Blue Valentine: Milostný příběh

Stále častěji nám jsou stereotyp ve vztazích, ponorková nemoc, či počáteční stav pomíjivé zamilovanosti prezentovány jako cosi přirozeného, co se musí postupem času zákonitě přihodit každému. Neříkám, že ne. A v tom je jádro pudla, protože se vším se dá bojovat. Blue Valentine je pak pravdivým a smutným příběhem dvou lidí, kterým došly síly o něco dříve... [FFF 2011] (28.08.2011)

Velice jemná až filigríánská psychologická drobnokresba dožitého vztahu dvou lidí, probouzející zvědavost, kam autoři svůj příběh nakonec dovedou, jaké řešení pro ty dva zoufalce najdou. Pointa může spočívat v usmíření a hledání nových cest, stejně tak jako v rozchodu, nebo třeba i ve vraždě. Zřejmě je to však film mnohem srozumitelnější pro ty, kteří již mají něco odžito. (27.06.2012)

Why do I save all of this madness / In the nightstand drawer / There to haunt upon my shoulders zpívá Tom Waits v písni, podle které je film pojmenovaný, a skvěle tak vystihuje nečekanou hloubku postav, jejichž některé pohnutky známe a jiné ne, a v jejichž životě se mnoho nemění a přesto je všechno jinak. Brilantně napsaný a natočený celovečerní debut (!) Američana Dereka Cianfrance (*1975) - který tak svou vymazleností připomíná jiný bravurní první film, a sice Single Man (2009) od Toma Forda - sleduje ve dvou časových rovinách vzestup a pád jednoho vztahu, který diváka uhrane svou opravdovostí a upřímností. Cianfrancův portrét "obyčejného" manželství se obejde bez tradičních berliček (smrt, nevěra, nemoc,...) a velmi přesvědčivě zachycuje nuance každodenního života, lásky, hádek, práce v příběhu, kde se jako v životě postav mnoho neděje, ale na jehož konci je všechno jinak (analogie se psem v úvodní scéně - tušíte, že tam byl, ale najednou tam není, a nikdo neví proč, jen víme, že chybí). Dlouhodobá autorská (Cianfrance film chystal 10 let) i herecká (oba protagonisté spolu měsíc žili) příprava se bohatě vyplatila, film je ve výsledku neuvěřitelně realistický (přirozené dialogy - viz báječná zpívací a stepovací scéna na ulici či rozhovory stěhováků o ženách atd. atd.) a v detailech skvěle propracovaný (funkčně opodstatněný asynchronní střih nebo natáčení scén z mládí na 16mm v kontrastu s chladnou digitální kamerou současnosti, aj.). Nelze nezmínit omračující výkony jak Michelle Williams (nominace na Oscara i Zlatý Glóbus), tak Ryana Goslinga (nominace na Zlatý glóbus), jejichž postavy jsou jak samy sobě, tak divákovi sympatické i nesnesitelné (to je umění!), ale přesto nám na nich záleží, protože se v nich poznáváme. Navrch může Cianfrancův snímek sloužit jako pocta filmům, co se obejdou bez efektů. Kdybych tomuhle filmu nedal pět hvězd, tak už nevím kterému jinému. Favourite quote: "How can you trust a feeling when they disappear like that?" "I guess the only way to find out is to have feelings." PS: Zdá se, že kritika většiny uživatelů tu směřuje k tématu, méně ke zpracování. Jistě, deprese není pro každého a navíc - chce to čas. (19.11.2011)

Asi jsem od toho čekala něco jinýho. Tohle byl film o tom co se v amerických filmech stane po happyendu. A mě to zrovna dvakrát nebavilo. Užívala jsem si tam více méně jen Ryana Goslinga a to ještě jen v těch scénách z 'minulosti', kterých tam bylo pomálu. A postava Michelle Williams mě neskutečně lezla na nervy. Pochybuju, že se na to znova podívám. 3* btw. tenhle film mě akorát utvrdil v tom, že strávit život s jednou osobou je blbost a možná ne vždycky, ale většinou, to dopadne takhle. (12.10.2012)

Vzťah jednej mladej ambicióznej inteligentnej ženy a o niečo menej bystrého chalana. Riešia sa otázky typu čo to znamená pravý chlap, čo je to využiť svoj talent, alebo to naosudovejšie: otázku "v dobrom a zlom". Dá sa vďaka tomuto sľubu všetko tolerovať? Proste žiadna romantika, tvrdý život. Michelle sa znova nehanbí to pred kamerou v sexe poriadne roztočiť. Pripomenie to 5x2, dramaturgia je však odlišná. 70%. (22.07.2015)