Melancholie

"Země je špatná, není třeba truchlit!" Filmový funeral doom... Doslova! (16.02.2019)

Když se za sluncem, které je 150 milionů kilometrů dalekto, zjeví strašák, tak se svatebčané mohou dál v klidu veselit a pořádat originální vanové "křesty", tolik oblíbené u hollywoodských celebrit. Jelikož země letí vesmírem pouhých 30 km každou jednu jedinou sekundu, tak možná planetě uletí! Ale to je třeba jiný kosmický rychlík a do země opravdu nabourá! Na Tierovu oblíbenkyni Gainsbourg je skutečně nepříjemný pohled. Tu by měli vysílat pouze na ČT (f)Art a to dlouho po půlnoci. Gainsbourg jedině pro fajnšmekry na Fartu! Hitlerův obdivovatel Trier si zcela překvapivě jako hudební doprovod zvolil Adolfem a dalšími nacistickými pohlaváry milovaného velkoněmeckého skladatele Wagnera. Prý to byl antisemita.. Pak dává v numerologii smysl 19. jamka. V těchto velkofilmech je samozřejmě spousta okultní symboliky a není to pouze na první pohled nevinné koupáníčko ve vaně uprostřed svatby. (08.02.2020)

Hodně velké plus pro surrealistický úvod, který byl naprosto vytržený z kontextu ale posléze začal v průběhu filmu krásně zapadat. 1. část filmu mě až tak nebavila, zato 2. část stačila dohnat všechny deficity. Kirsten opravdu zazářila, takže jsem nemohla být zklamaná. Čím více vzrůstá v lidech napjetí ze stále blížící se zničující planety k zemi, tím více je Kirsten klidnější. Od své svatby je ještě víc psychicky frustrovaná a stále se vzdaluje své vlastní půdě pod nohama aby se mohla přiblížit k smrtící planetě s velice příznačným názvem, kterou je tak fascinovaná. Vlastně v jakési depresivní prázdnotě dokáže podržet jako jediná svou hysterickou sestru a synovce v naději a víře, že je ochrání kouzelná jeskyně, kterou si vytvoří ze stromů, před zkázou světa. Protože není většího děsu, než pocit beznaděje a bezmoci cokoliv dělat nebo kamkoliv se schovat. Finální scéna destrukce planety rozdrtila všechny diváky v kině na kaši. Tak hrobové ticho jsem dlouho nezažila a krve by se nikdo nedořezal. Sama jsem cítila tu velkou tíhu strachu při obrovském dunění a výbuchu modrého světla na plátně. A vlastně už si všichni dokáží vytvořit pocit prožitku zkázy země. Opravdu hodně děsivé, pro mnohé.. zvláště blížícím se magickým rokem 2012:) (31.05.2011)

První minuty filmu jsem se obával, že jsem vyhodil peníze za nějakou lyrickou slátaninu. Postupně přijdete na chuť netradičnímu pojetí příběhu z odlišných pohledů dvou hlavních postav a nakonec... (09.06.2011)

Já myslim, že dobrý. Sice možná byl antikrist lepší a naturalističtější, ale Trierův rukopis je i v Melancholii dost znát a navíc se mi trochu zdá, že napsal hlavní hrdinku trochu podle sebe, což dodalo na autentičnosti. Celkově to bylo hodně vizuálně i zvukově umělecké dílo s trochu kontroverzním příběhem, dost dobrým obsazením a s notnou dávkou úchylnosti. Ovšem úchylnosti velmi specifické a charakteristické. Možná to bylo na Larse více "romantické", než by se dalo čekat, ovšem stačilo pár zvratů a veškerá idyla byla v trapu. Trochu mě překvapila posloupnost filmu a dva zdánlivě nesouvisející příběhy, dvě kapitoly, které spojovali pouze hlavní hrdinové. Vysvětluju si to jedině tak, že šlo o psychologické vykreslení postav a jestli v tom bylo něco víc, tak mi poraďte, protože jsem s rozumem v koncích. Je hezké když film vyvolá dost otázek a nedá moc odpovědí. Shrnul bych to tak, že Melancholia je vskutku podivínské romantické drama o konci světa. (12.06.2011)

Je to celkem jednoduché. Lars sedí doma a umírá smíchy na co všechno jsou ochotni "jeho diváci" jít... Smysl má pouze podívat se na úvod do titulku "Melancholia", zbytek je sice prokomponovaná a krásně nasnímaná, nicméně pouze onanie vyplněná jedním klišé za druhým. Na nebetyčné zbytečnosti nic nemění ani to, že je člověk ochoten na tu hru s klišé přistoupit. Nic víc kromě hudby a obrázků tam totiž není. (12.06.2011)

Snad je tam někde ukrytý nějaký metafór, ale že se mi ho nepodařilo odhalit, zůstal mi jen na hranici kýče přeestetizovaný salónní žert bez váhy, jako byla bez váhy i sama Melancholia. A stejně jako nehmotná planeta nevyvolala na moři byť i jen vlnku, ani on nezčeřil mojí poklidnou mentální hladinu. To se mi u LvT většinou nestává. Tři hvězdičky jsou možná až moc. (28.06.2011)

Tak tohle se mi opravdu líbilo, začátek mě zatlačil do kinosedačky a celý film jsem se ani nehnul, no skoro. Na filmu je vidět že si na něm dal Trier záležet (jako vždy) , všechno je provedený a propracovaný až do krajnosti. Herci nemohli být lepší, opravdu dobře zde hraje Dunst, muzika je naprosto super a konec zlého světa se neodkladně blíží. Dobře se na celý film kouká, ale příjemně z něho nikomu nebude, což je vlastně účel. (06.08.2011)

Oproti Antikristovi baladický, soustředěný film, neruší tu vyhraněná agresivita. Skvělá atmosféra a výtvarné provedení. Jeden z kandidátů na film roku, jednoznačná klasika! (30.08.2011)

Úžasný,pomaly plynúci film s tragickým príbehom o vzťahoch medzi ľudmi,o depresiách a ničote a o konci sveta.Epilóg začína bez slov s nádherne až výtvarne poňatými scénami sprevádzané veľmi smutným prelúdiom z Tristana a Izoldy od Richarda Wagnera.Tieto scény sa postupne znovu objavujú vo filme v 2 častiach, nazvaných podľa sestier,,Justine" a ,,Claire"Videla som Trierovu Melanchóliu na veľkom plátne kina,takže záver,kedy Zem sa zráža s planétou Melanchólia bol veľmi pôsobivý.Ostatných ľudí v kine nebolo počuť za 2 hodiny ani dýchať.Smutná a v ušiach stále znejúcou Wagnerovou hudbou,vychádzajúc na ulicu ma ohúril obrovský Mesiac v splne.Musím vidieť znovu. (14.09.2011)

Někdo umí žít a někdo umí umřít. Herecký koncert obou sester, v jejichž vztahu se vyměňují role a mění rovnováha sil. Melancholia jako vnitřní a vnější katastrofa, vnitřní a vnější konec světa, vnitřní a vnější smrt. V první kapitole přichází apokalypsa pro Justine, v druhé pro Claire. Podobně přechází inhibovanost Justine v druhé části na ostatní postavy. A mimochodem, fascinace smrtí a estetičnem zániku k melancholii patří také. Věřím, že toto je opravdu spíše film o stavu mysli než pokus o evropskou verzi apokalyptických filmů, třebaže to kontrastní zabsurdizování horečnaté akce tváří tvář nevyhnutelnému nelze přehlédnout. (25.09.2011)

Když si v kině sednete a necháte se unést nádhernými obrazy a hudbou, tak je to fakt bergmanovský zážitek...z Trierových filmů jsem měla pokaždé depresi a dost nepříjemný pocit, jako že "svět je zlý a špatný a lidi taky". Po Melancholii ne...to byla taková posvátná bázeň nebo co. Možná proto, že po Melancholii už svět ani lidi nebyli. :) (27.10.2011)

Myslím ,že je hlúposť nejaké porovnávanie s Antichristom. Von Trier nám ukázal jeho ďalšiu časť svojho vnútra. Pre mňa celkovo silný zážitok. Mal som obavy čo predvedie Kirsten Dunst, ale myslím, že aj ona prispela k výslednému efektu. A tradične dobrá Charlotte Gainsbourg len zvýšila latku zasa vyššie. Videl som Melancholiu už dvakrát a chystám si ju pozrieť znova. Von Trierove filmy nie sú pre všetkých, tak sa môže stať ,že pre niehoko toto nie je práve jeho sústom, ale rozhodne to nie je 3* film. (30.10.2011)

Veľmi subjektívna esteticky prekombinovaná melanchólia. Fantastická vízia s nevydareným záverom. Trier sa opäť zamotáva do vlastných sietí. Silný obraz, silný obsah a silne nereálny film. Pre mňa 70% (07.11.2011)

EPIC... nevravím, že ide o úplne najlepší film, ale Melancholia si tento titul rozhodne zaslúži. Za ten nádherný vizuál, za tú hudbu, za tie herecké výkony (Kirsten vystriedala asi všetky herecké polohy, aké mohla), za tú atmosféru a za finálnu scénu (to bola jednoducho genialita). Prvá časť príbehu bola tak trochu nekonzistentná, ale zase, na druhej strane, tým nepríjemným pocitom, ktorý vo mne vyvolala, vhodne uviedla časť druhú. 83% a viem, že toto rozhodne nebolo posledné pozretie (14.11.2011)

Po tradične rôznorodých recenziach som sa i ja konečne vrhol na najnovšieho Triera a jeho Apokalysu. Musím sa priznať že pri pozeraní som necítil tradičnú extázu ako pri jeho ostatných filmoch. Možno je to tým že som u neho zvyknutý že sa snaží šokovať. Po skončení som bol na vážkach, avšak ako čas a dní od uzretia plynú stále nad tým musím premýšlať. Po prvý krát od Prelomiť vlny Trier nepoužil klasický motív týranej ženy v Antichristovi a v Melancholii pokračuje v nastolenom tempe , samozrejme ženy vo filme opäť trpia ale bez mužského či sociálneho zásahu. Skôr by som to však nazval strach než utrpenie. A ten strach tá neistota z neznáma-presne takto si predstavujem strach, skutočný ľudský do morku kosti keď viem že sa niečo konči ale držím sa minulosti do poslednej chvíľe lebo to to jediné čo poznám tá moja ilúzia reality a čo bude potom je číra neistota. Je úplne jedno či je to začiatok či koniec vzťahu alebo rozhodnutie dať bez dôvodu výpoveď alebo jednoducho "KONIEC". A možno i preto vo mne doznieva tento film každým dňom. Nedokážem posúdiť ako budem film vnímať s odstupom ale nateraz moje nadšenie len stúpa. Jediné čo by som Melancholii vytkol je začiatočný prológ ktorý mi prišiel zbytočne predbiehajuci dej. Prológ sa taktiež viezol akoby na vlne Larsovho Antichrista, žeby mostík??? A na záver si neodpustím oceniť poetický názov apokalyptickej planétky. Pre tých čo film nevideli a nevedia nebudem spoilerovať, nech sa prekvapia tak ako som bol prekvapený i ja...,... (12.12.2011)

Opět netuším, nač míchat nepovedenou svatbu (1. půlka) s katastrofickým sci-fi (2. půlka). Neviděl jsem tam snad jedinou souvislost mezi těmito rovinami. Pro mě mírné zklamání. (07.01.2012)

Oceňuji nahou Kirsten Dunst, sexy Alexandera Skarsgårda a závěrečnou půlhodinu. Jinak to byla fakt nuda a ta hudba mi přišla příšerně vlezlá a nepříjemná. Čekala jsem trochu více "Dánska a Švédska", tohle mi přišlo průměrně "francouzsko- německé", jestli mi rozumíte :D (08.01.2012)

Film, do kterého se skvěle projikují pocity! Pokud depresi nemáte, tak Melancholia vám ji přinese =) Během celého snímku nehraje téměř žádná hudba, kromě jedné neustále se opakující strašidelné melodie. Mínus jedna hvězda za nestabilní rozkejvanou kameru, která nepůsobí uměleckým či sofistikovaným dojmem, ale vypadá amatérsky a leze na nervy! (15.01.2012)

Jsem nadšený. Melancholia je skvěle vyvážený film v rovině příběhové, vizuální stránka i určité poselství, které můžou fandové hledat, odhalovat a diskutovat o něm. Je to teprve můj druhý von Trier (přičemž prvním byla komedie Kdo je tady šéf) a tak nemůžu jasně posoudit zda se jedná o režisérův vrchol či průměr, ale o to větší mám chuť projít si zbytek jeho filmografie. Měl-li bych mít nějakou výtku, tak by se asi týkala ruční kamery. V první části má své opodstatnění a v divákovi vzbuzuje pocit, že se sám účastní oslavy nebo že se kouká na záznam svatebního videa. V druhé části, příběhu Charlotte už naopak otravuje, narůstá počet dlouhých přímých záběrů, kde by mi naopak vyhovavalo strohá statická kamera, než věčné pokyvování ze strany na stranu. (06.02.2012)