuckování dojde např. i na mlácení dětí, masturbujícího psa či plyvání na psa. Výborná komediální jízda na závěr roku.70% (13.12.2010)

Režisér Todd Phillips se po poměrně svěží Pařbě ve Vegas stylově i žánrově vrátil ke svému 10 let starému debutu Road Trip. Na doraz ale postrádá jakékoliv kvality Pařby, jedná se jen o nenáročnou, předvídatelnou, skoro až primitivní buddy komedii, která bez jakékoliv invence využívá těch nejhorších klišé a typických žánrových postupů road-movies. Scénář je neskutečná křeč. Cesta dvou nesourodých charakterů je nesmírně nudná, povinné zastávky tvoří bez výjimky nudná a zbytečná camea. Vztah hlavních hrdinů se pak celou stopáž pohybuje na ubíjející linii nesnášim tě–nejsi tak špatný–fakt tě nesnášim–nejlepší kámoši. Ne že by takový recept nefungoval, stačí připomenout dnes již klasickou komedii Letadla, vlaky, automobily z roku 1987, kterou ostatně Na doraz nepokrytě imituje. Tomuto filmu je lepší se vyhnout. (02.12.2010)

Jste „obyčejný“ chlápek, co má těhotnou manželku, která bude v nejbližších dnech rodit (v L.A.) a jste na cestě za ní (z Atlanty). Jednoduché, že? Bezesporu, má to však jeden (ovšem dost podstatný) háček. Nesmíte na letišti narazit na Zacha Galifianakise resp. Ethana Chase (pardon) Trembleye..., ikdyž kdoví, třeba budete nakonec rádi, že ten medvěd přestřihává pupeční šňůru vaší manželky. Tak trochu jiná road movie než-li Thelma a Louise :o) Přiznávám, čekal jsem totální střeštěnost (po přečtení jména režiséra a zejména jedné z hlavních postav). Té se divákovi také jednoznačně dostane, ale překvapivě tahle netradiční road movie nabízí i momenty, kdy se brnká na vážnější strunu. Přičemž kouzlo tkví právě v tom mixu. V jeden okamžik se tak např. téměř válíte v křečích při SPOILER masturbujícím duu Ethana s jeho psím miláčkem Sunnym, aby vás následně mile překvapila scéna, v níž Ethan hraje trenéra, co se právě dozvěděl, že má rakovinu a manželka ho chce opustit. Po hříchu těch vážnějších scén mohlo být víc, škoda. Líbí se mi to spojení Downey-Galifianakis a zejména momenty, kdy režisér Todd Phillips nechává jít Zacha až na "samou dřeň". Ten chlapík je vážně talent a nenechte se mýlit, dříme v něm mnohem více než-li komediální potenciál. * navíc přihazuju za úvodní scénu z Godfathera. p.s. sorry, že jsme ti vypili tátu... To nic, ještě pár šálků zbývá... Já musím (sám sobě) přiznat, že tomuto šálku kávy jsem s postupujícím časem přicházel čím dál tím víc na chuť a výsledkem je 75% zaokrouhlených protentokrát nahoru (i s přihlédnutím k povedenému konci) a s dovětkem, že naopak (od většiny z vás) v případě Pařby ve Vegas kde to napodruhé již nezafungovalo, v tomto případě se (po delší odmlce) opětovné projekci nebráním. Due Date je překvapivě příjemná oddechovka jejíž největší devízou není samotný scénář, ale spolehlivě fungující „chemie“ ústředního hereckého dua. (09.03.2011)

Posaďte do auta slizkého, řeckého buzeranta, k ruce mu dejte Robertka juniora a nechte je bez tzatziků cestovat po Route 66 na Festival trapnosti. A kdyby jim čistě náhodou cestou došly infantilní humory, nevadí! Vždycky mohou přeci zastavit na nějakém tom odpočívadle, kde si ten ztepilý Apolón vyleští rákos spolu se svým psem, což nepochybně v kategorii 13+ vyvolá salvy dusivého smíchu. (16.03.2011)