Varieté

Sto padesátá sedmá adaptace příběhu, kterak chudinká dívka ke štěstí přišla. S písničkami (nebo jen jednou?) z Moulin Rouge a milionkrát ohranou story, že když mě nechtěj jako hvězdu, budu tam aspoň uklízet záchody, a vono to jednou vyjde... Prvních dvacet třicet minut se nezbavíte pocitu, že PŘESNĚ tohle už jste někde viděli anebo ještě výstižněji a dokonce nedávno takhle. Tyhle věci už tu byly, nefungujou a do budoucna už nikdy fungovat nebudou. Pak je tu ale muzikál. Cher, co vypadá v pětašedesáti líp než před třiceti lety, a pokud se za ní chlapi pořád otáčí, nemusí to být nutně úchylové. Stanley Tucci, umělecký šéf, v další superiorní roli (vzpomeňme na Ďábel nosí Pradu. Hezounek "Chirurg" Eric Dane a jeho pitomá snoubenka kdesi na druhé straně Států. Zlá holka Kristen Bell, která urazí všechno a všechny, ale má "zlatou" povahu a nakonec uzná, "jak hluboce se mýlila". A samozřejmě Christina, kterou jsem nikdy hudebně nemusel, ale která si mě asi tentokrát získala. Taky pár nesmyslů "na efekt", třeba že C. A. v improvizovaném výstupu zpívá začátek písničky do mikrofonu, který je ale jen rekvizitou v představení plném playbacků, a zbylou část odzpívá vepředu, ale obojí je skvěle slyšet. Ejhle, i po stopadesáté sedmé to funguje. (08.02.2011)

Film ma jednu obrovskou slabinu: hlas Cher uslysite pouze ve dvou pisnickach =(, ptam se PROC??? Cim starsi je, tim je jeji hlas, hlubsi, sametovejsi a dokonalejsi. Jinak neni moc co filmu vytknout, pribeh je jednoduchy jak facka a pro film v podstate naprosto nevyznamny, nemate nad cim premyslet, nemusite zbytecne zamestnavat hlavu, jen se unasite pisnickami a skvelou varietni sou, ktera je zde zmaknuta na jednicku. Christina neni zrovna pohledna holka (aspon pro me v tomto filmu), ale vyvazi to svymi pohyby a skvelym hlasem a vy se tak muzete vseho dosytosti nabazit. Film si urcite zaslouzi poradnou uhlopricku a dobrou audiosoustavu s vyssi hlasitosti, protoze jak si to pustite, rozjedete variete primo u vas v obyvaku... PS: Zamerne nesrovnavam s Chicagem nebo Moulin Rouge, coz jsou muzikaly stojici primarne na pribehove casti. (11.04.2011)

Pokud bych měl hodnotit Christinu Aguileru, potažmo její hlas, tak bych byl na pěti hvězdičkách. Ačkoliv jí jako popstar nemusím, tak zpívat, alespoň tady, umí. Jenže tohle nebyl koncert (i když ho to chvílemi připomínalo), ale celovečerák .. a bohužel s neskutečně mizerným scénářem. Víc jak za dvě hvězdičky to u mě není. (24.03.2011)

Tato návštěva Varieté naprosto naplnila má očekávání. Silné ženské hlasy mi postavily veškeré ochlupení na mém nedepilovaném těle, sexuální choreografie zase poškádlila jeden z mých orgánů a triviální romantika okořeněná drobným materiálním problémem neměla sílu nějak zásadně rušit velmi dobrý dojem. A ač mé oči přeblikávaly z jedné slečny na druhou, tak hereckým vítězem je pro mne tradičně vynikající Stanley Tucci, i když „kope za růžové". (19.08.2012)

Taťka Chicago fiknul mamku Showgirls, přičemž výsledný prcek zvaný Burlesque je spíš celá maminka a taťkovi se jen neúspěšně snaží vyrovnat a sem tam ho i zkopíruje. Herecké obsazení, režie, ani kamera ale nemají šanci vyrovnat se své muzikálové konkurenci a všechno zůstává průměrné, k tomu je film rozdělen na dvě části - Část první je kouzelná podívaná, při níž jsem si dokonce řekla, že mnou neoblíbená Aguilera je oproti své pop kariéře na plátně docela zajímavá a sympatická, na 75 minutě přijde reklama v podobě nesmyslného muzikálového čísla Cher, které do filmu absolutně nezapadá (točíme muzikál a vlastně nám v něm hraje Cher, měli bychom jí tam nacpat alespoň jedno číslo) a po reklamě přichází část druhá, podprůměrný romantický cajdák o ničem, který nemá s první půlkou filmu absolutně nic společného a jen kazí dojem (skoro by se dalo říct, že jakmile začne Cher zpívat, jde film do loje XD). Za 75minutovou verzi dávám čtyři kusy, za tu oficielně prodlouženou dva. Sakum prdum tři kusy a ryzí průměr s příšerným čtyřicetiminutovým koncem je na světě. (27.08.2011)