Na doraz

Režisér Todd Phillips se po poměrně svěží Pařbě ve Vegas stylově i žánrově vrátil ke svému 10 let starému debutu Road Trip. Na doraz ale postrádá jakékoliv kvality Pařby, jedná se jen o nenáročnou, předvídatelnou, skoro až primitivní buddy komedii, která bez jakékoliv invence využívá těch nejhorších klišé a typických žánrových postupů road-movies. Scénář je neskutečná křeč. Cesta dvou nesourodých charakterů je nesmírně nudná, povinné zastávky tvoří bez výjimky nudná a zbytečná camea. Vztah hlavních hrdinů se pak celou stopáž pohybuje na ubíjející linii nesnášim tě–nejsi tak špatný–fakt tě nesnášim–nejlepší kámoši. Ne že by takový recept nefungoval, stačí připomenout dnes již klasickou komedii Letadla, vlaky, automobily z roku 1987, kterou ostatně Na doraz nepokrytě imituje. Tomuto filmu je lepší se vyhnout. (02.12.2010)

Podivná road movie. Pařba ve Vegas byla fajn, ale donekonečna z ní nejde těžit... Galifianakis se tak nějak zasekl v rolích dementů a mně moc nebavil. Zasmál jsem se jen párkrát a měl jsem dojem, že dát tohle individuum vedle Downeye Jr. bylo by to podobné jako by nekdo nutil ve filmu Anthonyho Hopkinse ve filmu prdět a krkat... Celkem jsem se na film těšil, ale to co jsem očekával nepřišlo. Dávám za dva kufry. * * (22.07.2018)

Zabil bych ho. Já bych ho asi zabil. Vážně přijemná komedie a kupodivu to celé funguje hlavně díky chemii mezi Downeym a Galifianakisem. Downey je tradičně skvělý, s perfektním bonmotem na jazyku každou druhou minutu, zatímco ten druhý je naprostý debil, hnusácký prasák a má masturbujícího psa. Todd Phillips na tomhle kontrastu doslova staví a háže dvojci do situací, které diváka napadají jen v těch nejhorších snech. Občas to už ale malinko přehnal, možná proto to není na plný. Každopádně jsem se výborně bavil a zasmál se jako už dlouho ne. Tati, byl jsi skoro jako můj otec... (11.02.2011)

(Sebe)destruktivní konverzační roadmovie aneb pojízdná spermobanka s trvalou... I dal jsem si druhýho Todda Phillipse ve dvou dnech a po absurdním úletu The Hangover čekal jsem přinejmenším stejně svižně napsanou a zrežírovanou pohodovku. Jak už mě při pařbě napadlo, tak Phillips objevil mezistupeň mezi kontrolovanou debilitou a nekontrolovatelným magorismem definovaný jako Zach Galifianakis. Takže bylo jen otázkou času, kdy mu nějaký film "ušijí" přímo na tělo a v případě Due Date je dokonce víc než patrný, že těchle pětadevadesát minut sám vyloženě táhne. Nic proti Robertu Downeymu Jr., jemu prostě ten cholericky arogantní "starkovský" výraz sedí, jen tady hraje chvilkama možná až trochu okatý sparing. Ale celkově jsem se bavil, možná o trochu víc než u samotné "Pařby", byť za ní paradoxně v celkovém dojmu Due Date trošku zaostává. Místy vyloženě perfektní dialogy (skvělá reflexe doby - "Až mě líp poznáte, zjistíte, že mam skvělou povahu. Mam 90 přátel na facebooku, 12 váhá, ale i tak jich mam 90!"), vkusně naředěné "emotivními", prostě lidskými chvilkami a ještě navíc velký plus za halucinogenní jízdu v rytmu nezaměnitelný "Hey You" od Pink Floyd. Svižná komedie se scénářem o životě a nebo jen živelný scénář o bizarnosti života. [final rate: 70%] (16.04.2011)

Po The Hangover přichází další snímek Todda Phillipse, kde opět hraje Zach a kde jsem se (opět) skvěle pobavil. Due Date je navzdory všem špatným kritikám vtipná komedie, která umí kombinovat i vážnější scény, aniž by to nějak zásadně narušilo atmosféru filmu. Ty scény prostě vyplynou ze situace a nejsou (teda, alespoň mně to tak nepřišlo) tam uměle "našroubované". Robert Downey Jr. hraje skvěle (občas mi ho bylo až líto) a Zach "jeho příjmení stále nedokážu napsat" mě opět neskutečně pobavil. V pár minutách se objeví i překrásná Michelle, drsná Juliette či Jamie Foxx. Po tomhle jsem ještě více natěšený na The Hangover Part II. Zkrátka a dobře, pokud se chcete pobavit, neváhejte a sáhněte po tomhle filmu všemi deseti. 90 %. (19.02.2011)